Marcela (58 let): Snaha najít partnera mi málem zničila život

08:31 Nejvíc ubližujeme sami sobě, když ani nevíme kým jsme, nevíme co jsme napsali včera, předevčírem ...... - viz. J.B. "Já jsem 40 let ženatý." "Táhne nám na 50 let společného soužití." "Někdy jsem zlobil a bylo to na hraně. Dnes vím, že jsme pro sebe Ti praví a poslední dekády života si náramně užíváme." "Navzájem si jeden druhého vážíme.", tak jestli ti to nevadí a "Pokud máš zájem, tak se ozvi. Rozhoduje osobní setkání. Jsem rozvedený s vlastním bytem. Sportuji, chodím pio horách. Může být moře, rybník, hudba i tanec,." Tak tomu říkám životní "výhra", zn. Kompromisy podmínkou.

Dobrý den, každý to hodnotí ze svého úhlu pohledu a životních zkušeností. Já to mám vyzkoušené za 41 let po "svém". Mám svůj rozum, nepotřebuji citace jiných, i když se rád od moudrých poučím. Nakonec stejně každý se svými problémy zůstane sám a je jen na něm jak se nakonec rozhodne. Každý člověk nemůže chtít, ať se partner točí pouze kolem něj. Jsou tam i druzí a myslím si, že i ten druhý, muž by se měl věnovat svému protějšku. Nový je pro další členy rodiny vetřelec. Narušil zaběhnutý řád. Vzhledem k tomu, že jsme se ženou ochotni jít na kompromisy, bez kterých si myslím, je život s druhými nemožný, tak jsme náš problém vyřešili. Náš syn odešel hloupě od svých slečen, dvojčat. Nakonec ho nová milá vyhodila. Dobře mu tak. Snacha ze začátku truchlila. Pak potkala spolužáka od našeho syna a znovu se vdala. Je zde ono klasické: moje, tvoje a naše. Ona má s naším synem synem ony dvojčata, on má z prvního manželství syna a spolu mají dceru. Nic nám, ale nebrání v tom, abychom dokonce spolu jezdili na chalupu a na dovolenou. Jejich nejmladší dcera říká mé ženě babičko a ona se tomu nebrání. Všichni kroutí hlavou jak to může fungovat? Ano, tento vztah je pozitivní a všichni si ho užíváme. My jsme s vnoučaty a jim ulehčíme v dnešní nelehké ekonomické skutečnosti. To je ten kompromis. Každý trochu ustoupí, ale více získá. Když si lidé vyhoví, tak život je nádherný a my si ho užíváme. Jindra

Možná by bylo dobré, přečíst celý článek, proč kompromisy nevedou ke zdravým vztahům https://firstclass.cz/2022/07/722-proc-kompromisy-nevedou-ke-zdravym-vztahum/

Zapomněla na " na konci citace, tedy ... Chápete již proč?"

Tak ještě přidávám jeden mužský pohled: "Definice Že jsou vztahy klíčové pro životní bohatství a štěstí, si už všiml také Napoleon Hill, autor slavné knihy Myšlením k bohatství. Také Hill mluví ve své knize o vztazích a definuje zdravý vztah jako něco, co všem zúčastněným stranám přináší nějakou (jakoukoliv) formu dobra a prospěchu. Jakmile musí jedna ze stran prožívat trápení, úzkost nebo jinou formu nepohody, chcete-li jinou formu negativních emocí a pocitů, ocitá se daná osoba již v nezdravém vztahu. A právě proto jsem přesvědčený, že dělání kompromisů a jakákoliv forma tolerance nás uvádí do nezdravého vztahu. Chápete již proč?

Pánové přidali svůj pohled, aby to bylo jaksi vyvážené. Je pravda, že stárnout s člověkem, na kterého je člověk zvyklý, je úplně jiné, než s novým partnerem. To si málokterá dáma asi uvědomuje. Nový partner má jiné zvyky, může se vrtat do děti, do vnoučat, do kamarádek, takže nový partner se může ukázat jako nepohodlná záležitost. Původní manžel nám toleruje doma staré šaty a týden s vnoučaty na chatě, nový chce, abychom se věnovaly jemu, paní Marcela tak nějak má svoji představu, ale neví, do čeho jde.

