FOTO: pixbay.com & autor

Slova

24. 8. 2022

 Co jsem to vlastně chtěl říci?
    Už ani nevím...
 Vždyť člověk pořád mluví a mluví 
 až nejednou
  najednou pozná
  pozná, že je to zbytečné,
že ještě nenastala ta pravá chvíle.
Ta chvíle, kdy je povolán něco říci.
  Tak zaleze někam do koutku
 čeká 
  čeká a sní.
O tom, že jednou příjde čas.
Čas přivolanýtím pravým, pro nějž se vyplatí říkat i ta
NEJKRÁSNĚJŠÍ SLOVA.
 Slova, jež nebudou zbytečná.
  Slova, která rozsvítí na světě všechno nejkrásnější a čisté.
Tak jsem v koutku a
ČEKÁM.....

Moje poezie

Autor: Dalibor Polanský

Hodnocení:

(5.1 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jan Zelenka 24.8.2022 22:22

Báseň v próze, slova, která mají hluboký smysl. také mám báseň o slovech.

Blanka Lazarová 24.8.2022 21:56

Pěkné, díky. :-)

Alena Vávrová 24.8.2022 20:00

Moc mne to oslovilo, díky.

Soňa Prachfeldová 24.8.2022 17:31

Někdy, když člověk přestane čekat, něco přijde znenadání.

Jitka Caklová 24.8.2022 16:35

Téměř celý život jsem byla zalezlá v koutku a naslouchala slovům těch, o kterých jsem si myslela, že jsou povolanější než já, jejich slova moudřejší než byla ta moje a čekala a snila. Vaše moudrá slova mi doznívají z Duše, neboť jsem je už slyšela. Byl to snad Bůh, Vesmír, můj anděl strážný, nebo tři v jednom, kteří mi slova plná světla šeptali z 30. na 31. srpna před dvěma lety. Z těch nejtěžších chvil klíčí ta nejkrásnější slova, která nejsou zbytečná. "Pokud chceš rozdávat světlo, sám musíš zářit." ♥♥♥

Jana Jurečková 24.8.2022 16:07

Podle mě žádná slova nejsou zbytečná. Moc krásné. Děkuji.

Zuzana Pivcová 24.8.2022 14:24

A slova, která nebudou zbytečná, můžete adresovat celému světu, i když je třeba vyslovíte pouze ve svém minikoutku bez posluchačů.

Zuzana Pivcová 24.8.2022 14:21

V mládí jsem hodně čekala v koutku a připravovala si (asi nanečisto) slova, která v pravý čas věnuji tomu pravému. On měl jiný druh slov a naše slova se nějak minula, což nebyla ničí vina. Myslím, že nejkrásnější slova zaznívají mnohdy v tichu duše jednotlivce nebo i dvojice. Napsal jste to úžasně. Nečekejte, prosím, a mluvte.

Zdenka Soukupová 24.8.2022 12:33

Dalibore, moc hezké. Zkrátka kdo si počká, ten se dočká... ☼

Zpět na homepage Zpět na článek