Můj nejlepší přítel: Počítač
FOTO: Marie Ženatová

Můj nejlepší přítel: Počítač

11. 7. 2022

Když jsme před mnoha a mnoha léty vyhráli v soutěži druhou cenu a tou byl počítač, tak jsme byli přímo ohromeni a nadšeni! Psaní byl můj veliký koníček už od školních let a to od psaní do školního časopisu až po kroniky - pochopitelně tehdy jen psacím perem.

Když jsem se vdala a měla krátce po sobě tři děti - abych nezapomněla, že mám státní zkoušky z psaní na psacím stroji - tak jsem si z ušetřených peněz koupila svůj první psací stroj Consul a na něm psala všechno. Co kdo ze sousedů nebo známých potřeboval, tak jsem jim ve volných chvílích opsala - ať to byly různé žádosti, nebo před rokem 1989 mnoho opisů v samizdatu pro různé spolky aj. 

Psala jsem i do regionálního tisku, do různých časopisů a psávala jsem i dost opisy diplomových prací pro mnoho mladých vysokoškoláků - každý rok to byly alespoň tři diplomové práce - dávalo mi to zabrat, ale dělala jsem to až do roku 1989 ráda. A byla jsem vždy potěšena, když mi pak od "mých mladých zákazníků" přicházela krásná promoční oznámení.

Začátkem devadesátých let jsme měli s manželem štěstí na výhru v novinách Mladá fronta Dnes - vyhráli jsme tehdy druhou cenu a tou byl počítač. Ovšem museli jsme si pro výhru jet do Prahy. V té době jsme měli starého Wartburga, a tak jsem se s ním brzy ráno vydali z Boskovic do hlavního města. Pochopitelně naše staré auto nebylo stavěné na dálnici - asi 30km před Prahou nám odmítlo sloužit. Všimla jsem si při dálnici "telefonu na přivolání žlutých andělů" a to bylo naše štěstí! Závada byla brzy odstraněna, mohli jsme jet dál, bylo to sice finančně náročné, ale nedalo se nic dělat. 

V Praze jsem zastavili na prvním odstavném parkovišti a zavolali do redakce, že si netroufáme přijet až k nim. "Nevadí," řekli nám, "my si pro vás přijedeme." Po slavnostním předání počítače, fotografování a blahopřání nás redaktor odvezl k našemu autu na parkovišti a popřál šťastnou cestu. My přijeli domů a dali slavnostně počítač doprostřed jednoho pokoje. Všichni jsme tehdy stáli u tohoto zázraku a jen se na něj obdivně dívali, nikdo neměl ani odvahu se ho poprvé jen dotknout.

A skutečně jsme nevěděli co s ním máme dělat, jak ho asi správně zapojit, aby jsme neudělali nějakou chybu. Já jsem v té době měla jen menší zkušenost ze zaměstnání s prací na účtovacím stroji Ascota, byla to veliká hlučná skříň, to se nedalo s počítačem vůbec srovnávat.

V té době jsem chtěla psát rozsáhlejší povídky, vydávané vlastním nákladem, nezbylo mi nic jiného, než zavolat známému, aby mne naučil počítač ovládat. Ihned přijel a ukázal, jak se počítač zapíná, jak vypíná. Vysvětlil mi, jak mám psát a až dopíši své povídky, že to přijede stáhnout na disketu.  Takže asi 100stránkový opis se mi podařil a já při něm trochu víc vnikla do tajů počítače a už dokázala časem na počítači i něco víc...

V roce 2001 nám odletěl druhý syn s manželkou za prací do Thajska a řekl mi, že mi v místní knihovně udělá e-mailovou adresu a budeme si jednou týdně psát. Ukázal mi, jak se to dělá a to velmi rychle, takže jsem bohužel nepochopila nic. Ale v knihovně jsem našla spřízněnou duši v mladé knihovnici, která mi vždy dopis z Thajska pomohla přijmout a zase naopak můj odeslat.

Ale já se internetu bála, měla jsem obavu dotknout se něčeho jiného, prostě měla jsem z tohoto chytrého Přítele strach, i když na druhé straně jsem se mu obdivovala. Až po delší době, když syn s manželkou bydleli u nás, se moje milá snacha stala mou učitelkou. Stále mi trpělivě a podrobně vysvětlovala, jak mám dávat svoje příspěvky na disketu, jak ukládat data - v té době jsem používala internet jen v místní knihovně a neustále tam přenášela data na disketě.

Po delší době jsme si pořídili internet domů a tím jsem se mohla víc seznamovat s tímto "zázrakem." Teď už jsem téměř 20 let vdovou, a tak mé volné chvíle vyplňuje právě počítač s internetem. Bude mi už brzy 76 let, ale nechci ještě být úplně závislá na počítači, i když ho hodně používám.

