Nedělej pořád binec! Neshody kvůli nepořádku jsou mezi partnery časté

No, byt mi má sloužit a ne já jemu. Uklízím a uklízela jsem podle potřeby, ale děti a manžel si taky uklízeli své věci. Rozhodné i vnoučata v pokojíku si uklízí , jen je musím často upozornit . Honza je nepoučitelný, klidně nepotřebné hodí na zem a " nevidí" to. Proti kamarádkám jsem dost nepořádná..

... a pokud je ještě ke všemu žena narozená ve znamení Panny, s ascendentem v Blížencích a Lunou ve Vodnáři, tak i pro normálního chlapa je to "na zabití" :-) :-) :-)

No samozřejmě dítě uklízí podle svého systému. Nehledě na požadavky o dokonalosti stran maminky. U ženské je tak trochu pochopitelné, že je takovým tím vrchním přes podlahy, okna, nádobí....když je ale chlap takový detailista a maniak, to není normální. Když si vzpomenu na ten velký barák s věcmi přesně na jednom místě, oblečení v kominkách, jak ráda mám svůj byteček. Tu položená taška, tam hrnek od kafe, a to dobrodružství s hledáním brýlí, mobilu, klíčů, peněženky....to by mi tam neprošlo. V úžasném filmu Ten svetr si nesvlikej pronesla paní Zázvorková úžasnou větu...něco jako... PODÍVEJ SE, JAKEJ TU MÁ TEN PUNTIČKÁŘ HNUSNEJ POŘÁDEK!....no pan Nárožný v roli otce neměl tedy chybu....

Vzpomněla jsem si na jeden pěkný citát: ,,Bordel v bytě - šťastné dítě".

18:25 Zapojení dětí do úklidu: No - aby děti (4) a (5) uklidily podle manželky, bylo zcela nemožné. Já tady nyní mívám často vnuka a ten má u nás ještě více hraček, než měli naši kluci (hodně po nich i sdědil) a já mám mnohem více času si s ním hrát, ale mám to vyřešeno tak, že máme nakoupené velké plastové přepravky (IKEA), do kterých to on večer naskládá (jako brambory). Ale s přiznám se, že já i brácha (a máme to oba až do dnes), když se rozhodneme udělat například velký úklid v knihovně, tak to skončí po první čtvrthodině začtením se do nějaké knížky a to považujeme za důležitější, než že ty knížky budou utřené od prachu a v příslušném oddílu, kam patří. "Neználek na Měsíci" od Nosova z dětství tam může dělat společnost knížce nedávno koupené od Henry Kissingera "Uspořádání světa". Vždyť je to přeci putna - jsem to pořád jenom já a je to moje knihovna a ne nějaká "univerzitní". A tak to je i u jiných věcí, asi to hezky nevypadá - ale to jsem já, já se v tom vyznám a nejsem sám, kdo to tak dělá. Na pořádek existují různé názory. Znal jsem člověka, u kterého musela být vázička na stejném místě 30 let, než se rozhodl pro rekonstrukci bytu a přešel na jiný pořádek. O úklidu je také můj článek "Přečtení jedné knihy vám může změnit úplně život - no nekupte to"https://www.i60.cz/clanek/detail/30677/precteni-jedne-knihy-vam-muze-zmenit-uplne-zivot-no-nekupte-to

Ano, Vrbovi,klasický příklad tolerance manželské....na jednu stranu chápu paní v tom, že aby dítě vstávali do bince, když v něm i usíná, to by nemuselo mít dobrý výchovný vliv. Na stranu druhou kdyby si kluci hráli o čtvrt hodiny méně, v tomhle věku by to taky mohli pomoci uklidit. A za přispění a pomoci tatínka by večer nebyly žádné časové prostoje.....