Marcelo, píšete: "To mě urazilo. Dal tím najevo, že o mě nestojí. V afektu jsem mu řekla, že už se necítím být jeho ženou, že se ke mně chová jako k cizí a tak že začnu žít svůj život. Mlčel." Měla jste mu dát ještě šanci, stejně jako jiná žena, která také zjistila, že se na ni manžel ani nepodívá a jala se ho šokovat, aby upoutala jeho pozornost. Koupila si plynovou masku a když přišel z práce, tak na něj z ní zahuhňala: "Tondo, zpozoroval jsi u mne nějakou změnu?" Tonda si ji dlouze prohlížel a asi po 3 minutách jí konečně odpověděl: "Jo - už to vím - vytrhala jsi si obočí!". Tím zjistila, že přece něco ještě rozeznal - že je ta změna v obličeji a pokud nezemřeli, tak spolu žijí stále. On čučí na fotbal, ale po konci dále stále vždy ještě čeká na třetí třetinu a ona poslouchá tyto a podobné písně https://www.youtube.com/watch?v=4y-SOj-scHc a stále s každým 11. listopadem čeká, že se ozve rána - ON rozrazí vchodové dveře od paneláku a přijede ten její PRINC na bílém koni. Hezký poslech a neutuchající smysl pro humor VŠEM přeje Martin.

Roky málokomu přidají na přitažlivosti, měli by přidat na moudrosti. Chápu, že manžel paní Marcely asi na sebe měl více dbát, ale jinak je celý příběh takový podivný. Je otázkou, zda paní Marcela byla muži vždy věrná. Já si také v 60 nemám s manželkou co říci, ne snad pořád, ale občas opravdu jenom mlčíme. Tak se věnuji svým koníčkům, jsem ve dvou spolcích, kde jsou i ženy, se kterými popovídám, ale jde maximálně o kamarádský vztah, nikoliv milostný. V manželství ve vyšším věku už nejde o fyzickou lásku nebo sex, i když my i v 60 s manželkou dvakrát třikrát do měsíce souložíme. Nedovedu si představit, že po tolika letech manželství, že bych intimně žil s jinou ženou, ale dovedu si představit, že si s jinou ženou, se kterou mám více společných zájmů než s manželkou popovídám. Pokud by mi manželka udělala něco podobného jako udělal paní Marcela svému muži, hodně by mě to zasáhlo a dost dobře nevím, jak bych se s tím vyrovnal. Asi bych jí odpustil, ale mrzelo by mě to, důvěra v člověka se kterým jsem prožil už víc jak 30 let života by byla narušena. V manželství jde přeci o důvěru, to je vlastně ta láska po 60. Zjistit na prahu důchodového věku, že moje manželství je vlastně omyl, je poněkud zvláštní. Na stará kolena se opravdu láska projevuje jinak a na milostné dobrodružství už je pozdě. Snad pokud někdo ovdoví, může se snažit najít někoho, kdo mu bude na konci života oporou, ale je to pak hodně složité. Člověk má být rád, že celoživotní partner je pořád vedle něj a ne se seznamovat na seznamkách. Já nechápu lidi, co třikrát čtyřikrát za život uzavřou manželství, vždy z velkém lásky. Manželství je opravdu částečný kompromis, ale vždy by tento kompromis měl být uzavřen mezi lidmi, kteří se mají rádi a dokážou si odpouštět.

Pane Berko, já se s vámi přece nepřu, píši obecně podle svých životních zkušeností a jestli se přete vy se mnou, tak je to vaše "chyba" a vaše věc. Nesoutěžím s vámi, takže nemohu vyhrát, ani "trochu" prohrát, jsem jen z jiného "těsta". Jak jsem na tom já, budiž vám úplně jedno, stejně jako mně je jedno, jak jste na tom vy. Kdybyste můj názor bral, jako že nemusíte, nepřel byste se. Podle mě kompromis do manželství nepatří, je to semeniště nových a nových problémů, o to větších, když se do toho namontuje tchýně.

Paní Caklová, já s vámi nechci přít. Mluvím za sebe, ze svých životních zkušeností. Mnohdy se lidi přou jako my dva a nedomluví se. Já to vidím jako chybu. Nikdo nesmí prohrát a každý trochu vyhrát. Já váš názor beru. Jenže manželství je podle mě opravdu o kompromisu. Táhne nám na 50 let společného soužití. Měla devatenáct, když se vdávala a něžnost a ženskost ji neopustila. Nevím jak jste na tom vy. Samozřejmě důležité je, že ženě navíc několik desítek stále voním. Někdy jsem zlobil a bylo to na hraně. Dnes vím, že jsme pro sebe Ti praví a poslední dekády života si náramně užíváme. Navzájem si jeden druhého vážíme. Také to pochopila i má tchyně, která mě za mé poklesky neměla ráda. Jindra