Šetřit, šetřit, šetřit

Velmi pěkný článek.

Naučila jsem se šetřit od raného dětství, dodržuji to pořád. Výzvy k šetření jsou pro mne zbytečné. Souhlasím s výrokem Oscara Wilda.

Já byla zvyklá šetřit celý život. Ve starém domě v dobýách mého dětství jsme měli kamna jen v obýváku. Ještě dnes mám živé vzpomínky na to, jak jsem se u nich zahřívala a z jedné strany bývala "opečená". Netušila jsem, že to možná ještě jednou k stáru zažiju :-)) Naštěstí jsme ovšem i při tom zvyku šetřit nikdy nehladověli. Ovšem ten závěr článku je perfektní. Oscar W. asi taky věděl, o čem mluví.

Já se zimy trochu bojím ... Nepijeme, nekouříme, jíme takové obyčejné věci, s množstvím to nepřeháníme, nelétáme na Kanáry, jediné co si dopřáváme je teplo - topíme v zimě na 24,5 (a to mám teplou mikinu a tlusté ponožky) a manžel rád leží dlouho ve vaně ... O stupeň to snad můžeme stáhnout, ale mít doma 20 nebo méně, tak co ušetříme na plynu, tak vybereme ze zdravotní pojišťovny :-)

Asi se mnou nebudou mnozi souhlasit, ale mame 21.stoleti a nechci se krcit pod ledovou duchnou, cist si ored spanimnu svicky, koupat se nebo sprchovat jednou tydne, nosit tyden jedno spodni pradlo. Ono by se nasla rada reseni a nemusely by se ometovat domacnosti, jen se rozhlednout kolem sebe a uvidite desitky plytvani.

Paní Jano velmi dobře napsaný článek, který plně vystihuje situaci většiny mých známých. Radit druhým jak šetřit když mám statisícový příjem je chucpe.

Skvěle napsané....radit nám nemusí,jsme zvyklí takhle šetřit celé roky,hlavně jak asi šetří ONI.

Jano, s každým slovem v tvém článku souhlasí. Také se snažím žít úsporně, tak nevím, jak ještě ušetřit. Snad už jen topit jen na 18°C a méně používat počítač. Když je člověk sám, musí uvažovat.

Naštěstí jsme zatím na výdaje s manželem také dva. Navíc bydlíme v jednom domě s dcerou a její rodinou, tudíž o náklady za energie se dělíme. Ale i tak nejsme rozhazovační a šetříme. Nejvíce asi tím že se často vaří jen u nás nebo u dcery pro všechny členy naší rodiny, která čítá s dětmi celkem 7 krků.

Jano, taky mě to neustálé nabádání k šetření vytáčí. Oproti tobě mám výhodu, jsme na to dva a naše důchody jsou dost slušné. Já jako dítě měla prd, když jsem v dospívání něco chtěla, musela jsem si to vybrečet , později brigádou vydělat. Jsem z hodně chudých poměrů, otec byl alkoholik, tak teď si užívám to, že si můžu za své odpracované roky koupit to co chci. Nijak zvlášť nehýříme, ale ani neškudlíme, zkrátka musím zaklepat, ale máme se dobře.