Nedělej pořád binec! Neshody kvůli nepořádku jsou mezi partnery časté

"Ať má člověk problém s tím, že uklízí příliš moc nebo příliš málo, je dobré navázat vnitřní spojenectví", nikoliv s druhým, ale hlavně sám se sebou, aby si uvědomil, proč to či ono vlastně dělá. Dokud jsem dělala vše proto, aby všichni kolem mě byli spokojení, tak spokojení byli. Nespokojená jsem byla pouze já, ale jen do té doby, kdy jsem si uvědomila vlastní hodnotu. Dnes vše co dělám, dělám s láskou a jsem spokojená nejen já, ale i mé nejbližší okolí. Nikoho neprudím a když chce někdo prudit mě, je to jeho volba, která kolem mě propluje jako lehký vánek :-)

Vyčítat manželovi nepořádek bylo k ničemu. Alespoň, že dokázal, aby v obýváku bylo ve urovnané. Jeho zásadou bylo, že uklízet se má, až když se smetí nosí ven z bytu.

Ano i tohle téma je pro soužití dvou hodně důležité. Pro mě byl docela rozčarováním pokus o známost po padesátce. Znali jsme se od dětství, náhodou se opět potkali. Ani jsem nevěděla jak, najednou u mě bydlel.Trochu mě to překvapilo, byla jsem ženská, kterou bavila její práce a měla jsem i dost volnočasových aktivit. I on byl docela vytížený. Najednou mi někdo ukrojil z mého prostoru doma, z mého soukromí, pohodlí, navrhoval vylepšení, o která jsem nestála, v bytě jsem bydlela krátce a dvě místnosti měla zařízeny nově, třetí mi vyhovuje, nábytek byl na míru z konce 90 tých let. Když vám někdo nový začne mluvit do toho, že se natáhnete s knížkou, že se vidíte s dětmi o všední den, že jste zase pryč, že myjete podlahu, když on je doma, že chcete koukat na něco jiného, než on, že jste neumyla nádobí ihned po večeři .... jenomže když nemáte od něj jediný den volna a sejdete se doma hned po práci,prostě nemáte prostor na nic, ani kdy bez něj vyluxovat. Do jeho velkého domu, kde bylo perfektně uklizeno, se jezdilo pouze ojediněle a na nic jsem tam nemohla ani sáhnout. Tam vládl řád stylu nesmí se s ničím hnout. Takže to skončilo, ani jeden jsme nebyli ochotni ke kompromisu. Nebudu se přizpůsobovat novému člověku, ustupovat a měnit svoje zvyky. Myslím, že dva, co spolu žijí dlouho, jsou tak zaběhnutí, že se spíš domluví. Ženy by měly být rády, že manžel je občas někam vytáhne a nelpět na precizním úklidu. Muži by se neměli jen povalovat u televize, ale občas jít kamkoli, za kamarády, na kolo, do dílny, na výstavu, a ženě dopřát pokec se známými ze školy nebo divadlo s kamarádkou. Děti odrostlé, lze být trochu pozměnit a mít pohodlí u své televize ve svém pokoji. A užít si ty roky volna bez dětí a bez starostí o staré rodiče. Hádat se na svá stará kolena o úklid... na to myslim je škoda času.