Do dnešních dnů se z tehdejších staveb zachoval Trpasličí hrádek v srdci zoo. Po 2. světové válce na Mariánské skále postupně začaly přibývat další expozice, ohrady, výběhy a původní park se přeměnil v moderní zoologickou zahradu.
My jsme do ústecké zoologické zahrady jezdili s našimi dětmi od "kočárku" a dnes tam jezdíme s vnoučaty.
Zahrada je na dost prudkém svahu, což nám kdysi nedělalo žádné potíže, ale dnes s ochotou využíváme vláček, který nás pohodlně zaveze do horní partie zahrady a pak pěkně postupujeme směrem k dolnímu vchodu.
Se zoologickou zahradou mám spojený zážitek z roku 1981, který z mé hlavy asi nikdy nevyprchá. Byli jsme tenkrát na výletě v zoo s našimi malými dětmi a byla s námi i moje maminka. Mladší syn byl roční a hověl si většinou na kočárku, staršímu byly právě tři roky a bylo třeba za ním neustále běhat. Přišla chvíle, kdy se chtěl podívat na opice, jenže dobře neviděl a já jsem ho chtěla zvednout. Naše úmysly se sešly a v okamžiku, kdy jsem se nad ním sehnula, že ho chytím a zvednu, rozhodl se vyskočit. Jeho blonďatá hlavička narazila zespoda do mé brady a měla jsem černo před očima. Následující okamžiky mám ve tmě, pamatuji si, jak jsem pak ležela na lavičce a pomalu se z tvrdé rány vzpamatovávala. Při každé návštěvě zoo si tento okamžik vybavím a zopakovat si ho vůbec netoužím. Na první fotografii jsme zachyceni chvíli před touto událostí.
"Služebně" nejstarším mezi všemi obyvateli zoo je aligátor americký Libor. Dvakrát za rok se stěhuje. Na jaře ven a na zimu do vyhřátého pavilonu. Známými obyvateli byla i dvojice orangutanů Ňuňák a Ňuninka. Ňunáka jste mohli vidět ve filmu Dva lidi v zoo a mně se podařilo ho vyfotografovat v roce 2017, shodou okolností jen 4 dny předtím, než uhynul. Zřejmě mediálně nejznámější dvojicí a pro mě osobně symbolem zoo byly dvě samice slona indického Kala a Delhi. Kala přišla do zoo z Vietnamu jako asi roční slůně v roce 1985 a kvůli zdravotním problémům bohužel musela být v roce 2019 utracena. Ve výběhu zůstala o něco mladší slonice Delhi sama. Vzhledem k tomu, že slon je společenské zvíře a osamocený život mu nesvědčí, našlo se pro Delhi nakonec místo ve francouzské zahradě, specializované na chov handicapovaných slonů. V zoo jsem ji naposledy vyfotila v červenci asi dva týdny před jejím odjezdem.Dělají mi radost zprávy z jejího nového působiště, kde si bez problémů zvyká na nové sloní kamarádky. Tím ovšem ústecká zoo přišla o tahák v podobě slonů a jejich výběh prozatím osiřel. Předtím ale dlouhá léta dělaly radost mnoha lidem a známé jsou jejich vycházky s ošetřovateli po zoo.
I bez slonů si určitě zoologickou zahradu užijete a najdete si v ní své favority. Mezi ty mé patří parta veselých lemurů v průchozím výběhu, kde si můžete pobýt a pozorovat je a hraví tučňáci humboldtovi v dolní části zahrady.
Ze svého archívu jsem vybrala několik starších i úplně nových fotografií.
