Babi, neboj, děti zvládneš! To dáš!

Dobrý den, neměli jsme to štěstí, že jsme s vnoučaty mohli být. To nejkrásnější období, první slova, kroky jsme s nimi neprožívali. Syn od dvojčat zmizel za jinou. Neměl ani zájem nám kontakt s nimi zprostředkovat. Dnes jsou to již dvanáctileté slečny, co nás milují. Vydrželi jsme a šli jsme za svým cílem a jako v jiných situacích v životě a to se podařilo. Já mám takovou zkušenost, že na dovolené musíme vymýšlet programy, aby se přestaly dívat do mobilů. Prostě žádná nostalgie, jak to bylo za našich babiček jiné. Musíme sed holt také i novým věcem přizpůsobit. Jindra

Když to vezmu podle sebe, tak i babičky, případně i dědečci zrají. Sice ze mě babičku moje děti udělali "až" v padesáti, přesto vidím podstatně rozdílný přístup rodičů k výchově vnuka a vnučky před 23 lety, rodičů vnuček (roční a šestileté), v současnosti, ale i o poznání jiný je po těch letech i můj přístup k jejich výchově. A nakonec, když porovnám jakým stylem jsem vychovávala svoje děti (neříkám že špatným), tak je přímo zázrak, jak prima rodiče mají moje vnoučata :-)

Jsem babička prvního a posledního vnoučete. Dítě jsem si užila hodně, v rodině jsem jediný hlídač. Pokyny jsem žádné od dcery nedostávala, jako autoritu mě uznávala. Se mnou dítě po sobě uklízelo, peklo se mnou, chodilo na celé odpoledne ven po dětských hřištích i si se mnou četlo večer knížky. Vše, na co je maminka velice pohodlná. Neboť jak říká, dnes se žije jinak. Hm. Měla jsem úžasné prarodiče a vždycky jsem v nich měla vzor. Chtěla jsem pro své vnouče být tím, čím byli oni pro mě.

Také záleží v kolika letech se babičkou stanete. Máme v rodině babičku 38 r. dědeček 39 r. Určitě o vnoučata je větší starost než o své děti. U svých dětí jsme některé věci neviděli a nebo nechtěli vidět a u vnoučat vše vidíme. Ale jsou agentury, kde se babičky hledají a rodina si babičku hýčká.

ano, presne tak, oznaceni divoch by tolik neasociovalo situaci, :-))

:-) :-) Nejhorší ze všeho jsou indiáni z Polynésie, ti vám vlezou všude a strašně rychle se množí... :-) :-)

Ano, s obsahem souzním. Zkušenosti mám hodně podobné. Snad se liším jen v tom, že jsem na vnoučata občas přísnější než jejich maminka a občas zařvu nebo se neudržím a jednu jim plácnu. Podle mě to není na škodu a funguje to.