Když se les stane pastí

Elenko, jistě jste se necítili vůbec dobře, když dojde voda a dochází i síly, je to o ničem. Takto jsem jednou bloudila v pro mě neznámých lesích s kamarádem. Ten se pořád chlubil, že s ním se neztratím...a ejhle, sic jsme měli plné koše, ale voda došla a my se motali v kruhu. Já jsem již dost lapala po dechu, nemohla jsem. Jeho představa, že mě bude muset z lesa vynést na zádech, ho nakonec nakopla a tu cestu našel. Sic dlouhou, ale....ohlásila jsem doma, že budu v poledne zpět a přijeli jsme někdy po druhé odpoledne. Ufff. Takže vím, o čem mluvíš.

Bohužel se lesy drancují,jako nikdy! Dodáváme světu za babku,těží se sezóna - nesezóna! Vymlouvají se na kůrovce a uschlé stromy,ale harvestor ničí a řeže vše,jen aby se plnil plán! Dříve se klestí nanosilo na hromady,případně spálilo - dnes jak to odpadne,tam to zůstane,i dobré dřevo,co by se hodilo na topení je rozježděno a narváno do bahna,zůstane spoušť...Člověk by až plakal,kde bývaly hřiby,tam vyschlá hlína,obnažené kořeny,kopřivy, případně udělají oplocenku. Ta nejhezčí místa vytěží,zpustoší a nechají být. U nás je moc sucho,ještě bude muset hodně zapršet,než se zem nasákne a vyplodí aspoň nějaké houby...Zde nemáme ani vodu v potocích,nic...

Napínavá historka a nádherné fotky!

Bydlíme pod lesem a můžu potvrdit, že lesy se hodně změnily. Pryč jsou ty lesní rovné cesty, po kterých jsme jezdili na běžkách. Dnes jsou místo nich hrbaté, rozryté cesty. Nově vysazené části lesa jsou oplocené, všechno je jinak. Eleno, hezký dramatický článek doplněný, jako vždy, krásnými fotografiemi.

Elen, tleskám. Je to skoro atlas hub. A k tomu pěkný článek i fotky. :-)

Je to krása ,koukat na houbičky a to ostatní je celorepublikový děs. O zmizelých cestách už také vím své. Uff. Zapotila jsem se s tebou.

Bohužel se i nám v poslední době stalo, že jsme vůbec nepoznali dříve důvěrně známá lesní místa. Stromy zmizely a traktory, tahače a další stroje proměnily krajinu v neznámou pustinu... Snad nově vysazené stromky čeká lepší osud. Přiložené fotky nadchnou nejen srdce houbaře, ale i fotografa! Kouzelné lesní záběry!

Les by se neměl stát pastí, ale oázou klidu. Bohužel občas se pastí stane. Také u nás je to tak, že les je na určitém místě docela jiný, než ho známe z dřívějška a najednou nevíme, kde jsme. Vaše lesní strasti jsem při čtení prožívala s vámi. Prožívala jsem, to bohužel jen virtuálně, i houbové opojení. Úplně Tě vidím, jak před krasavicemi poklekáš, zaslouží si to. Nejen houbové, ale všechny fotky jsou potěchou pro oči i duši a klidně jich mohlo být víc :) Těším se a doufám, že i v našich lesích nějaká ta houbička naroste a přijde s námi domů.

Aničko, my jsme také nezabloudili, přesně jsem věděla, kde jsme a kde bychom měli z lesa vyjít. Ale les je tak zdevastovaný těžbou a prudkými lijáky, vodu nemá co zadržet, cesta je ztrhaná a prostě není. Jak píše Jana, je to na infarkt.

Eleno popsala jsi vaše bloudění perfektně, úplně jsem ty popisované končiny viděla. Hlavně že jste byli dva/ tři/, samotný by člověk snad zpanikařil. Já nemám orientační schopnosti, proto chodím do lesa jen vedle cest... Ale hlavně že jste v pořádku dorazili domů.. Ty fotky jsou pro milovníky hub " za trest", hlavně pro ty, kde ještě nic neroste...