Za minutu 12. aneb "Jak člověk myslí, takový je"

Danuše, srdce ano, ale já dávám i hodně na intuici a málokdy mi to nevyšlo. JInak hodně věřím na rovnováhu. Dík za tvoje nabídnuté úvahy. :.)

Krásná slova k zamyšlení...

Danuše, souzním s Tvými slovy, vnímám to stejně a děkuji .

Danuško zdravím a děkuji za krásné pohlazení po Duši, kéž by se takto osvícených Duší ozývalo stále více. Vím, není lehké dát přednost citu před rozumem a i Vám přeji mnoho krásných chvil ♥♥♥

Pěkná slova, paní Stočesová. Jen, na rozdíl od vás, zastávám myšlenku, že srdce a rozum musí být v jednotě. Nelze oddělit jedno od druhého a preferovat jen jednu stránku osobnosti.

Tato úvaha přivede člověka k přemýšlení, ano říkat si - za 5 minut dvanáct nejednou přivádí do stresu a pak tělo reaguje všelijak. Mít niternou radost a občas ji umět dát najevo i ostatním, je dar. Jak stárnu, tím více toto chápu a vidím cíle a hodnoty také jinak nežli za mlada. Je to zrání, či zklidnění ? Nevím.

Danuško, také děkuji a též Ti přeji krásné dny! ♥

Článek k zamyšlení. Vše co jsme stihli, vykonali nás posouvá k dalším úkolům, dalším cílům. Souhlasím se Zuzkou, že stále na nás čekají další a další životní úkoly pro rodinu, společnost a i pro nás samotné.

Danuško, ten výrok "za 5 minut...." navíc ještě stanovuje limit našemu zdejšímu životu ve smyslu No, tak jsem to ještě stihl. Naše pozemské tělo se tomu samozřejmě přizpůsobí. Stihl jsem a teď už tu nemám co do činění. Myslím, že tu máme stále velké úkoly. Děkuji za úvahu.

Danuše, jak já Ti rozumím. :-)