Když se les stane pastí

Já sama jsem zatím v lese nezabloudila, poněvadž se většinou držím cesty po které jsem přišla. A protože Chvalčov je v údolí, tak vím, že pokud vyjdu na kopec, musím sejít dolů abych našla svou obec. A směrem k Hostýnu dojdu k silnici, která les rozděluje a tudy zabloudit opravdu nemůžu. Horší už je les k Tesáku

Eleno, úplně se dovedu vžít do situace, ve které jste se ocitli. To jsme zažili u nás po prvních vlnách kácení. dva roky jsem se neodvážila do lesa, abych z té spouště nedostala další infarkt. Teď už to zase začínáme zkoušet a hledám, co je tam hezké, aby to přehlušilo smutek z toho, co už nikdy nebude. Fotky jsou parádní, asi se nakonec také na houby vypravíme, ale dál a hlouběji do ještě lesa.

Zdejší týnské lesy se od dob, kdy jsme se sem přistěhovaly , velice změnily. Tehdy jsme chodily na houby navyklými cestami a měly jsme svá místa, kde se tu a tam něco našlo. Dnes se v tom samém lese vůbec nevyznám a záchranou pro mě je, že je jen malý, takže vždy nakonec najdu nějaký východ ven. Díky za moc pěkný článek.

Elen, děkuju za moc hezký článek. A fotky jsou jako vždy na jedničku s ****.

Také si říkám, děvče udržuj směr, jenže tolik lákavých zákrut a už je tu hledání cesty. Dobré je, když se jde do kopce, tak vím, že směrem dolů dorazím k silnici. Jo houby, člověk je šťastný a pak aby hledal cestu k domovu.

Eli, hezky jsi se rozepsala, ano, les může být záludný, tohle se nám s Petrem stalo kdysi na Vysočině, tady okolo to známe, ale tam to bylo docela zajímavý. Hlavně, že jste našli nakonec cestu k domovu, ty houby tiše závidím. Byli jsme se ve čtvrtek podívat v lese a kromě toho, že to tam vypadalo jak po nájezdu lesáků tam nebylo po houbách ani vidu. Snad začnou růst i tady. Přeji nám houbařům zdraví a úspěch v lese.

Prima článek.,prima fotky houbiček.Zítra jdeme také.Na Lány.A tam jsem se jednou ztratila.Nevěděla jsem najednou,kterým směrem se dát.Šla jsem napravo pak jsem se zase vrátila a šla doleva.Až jsem nevěděla kterým směrem se vlastně dát.Měla jsem štěstí.V lese se vynořilo auto a v něm lesní dělníci.Naložili mě a dovezli k silnici a odtud jsem už trefila k autu,kde mě vyhlížel kamarád.I takové věci se stávají,hlavně,že vše dobře dopadne.A v košíku není houby.

Elen, také čím dál častěji nepoznáváme tu krásnou přírodu na naší pěší turistice ♥ Mizí i malé stříšky, krásné výhledy jsou za betonovými vysokými zdmi, všude zákazy vstupu, zrušené nebo prodané ,,Útulničky". Nově vzniklé výhledy vznikají u resortů často, jen pro své hosty". Příjezdovky už nás snad vítají všude. Při příchodu i odchodu z trasy se nám už protiví zvuk pily, pohled na nádherně na zemi srovnaný bývalý les, nádherné tahače, nádraží s plně naloženými nebo projíždějícími vlaky odevšad a pryč. A není to palivové ani prožrané dřevo kůrovcem. Je to nějak čím dál víc jen ,,na houby". Akci na úklid lesa a sázení stromečků v Beskydech s důchodci jsme se účastnili Hezký článek Elen, nejen k zamyšlení, i když zatím aspoň chodíme po značkách ♥

Eleno, fotky nádherné jako vždy, ale zážitek děsuplný. Musely to být nervy, uf.

Milá Elen, díky moc za zajímavý článek a obdivuhodné fotografie. Všechny zachycené záběry, ale hlavně houby jsou překrásné - ovšem praváci vítězí. Také jsem to tak měla včera, že jsem měla dobré štěstí i na ně. Ovšem nešla jsem tolik kilometrů - také jsem narazila na nové oplocení a nepoznávala vykácený les. Hlavně, že se vám nic nestalo a dobře jste došli - byl to skutečně obdivuhodný výkon. Já jsem s sebou foťáček neměla, svůj úlovek jsem nafotila až doma a přeposlala rodince.