Krásné dětství u babičky

Opravdu krásné dětství a nezapomenutelné vzpomínky. Docela jsem záviděla jako dítě, že děti odjížděly na prázdniny za prarodiči. Já nikam, protože jsme bydleli pod jednou střechou. Mělo to své kouzlo, dokonce když se dralo peří, napjatě jsem poslouchala vyprávění babičky, vždy to znělo tajemně. A s dědou na trávu králíkům a vlastně výlety vlakem, měla jsem s nimi celoročně strávený čas a díky za ten veliký dar.

Zajímalo by mne, kdy a kde to bylo. - Já měl smůlu, oba dědečkové a jedna babička už nežili, když jsem se narodil. S druhou babičkou to stálo za to, bylo to něco podobného, jako tady čteme. Napsal jsem tedy článek o vlastním tátovi. Jak šel do války (první světové), brzy to vyjde a doufám, že si to přečtete. Můj nenarozený život tam byl vlastně na vlásku :-)

Moc krásné vzpomínání.....jsem babička šesti vnoučat a také bych si přála, aby na prázdniny u mě někdo z nich zavzpomínal. Děti jsou dnes přesycené zážitky , tak to bude sotva. Nebo možná.....potřebují si odpočinout od lanových a trampolínových center, nákupních středisek, moře, zoo, atd. U mě se mohou vyspat do sytosti, po společné snídani se odeberou na vesnické hřiště, pak se mně vrátí na oběd, polenoší si , dostanou penízky na nanuky, prošmejdí dílnu, něco začnou vyrábět, aby to vzápětí skončilo na smetišti a je tu večeře. Po ní si opět vezmou kola a jedou ujistit, jak to vypadá za vesnicí a vrací se pomalu když se stmívá. Rychlá denní očista a hajdy do peřin. A to teprve nastává ta pravá atmosféra. Na jedné široké posteli se vedle sebe naskládají čtyři kousky a povídají si a povídají. Někdy dovolím i TV. Děcka vypadají spokojeně, jen se mě nedávno zeptala snacha: nevím jaký máte program na zítra, ale já bych chtěla...... Program? ptám se v duchu a zároveň si v duchu odpovídám. Žádný, program je už to, že vnoučata mohou být přes prázdniny u babičky, to je přece program. Co vy na to?

I já si vzpomínám na chvíle strávené o prázdninách na moravském venkově. Oživila jste mi i vzpomínky na lidi, kteří již nejsou mezi námi.

Krásná vzpomínka. Jako bych se vrátil do mládí. vše je mi hodně blízké. Hlavně ta babička v šátku.

Pěkné vzpomínky. Kdybych měla vnoučata, tak bych jim to přečetla jako pohádku.

Přesně - také si podobně na mnohé vzpomínám z doby, kdy jsem pravidelně jezdila o prázdninách k babičkám na venkov. Bydlely nedaleko sebe, ale jednu jsme měly jako děti raději, ta se o nás opravdu starala.

I tehdy byli lidé, kteří si neuměli představit, jak se druzí dřou.

Jen mě překvapuje jak se tenkrát lidé nadřeli. To už si dneska nedovedeme představit.

Hezké vyprávění. Babička na venkově je to nejlepší, Já jsem babička z paneláku.