Naše cestovatelské začátky

Hezké vzpomínání, po revoluci jsme také vyjížděli s nadšením a teď spíš vzpomínáme.

Návštěva Londýna, jakož i Anglie a Skotska, mne zatím minula, i když jsem o to dost stála. Svoji první návštěvu Francie jsem si ráda s Tebou připomněla, také jsme se synem bydleli v hotýlku na Montmartru a bazilika Sacré Coueur mne osobně moc okouzlila. Také jsem se ještě jednou na půl dne v Paříži ocitla při návratu ze zájezdu do Normandie a Bretaně. Milovaná Francie do třetice, to bylo Azurové pobřeží, Provence a Přímořské Alpy. Do světoběžníka mám hodně daleko, o to raději však na svoje zážitky z cest vzpomínám.

Nebyla jsem ani tam, a ani tam. Nijak mě to ale netíží, byl jiné priority, když manžel před mnoha lety, když byly děti malé měl úraz, jehož následkem se stala trvalá invalidita. Byly jsme rádi, že obě dcery vystudovaly.

Marie, máš moc hezké zážitky. Vzhledem k mé fóbii z letadel, jsem byla v zahraničí jen autobusy. Ve Francii jsme s dcerou byly dole na jihu v Nice a těsně po revoluci zájezd v zaměstnání do Monaka a Marseille. Ten výlet s dcerou se mi líbil moc.

Moc hezké vzpomínání Maruško.

I já mám vzpomínky na milé londýňany, kteří chválili naši příšernou angličtinu a nafrfněné pařížany, kteří každého, kdo nemluvil plynně francouzsky považovali za povl.

Moc pěkné počteníčko a nostalgické vzpomínání. Díky. :-)

Moc se mi to vyprávění líbí, hlavně o cestě do Londýna. Když jsem se znala 1992 s Angličanem, tak to jsem tam jela autobusem s plavbou přes kanál. Pak jsem začala jezdit služebně, a to bylo letecky. Samozřejmě jsem musela jet sama a ani tam mě nikdo nečekal. Letiště Heathrow bylo obrovské a tam jsem si koupila několikadenní jízdenku na všechny zóny, centrum je poměrně daleko. Jela jsem metrem až k Hyde Parku, kde jsem měla už na dálku rezervovaný hotýlek. Podruhé a později už jsem byla chytřejší.