Můj nejlepší přítel: Počítač

Milá paní Ženatová, představte si, že jednou z mých prvních výher byl také stolní počítač :-D to bylo tenkrát něco!! Dnes už by byl pouze pradědečkem... Můj Consul dnes odpočívá na půdě a docela ráda vzpomínám, jak jsme kdysi přepisovali maturitní otázky celá parta na psacích strojích a občas někdo dal kopírák obráceně, to pak bylo dílo!! Avšak to už jsou jen vzpomínky, přesto milé, moc Vás zdravím!

Moje milé*, děkuji vám všem ze srdce za vaše dobrá slova*

Maruško jsi činorodá a tvoje články mě zahřejí na duši. Je fajn, že není člověk pohodlný a něco se naučí. Internet nám dovede velmi přiblížit věci, o kterých se nám dříve ani nesnilo. Krásné zdravé léto přeji.

Můj nejlepší přítel počítač ode dneška opět spokojeně přede, dostalo se mu péče, a tak doufám, že to spolu ještě nějaký čas strávíme v nejlepším rozmaru. Také jsem kdysi absolvovala kurs psaní strojem a administrativy - jen tak - že tam jezdily spolužačky - s výsledkem nevalným - a pak mne to "just" mnoho let živilo. A což moje pracovní anabáze s počítačem a podvojným účetnictvím - to bylo stylem "hozena do vody - nucena plavat!" ;-))

Pracovala jsem na pocitaci v praci, to skoncilo odchodem do duchodu ale prani mit pocitac doma mne neopustilo a tak se na nej setrilo. Jednoho dne mi sestra volala ze se svagrovou prosedely cely vecer a besedovaly na dalku, jen mi zapomnela rict ze ona mela pujceny pocitac od syna a tak druhy den se jelo pro pocitac, prece nejsem horsi nez oni dve a od te doby ja mam pocitac a sestra si jeste hodne dlouho pujcovala od syna.

Milá paní Marie, děkuji, Vaše články jsou mi velmi blízké a často se v nich nacházím. Je vidět, že jste obětavá a to, co se naučíte, předáváte dál. Mám také státní zkoušku ze psaní na stroji a jeden Consul je jako historický exemplář na chalupě. Dětem z vesnice jsem musela ukazovat, jak stroj fungoval. Bez počítače a chytrého telefonu si život neumím představit už mnoho let. První bednu jsme si přivezli v osmdesátkách ze Švýcarska, pak byl Word Perfect, vše v AJ, tak jsme trnuli, zda dobře rozumíme, abychom něco nesmazali. A výkřik technologie - internet! V redakci jsme ještě v roce 1996 měli jednu adresu pro všechny a museli jsme se v krátkých intervalech střídat. Dnes sedím u PC každý den, nejen pracovně, ale i z osobních důvodů, a jaká to byla pomoc během lockdownu pro výuku. Jen mě trochu děsí, kdyby jednou nastal celosvětový blackout, jak bychom to zvládli.

Počítač se stal přítelem mnohým z nás. Bez něj ani já si život nedokáži představit, a v dnešní době je to velké + když tohoto přítele máme doma. Na PC mě naučily základům mé dcery, a pokud něco potřebuji, tak mladší tu bydlí nad námi, tak ji poprosím o pomoc, nebo případně vnuka. Psací stroj Consul jsem měla také, ale moc jsem toho na něm nenapsala. Měla jsem jej v době, když jsem chodila do kursu psaní na stroji.

Milá Zuzanko, pěkně Tě zdravím.* Já jsem později využívala psací stroj Consul pro "výuku psaní strojem" některých vnoučátek. Pro pana Antonína N. - já chytrý telefon nepoužívám hlavně z toho důvodu, že moje oči už dobře nevidí a na obrazovce počítače se mi všechno lépe čte a vyřizuje. Protože mám ještě trochu externí práce - teď už většinou na větším tabletu u výzkumu trhu - tak mne vždy nový program naučí ovládat vnuk. Ale musím přiznat, že i zde už mám ve svém věku trochu problém a tou je velmi malá klávesnice - jsem prostě zvyklá na tu klasickou na počítači.

Maruško, děkuji za hezkou vzpomínku. Já jsem si na konci studia na VŠ koupila kufříkový psací stroj Consul a příručku pro samouky Psaní na stroji všemi deseti, protože jsem neznala nikoho, kdo by mi přepsal německou diplomovou práci. Na psacím stroji jsem psala ráda a ještě dlouho jsem počítač v archivu užívala jen jako psací stroj k vyřizování korespondence.

Jen dodám. Dneska jsem schopen prakticky všechno řešit telefonem. Jen když je to "jo něco", startuji noťas ". :-) A myslím,že nejsem sám.