Cizí jazyky – odkdy dokdy? I. část

Už nebude platit "Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem.", ale "Kolik řemesel umíš, tolikrát jsi člověkem."

Asi bychom se v této debatě dostaly hodně daleko při pomyšlení, kolik zahraničních firem z našich úrodných polí nadělaly skladiště přebytečného zboží, honosně nazvané průmyslové zóny a z našich lidí, hlavně znajících cizí jazyk, si udělali své poskoky, kteří jen plní příkazy. Možná jednou tací ještě rádi půjdou dělat na pole a tvořit skutečné hodnoty.

Věrko, víš kolik rodičů odmítá dávat děti do školy a učí je doma, protože vidí, "kde" je naše školství? Já žádný cizí jazyk neovládám, přesto o sobě také nepochybuji. Bez angličtiny se obejdu, ale bez chleba ne.

Tak jsem si snížila skóre z tabletu. Jazyky mě baví celý život a mám na ně talent. Měla jsem štěstí, že jsem je mohla používat v práci. Každý umí něco jiného. Jitko, někdo zase musí učit děti.

Věrko, ty jsi fakt nezmar. Já jsem měla ve škole ruštinu, soukromě jsem chodila na němčinu a agličtinu. Mluvit neumím, ale částečně rozumím. Myslím, že na věku moc nezáleží, ale je k tomu potřeba i talent a sluch.

Vždy bude třeba někoho kdo zorá pole, zaseje obilí, umele mouku, upeče chléb, postaví dům, ...............................

Rovněž patřím ke generaci, která se učila pouze ruštinu. V důchodu jsem se dala trochu na angličtinu, ale hlavně proto, že mi dcera ojela do Anglie. Nějaké základy jsem pochytila, takže jsem se nějak domluvila i v Anglii. Samozřejmě jak se říká i pomocí rukama a nohama. Cizím jazykem, zvláště anglicky se domluvím i na stánku se zmrzlinou. Ale celkem mi vadí, když přijdou maminky s dětmi kolem dvou let na zmrzlinu a děti to říkají anglicky, ale česky ještě pořádně nemluví. Tak nevím, jestli si někdy maminky něco nekompenzují.

Každý to máme nějak. Jak nám dětem říkali naši rodiče "Jedním zadkem na dvou posvíceních se nedá sedět a vždy bylo je a bude něco za něco". Nikomu názor nevyvracím, ale už ve škole jsem cítila, že žádný jazykospytec ze mě nebude :-) a i bez sebemenší znalosti cizího jazyka jsem prožila a stále prožívám plodný život ♥

Patřila jsem bohužel k žákům, kteří na druhém stupni ZŠ měli pouze povinný ruský jazyk, další jazyk se na škole nevyučoval. Teprve po dvou letech měla sestra Zuzana možnost od sedmé třídy navštěvovat nepovinnou výuku němčiny. V prvním ročníku střední školy po přestěhování do jižních Čech pro náš ročník byla vedle povinné ruštiny výuka němčiny, další cizí jazyk se nevyučoval ani nepovinně. K němčině jsem se vrátila po několika letech v kurzech jazyk. školy, ovšem při práci učitelky na druhém stupni ZŠ, která ještě vedla zájmové kroužky a do školy z bydliště dojížděla, bylo studium časově téměř nezvládnutelné. Tehdy mi utekla léta, kdy snad by bylo ještě možné si předchozí znalosti zopakovat a doplnit. Myslím, že kdo mnohé zapomněl, se v pozdějším věku už dost obtížně k řeči vrací. Snad by pomohli rodilí mluvčí, ani na ty jsem neměla štěstí - škoda.

Děkuji za vaše názory. Zde neexistuje dobře, nebo špatně. Prezentovala jsem objektivně názory odborníků, kteří se sami neshodnou. Možná lze mezi řádky vyčíst, že k příznivcům rané výuky cizích jazyků nepatřím. Hudební sluch není pro osvojení správné výslovnosti důležitý. Např. K. Gott, ať mi jeho příznivci prominou, měl výslovnost v němčině špatnou (nikoli při zpěvu). Pro výslovnost je důležitý sluch fonematický, tj. schopnost jemného sluchového rozlišování. Dítě by mělo zvládnout rozlišit sluchem rozdíly mezi správným a nesprávným zněním hlásky. Schopnost fonematického rozlišování je základním předpokladem správného řečového vývoje. Já hudební sluch nemám dobrý. Správné výslovnosti v němčině a ruštině jsem se naučila „na poslední chvíli“ až na vysoké škole, díky skvělým učitelům.