Manželka je v uklízení nedostižná a jen se dostat na její level je zcela nemožné. Naštěstí nikdy netrvala na tom, že se jí musím vyrovnat. Ocenila, že jsem ji za to vždy pochválil. Později jsme to udělali tak, že do mého pokoje nechodila uklízet a já tam přestal tedy mít to sterilní prostředí - tak to je i dnes. A pro legraci uvedu příklad, kdy mi její pořádkumilovnost lezla už i na nervy. To jsme měli dva syny (5) a (4) a ona jim koupila v NDR dvě nákladní auta. Jedno bylo na zeleninu a druhé na rozvoz nápojů. Krásně pomalovaná podle toho zboží. Asi 35 cm dlouhá, bez pohonu, ale se spoustou přepravek na zboží - 50 (?) v každém autě. Ráno si kluci ze skříňky svoje hračky vytahali a roztahali po kuchyni a svém pokojíku, jasně že před tím manželka vytřela pokoje a vysála prach. Hraček měli kluci opravdu hodně - kupoval jsem jim je kupoval 2x - jako dvojčatům - aby se neprali a večer, když odešly manželčiny rozvedené kamarádky, které jsme podporovali radami v jejich bolu a vzteku, což bylo někdy až kolem 21. hodiny, tak začala manželka poctivě uklízet po dětech byt, což jí zabralo čas až do 1 - 2 hodiny. Já se chtěl pomilovat a ona nepřicházela a nepřicházela. Nechtěl jsem vyvolávat hádku, tak jsem vstal a uklízel ty hračky s ní. Každá měla mít podle ní své místo. Já bych to tam nahrnul a ráno zase vyklopil. Vždyť kluci to hned zase během půl hodiny ráno zase všechno po bytě roznesou. A tak škoda, že z toho nemám žádnou fotku, vypadala by asi takto. Ve dvou dětských postýlkách spinkají dva kluci, vedle postýlek sedí na zemi manželka v lehké svádivé košilce a kousek od ní já úplně nahatý a uklízíme hračky a vždy jsme končili těmi nákladními autíčky, kdy jsme do přepravek uklízeli malou mrkev, zelí, kedlubny, okurky a do druhého autíčka do přepravek malé láhve s pivem, limonádou, sirupem. Jasně, že to nesmělo být přeházené, každá přepravka musela být naplněna jen tím, na co byla určena a v náklaďáku měla svoje místo. No nezabili byste takovou pořádkumilovnou manželku? :)

Mám ráda doma pořádek, čisto, uklizeno. Ale řídím se heslem: nic se nemá přehánět. Takže ani s úklidem to moc nehrotím. Protože se třemi vnoučaty, která jsou u mě dost často, to ani jinak nejde. A jsem v pohodě. ☼

Vytrenovana moji poradnou mamkou jdu zivotem s mojim druhym ja, ktere to z domu nepochytilo ani zaklady poradku, za cela leta jsem nedosahla zadne zmeny i kdyz snaha byla. Rika se, ze protiklady se pritahuji zatim co ja litam kolem vareni a dalsich domacich pracich on klidne cte, kouka na televizi, do kuchyne ho pritahne jen vune dobreho jidla a to ho zene dat honem talire na stul, jini ji proto aby zili a on zije proto aby jedl dobre a hlavne hodne, to jedine uz diabetem skoncilo.

Já měla z domu zafixované, že každý si má za sebou uklidit. Snažila jsem se manžela převychovat a vysvětlovat mu svou teorii. Marně. On je prostě nepořádník a bere to jako svou přednost. Neumí zametat, ustlat si postel, uklidit nádobí, poskládat oblečení,nikdy neumyl okna atd. Já jsem ráda, že na tyto stránky nechodí a nemůže si to přečíst. Jednu dobu mě to hrozně štvalo, ale celou věc jsem vyhodnotila se závěrem, že jsou daleko horší věci, než úklid a vše jsem nechala plavat. Od té doby mu nic nevytýkám a mám svatý klid a pokoj. Nikdy nechodil za ženskýma, na domácnost mi přispívá královsky a ještě mi řekne, ať si koupím, co chci. A to si teda koupím. Na zahradě vypěstuje všechno. Pokud má čas uvaří mi něco dobrého, co mám ráda a já si můžu popovídat s kamarádkou. Ve skutečnosti se mám jako v bavlnce.