Cizí jazyky – odkdy dokdy? II. část

Diskuze je asi ukončena, já bych jen takovou připomínku. Záleží na tom k čemu ten cizí jazyk použijeme. Já budu spokojen, když si zařídím ty potřebné věci spojené s pobytem venku. Diskutovat s rodilým mluvčím bych asi ani nutně nepotřeboval.

Děkuji za vaše názory.

Jako druhý cizí jazyk - vedle ruštiny - jsem se na střední škole učila němčinu a po několika letech jsem si chtěla alespoň základy z němčiny zopakovat a ještě se v konverzaci trochu zdokonalit. Navštěvovala jsem tedy asi tři roky kurzy v jazykové škole, avšak s poměrně malými úspěchy. V současné době bych se zařadila do skupiny A1 a jsem přesvědčena, že další obnovené studium by pro mne nemělo už význam.

Myslím, že je vše individuální. Německy jsou mluvila, protože jsem měla několikanásobnou motivaci a pak jsem hodněkrát byla falešným začátečníkem ve francouzštině a angličtině; dnes při jednání řeknu pár frází a pak to nechám radši na tlumočníkovi. Můj muž měl talent, domluvil se několika jazyky, překládal i divadelní hry ze srbochorvatštiny, Fandím lidem, kteří studují jazyky v seniorském věku. Na vysokých školách v Praze jsou na U3V tyto kurzy zaplněné nejdřív. Co se týče výzkumů - od roku 1991 se hodně změnilo. Naše rodina ujíždí na zábavné internetové aplikaci Duolingo. :-)

Naprosto souhlasím s paní Věrou Ježkovou. Celý život jsem se učila cizí jazyky, ač jsem je pro práci ani pro cestování nepotřebovala. Po padesátém roce jsem začala s latinou, tady jsem však narazila. Paměť mi začala selhávat, neustále jsem jen opakovala deklinace, konjugace, slovní zásobu. Učila jsem se ve dne v noci, zkoušela různé metody učení, motivace mi nechyběla. Nakonec jsem to vzdala. Radost z učení se vytrácela, pochopila jsem, že vyšší úrovně už nikdy nedosáhnu. Vergilia v originále si zřejmě přečtu až po Cháronově převozu do podsvětí.

Souhlasím s Jitkou. Na jazykové škole v ČB jsem učila už před lety metodou, která v té době nebyla obvyklá, ale u mě se osvědčila a lidé ji měli rádi s pocitem, že se opravdu něco naučí. Hned u začátečníků jsem měla různé papírky se slovy. Sloužily k tvoření otázek, odpovědí, samostatných vět, minitematických okruhů atd. Moji puberťáci i dospělí žáci sice mluvili chyby nechyba, ale když někam jeli, domluvili se dobře. O tom jsem se sama přesvědčila. Teď se tady raduji, že jsem objevila kurs angličtiny pro seniory. Ačkoliv je úroveň hodně nízká, i zde zjišťuji, kolik jsem zapomněla ze slovní zásoby za tech několik let nepoužívání. Ale to nevadí. Mohu si popovídat s Michaelem, Američanem z české komunity z Jižní Dakoty. S bilinguálním mluvčím je to výborné. Věrko, děkuji.

Moje kamarádka, vynikající učitelka angličtiny, tvrdí, že naučit se dá i ve vyšším věku. Záleží na tom opravdu chtít a věnovat se tomu pravidelně. Já s ní v tom souhlasím. Kdysi jsem byla na ukázkové hodině v jedné jazykové škole, kde dávali pokyn, že se člověk dospělí musí učit jako se malé děti učí mluvit. Často si opakovat slova i celé věty. Ve vyšším věku nejde o to umět dokonale, ale tak, aby si člověk při cestách do zahraničí dovedl zařídit potřebné.

Nikdy není pozdě se učit cokoliv. To určitě platí i o našem mateřském jazyku. Pokud jde o mě, tak jsem v předmětu Český jazyk nebyla nikdy jedničkářka, ale snažím se alespon vyvarovat hrubých chyb a držím se shody přísudku s podmětem

Přesně tak,není důvod se ho neučit i v seniorském věku.Pokud má do toho senior chut a baví ho to, je jen dobře.

.. pro radost z učení samotného, můj případ :-) děkuji