Babička na kolečkách

Ano , s příběhem souhlasím. I když jsem na tom i ve svém věku lépe - nejsem postiženým a nepotřebuji tedy invalidní tříkolku. Do neávna jsem s babičkou jezdily autem k lékaři a nákupy. Přestalo mne v době covidu obtěžovat svého lékaře s osvědčením o svém zdravotním stavu a schopnosti řídit motorové vozidlo. Proto, jsem auto vyměnil za elektrotříkolku . Babička jezdí k lékaři autobusem a na nákup na ni počkám u prodejny. Tříkolka má výhodu v košíku na nákup za sedatkem. Elektromotor Bafang je dostateně silný aby pomohl. Na dovolené u potoka v cizině jsme si elektro provoz vyzkoušely, a byli jsme spokojeni ,tak jsem doma i do toho šel. I přes svůj věk se necítím na invalidní dopravu, paní doktorka mi doporučila pohyb na procházkách. Dost mne to pobavilo, protože od jara do podzimu mám dost práce na zahradě nejen se sekáním trávníku, ale i zeleniny pro domácí spotřebu . Nevyhýbám se ani návštěvám vnoučat ktere bydlí pár km od nás. Dříve jsem to chodil pěšky , ted tedy na tříkolce. Osobně mi mrzí, že českomoravští výrobci cyklokol více myslí na sportovně chtivé mláde lidi než na nás ty jež toho dost už pamatují. Ani vozidla pro seniory ani pro invalidní spoluobčany nejsou vybaveny základním potřebným prostředkem jakým jsou nejen zpětná zrcátka ale i upoutávkou na vozítko. Zkušenost z běžného provozu, na ulicích a silnicích 2 tř. než se dostaneme na cykloztezku je použití zvukového znamení ,že jste za mnou. To bylo i kdysi ve vyhlášce a v cizině se to používá. Pokudto jde tak se ochotně uhnu a nepřekážím rychlejším a slušnějším. Nechtějte po mně aby jsem používal chodník určený pro chodce.