Ilustrační foto: Pixabay

Marioneta

14. 8. 2022

Moje poezie

Autor: Dalibor Polanský

Hodnocení:

(5.1 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Soňa Prachfeldová 17.8.2022 17:30

Člověk ať se snaží jít dál, nebýt loutkou.

Jana Jurečková 15.8.2022 16:27

Smutné verše! Pán se srovnává s loutkou, má všeho dost, cítí se opuštěný, nevýkonný, sám. Kolem je prázdno, tma, zhasnutá lampa.... Moc jsem musela přemýšlet, abych našla nějaký příběh. Je tam ukrytý. Vrcholem smutnu je láhev od alkoholu na zemi. Podle mě nejhorší řešení problémů, ale taková je dnes doba.

Zuzana Pivcová 14.8.2022 18:39

Máte krásné příměry. Při zhasnuté lampě lze vnímat dál, asi jako když někdo přijde náhle o zrak, avšak zůstávat v tmavém nebytí je ubíjející. Plné prázdno světa - to je pro mě dokonalý výraz. Kéž by předehra odpočítaná dvanácti údery patřila jen a jen k něžné melodii, byť třeba jen v dáli. Děkuji.

Zpět na homepage Zpět na článek