Někdy jsem smutný
Jindřich Berka

Někdy jsem smutný

1. 9. 2022

Není to pro muže slabost nebo ostuda. Kašlu na šablony. Prý muž musí ovládat své emoce, nesmí vyjádřit smutek či plakat. Je to pitomost. Je člověk a ten má své city, nálady, nadšení i smutnění.

Vše patří k životu. Nejsem bábovka. Snažila se mě psychoterapeutka uspat, ale nešlo to. Prý jsem silný člověk. Někdy smutním, i když dobře spím, ale prožívám to ve snu. Odmítám prášky, alkohol, drogy a další náhražky. Já nechci místo smetany rostlinný tuk. Tvrdím, že bolest si má člověk prožít a ona odezní jako umíráček na kapličce. Já se z toho vypíšu.

Mám 3 děti. Dva syny a dceru. Ten starší má dcerku, nádhernou blondýnku s velkými modrými kukadly. Je tmavovlasý a modrooký. Působí na ženy jako mucholapka na hmyz. Jenže upnul se na dceru a vztahy odmítá. Dítě má ve střídavé péči a žije jen pro něj. V 42 letech zamkl své srdce lásce. Ženám přestal věřit, raději bude sám? Smutním poprvé.

Druhý syn má hezká dvojčata. Dvanáctileté slečny. Dělají mi radost a jsem na ně pyšný. Odešel od nich za jinou. Moc si nepolepšil. Nakonec ho vyhodila. Vztahy se mu nedaří, profese ano. Zůstal sám. Rodinu již odmítá založit. Smutním podruhé.

Nejmladší je dcera, jak se narodila, tak jsem slavil až do rána. Vystudovala VŠ humanitární práci, mluví vícero jazyky. Jezdí zachraňovat lidi po celém světě. Měla vztah, který trval 5 let. Hoch čekal, že založí rodinu a ona se k tomu neměla, tak ji opustil. Myslím si, že se od ní vnoučat nedočkám. Smutním potřetí.  

Já jsem se ženou přes 40 let, už jsem kmet, života si užívám, ale i ten smutek prožívám. Věřím, že se to časem změní. Jsem totiž životní optimista.

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Jírová
Rodiče nikdy nepřestanou své děti ledovat a snaží s jim pomoci v jejich životě, i když tyto o to většinou nestojí. Mám dvě krásné dcery, které mi dělají radost, i když ani ony ani já jsme v manželství neměly moc štěstí. Mám ale radost , že obě jsou velmi schopné , vystudovaly a každá má dítě- Starší má dceru, která má právě krásného chlapečka, od kterého ale její přítel utekl, mladší má syna, který právě začal studovat na gymnáziu a má život teprve před sebou. Já žiji 16 let už také sama, ale nesmutním, mám stále co dělat, mám plno zálib, tak si je , pokud mi to zdraví dovolí, uskutečňuji. Žádná z nás to neměla lehké, ale máme silnou vůli k životu a na smutek nemáme čas.
Eva Kopecká
Děti si lidé pořizují, protože je mít chtějí. Než dítě doroste k dospělosti a samostatnosti, dá to práci. Vnoučata jsou bonus. Někdy jsou i v jiné zemí, na opačném konci republiky, nebo je dědovi a babičce mladí ani nepůjčí. A někdy zase je prarodiče mají na krku i s jejich rodiči. Není potřeba být smutný kvůli svým třem dětem, které si zvolily samy cestu životem. Smutek by byl namístě, kdyby jedno dítě bouralo s trvalými následky, druhé se léčilo s vážnou nemocí a třetí zmizelo na exotické dovolené. To by pane Berko skutečně bylo hrozné. A ne to, že Vaše děti nežijí ve spořádaném manželském svazku jako Vy....
Irena Mertová
Můj syn je na tom podobně, jako ti vaši - zejména ten první. Je mi to na jedné straně líto, ale kdo ví , jak to bude dál - a on tvrdí, že je tak spokojený. Jen jsem nechtěla, aby jednou zůstal osamělý...
Elena Valeriánová
Nemáte proč smutnit. Děti si žijí své životy, tak jak chtějí a tak to má být. Máte tři zřejmě zdravá vnoučata, máte ženu. Nejste sám, jen vzdycháte, že svět nejde podle Vás. Nejste starý, ale jste kmet, života si užíváte. Vy ani nevíte, jak se máte. Hodně zdraví a pohody.
Zdenka Soukupová
Jindřichu, rozumím Vám a asi i tomu, proč jste článek napsal. Protože to v naší rodině taky občas nemáme jednoduché. Ale protože píšete, že jste optimista (já taky), tak se těším na další článek, který bude v duchu změn, které si přejete. ☼
Jan Zelenka
Velmi pravdivý článek. Důležité je, všechny problémy strávit a žít. Nejsem ani optimista, ani pesimista, ale realista. Kdo příliš spoléhá na své děti,, může být velmi zklamán. Je to ale jejich život, do kterého nemáme právo zasahovat.
Zuzana Pivcová
Každý optimista někdy "zasmutní". Vy máte vnoučata, na která jste pyšný a dělají Vám radost. A smutníte. Někdo nemá vnoučata, někdo nemá ani děti, natož vnoučata. A co Vaše manželka, se kterou jste, jak jste zde (narozdíl od příspěvku z konce minulého roku) uvedl, přes 40 let, ta je v tomhle podobná? Tak si užívejte života, ve Vašem případě by snad nemusel mít převahu smutek.
Jitka Caklová
Já jsem poprvé viděla stékat slzy po tvářích svého otce, když můj bratr emigroval. Byly to slzy beznaděje, že svého syna už nikdy neuvidí. A také to s věkem pana Berky nemá nic společného :-)
Jana Jurečková
Paní Caklová, máte pravdu, nechala jsem se strhnout, ale děkuji, že jste se mě zastala.
Jitka Caklová
Paní Jurečková, mně tedy z Vašeho komentáře nevyplynulo, že pan Berka je starý. Pouze jste se nechala "strhnout" následným komentářem, který z Vašeho příspěvku ve své hlavě vydedukoval pan Berka :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.