Mám zahrádku, trochu externí práce, ale také ještě vnoučátka i jednoho pravnoučka - ovšem hodně mi odrůstají. Ale jak to jde, tak si jich zatím užívám a jsou pro mne tím nejživějším koníčkem. Takže občasné hry na hřišti, vycházky, výlety kratší i delší, hry na zahradě a kolem domu, ale v poslední době mi hlavně pomáhají se všemi domácími pracemi.

Také jsem se už dřív naučila fotit na digitálním fotoaparátu a skenovat staré fotografie a tím si uchovávám i dost vzpomínek na hry s dětmi.

Když je špatnější počasí nebo mám zdravotní problémy, tak se mohu ponořit do klávesnice se svými vzpomínkami a to je pro mne ten nejmilejší okamžik a relaxace.

A tak se v duchu skláním před těmi, kdo tento zázrak - počítač a internet - vymysleli, protože dobře vím, co to bylo za dřinu opisovat texty jen s opravnými papírky nebo přepisovat znovu celou stránku, když jsem udělala nějakou chybu a nešla mi pořádně opravit.

Takže ještě jednou díky tobě, "Příteli Počítači",  za tu pohodu u tebe, nejsem sice dokonalá při práci s tebou, ale snažím se moc.

Článek jem rozepsala už ráno, ale před chvílí jsem na zahrádce sekla elektrickou sekačkou a teprve nyní znovu sedám k dokončení článku. A tak ještě jednou pěkně děkuji Příteli Počítači i za to, že právě prostřednictvím tohoto zázraku si mohu po fyzické práci u tebe hezky odpočinout a být na dálku v kontaktu s vámi všemi milými známými i neznámými na i60.

A přeji vám všem ze srdce hezké, pohodové, spokojené a šťastné letní dny.

 

 

Můj příběh počítače
Hodnocení:
(5.1 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Ženatová
Díky vám všem za dobrá slova* Pro pana Antonína N. - ano byla jsem skutečně taková "Škopková." Jenže jak jsem trochu víc vnikla do tajů počítače, tak už jsem se zase já stala učitelkou některým ze své rozsáhlé rodiny, sousedům i známým, kteří potřebovali trochu víc poradit. A když už nám tento počítač začínal dosluhovat a byl potřeba lepší, tak se ještě našla v blízké vesnici rodina s pěti mladšími dětmi, která si ho zdarma odvezla. A ještě se na něm tyto děti učily psát a také vnikat víc do jeho tajů. Dnes už mám počítač jiný a také mi s ním nejvíc pomáhá jeden z vnuků, který studuje na Gymnaziu. Když si s něčím nevím rady, tak mi udělal takovou "ikonku" kde se s nějakým "nečekaným problémem spojíme na dálku" - a celkem rychle mi závadu vyřeší*
Jana Šenbergerová
Já si život bez něho pořád ještě dovedu představit, ale nechci. Nejenže mi přibližuje vzdálené blízké, ale také mi rozšiřuje obzory, které se s věkem nenápadně ale jistě zužují. Díky za hezký článek. Je vidět, že zdaleka ne všichni Přátelé musí nutně mít ruce a nohy. Stačí, že mají "rozum", se kterým se dá komunikovat. A jejich prostřednictvím zase s těmi, co ty ruce a nohy většinou mají.
Zdenka Soukupová
V naší věkové kategorii jsme na tom s počítači asi asi všichni hodně podobně. První počítač jsem poznala v práci, když mi bylo asi čtyřicet. To byla tenkrát taková velká těžká bedna. Zdědila jsem ho po šéfovi výroby, kterému firma pořídila lepší, novější. Dva dny mi trvalo, než jsem vyčistila bednu a hlavně klávesnici. Byla tak zadělaná, že se mi k ní lepily prsty. A měla jsem z bedny respekt. Bála jsem se na cokoliv sáhnout, protože jsem samozřejmě nevěděla, jak s bednou zacházet. Ale jeden obětavý a trpělivý kolega mě naučil všechny základy a zbytek jsem podle potřeby už zvládala sama. Prostě byla jsem taková Škopková, jak píše Antonín. Dnes si bez téhle mašiny taky nedovedu život představit.
Antonín Nebuželský
Všemu rozumím, většina nás je na tom podobně. Jen mi naskočilo to, jak si byla rodina Škopkova pro počítač v Německu. A jak sepisování ty králíky. :-) Omlouvám se...
Marie Měchurová
Bez PC si už život nedokážu představit - jsem závislák. Když se to proloží pohybem, tak nám to docela obohatilo život. Mám ale vlastního servismana (vnuka), kterého mám k ruce, když něco blbě pomačkám. Hezký článek.
Naděžda Špásová
Marie, napsala jsi to moc hezky, byla jsem na tom podobně, s PC jsem se poprvé seznámila v zaměstnání po revoluci a pak v dalších zaměstnáních to šlo líp a líp. Nejsem žádná rekordmanka, ale co potřebuju, to už na PC zvládám, viz mé fotky a články tady na íčku. Abych pravdu řekla, už si to bez počítače, internetu a chytrého mobilu neumím představit. Tak ať se ti vše daří.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?