Měření štěstí. Posedlost, které podlehlo mnoho lidí

Myslím, že člověk nemusí a ani nemůže být pořád šťastný, stačí přece "nebýt nešťastný", ne? To je jako se zamilovaností. Znám jednoho, co mu stav zamilovanosti vydrží vždycky jen chvilku a pak musí hledat znovu, aby se mu ten pocit štěstí zase vrátil. A kolikrát už se mu to podařilo, to snad ani sám neví. Ledaže by si vedl deníček, ale to je spíš ženská záležitost. Chlap by mohl mít asi radši tabulku v Excelu, ne?

"Co je štěstí, muška jenom zlatá, která za večera kolem hlavy chvátá..." Štěstí nemůže být trvalý stav. Štěstí je ten vzácný okamžik, kdy si uvědomíme svou mimořádnou duševní pohodu. Opakem je zklamání. Když mi bylo 6 let, poprvé jsem v obchodě viděla krásnou panenku / tehdy dovezenou z Německa/ s vlásky, mrkací. Moc se mi líbila, ale maminka mi řekla, že je moc drahá a že už jsem na panenky velká. Byla jsem moc zklamaná. O to větší byla má radost a pocit štěstí, když jsem ji našla pod vánočním stromečkem. Byla to má nejoblíbenější panenka a zachovala se mi do dospělosti a hrála si s ní ještě má dcera. Maminka mi chtěla udělat radost, přestože jsme byly v té době samy a maminka musela moc šetřit.

Stěstí se nedá měřit. A poměřovat s ostatními, to je hloupost. Štěstí je, když člověk pochopí, že ho nenajde ve velkém bohatství, spoustě nahromaděného majetku, ale v tom, že se lidé mají rádi a dokáží si pomoct a navzájem se podpořit. Radovat se z obyčejných dní a podržet druhého, když není do zpěvu.

Dobrý den paní Kopecká, to samé sděluji aspoň 20 let mladým. Stanovte si malé cíle. Na co máte, snažte si je plnit a budete se sebou spokojení. Možná i šťastní. Hlavně duševně zdraví!! Jindra

Ano, spokojenost, nezávislá na komkoliv a na čemkoliv, je opravdovým štěstím ♥

Naštěstí jsem nikdy neměla potřebu zabývat se tím, jak šťastní jsou ostatní a zda nejsem méně šťastná, než jsou oni. Ono to štěstí nespočívá v tom, mít všechno, mít to, co mají ostatní. Nemyslím jen vlastnit to či ono. Taky jsem nikdy neměla v povaze hnát se za něčím a mít to za každou cenu. Tím taky nemyslím jen hmotné statky. Jsem typ, který má pořád nějaké plány, dávám si malé splnitelné cíle. Je klika, že jsem se nepouštěla do věcí, které byly nad mé síly. Na druhou stranu pokud se do něčeho zakousnu, mám ve zvyku udělat to pořádně a dotáhnout to do konce. Když se zpětně ohlédnu dozadu, nepochopím, jak jsem z takové pastoušky mohla udělat chalupu, dát pár náročných projektů v práci, zvládnout ošklivou nemoc, hodně špatný konec manželství, stovky hodin na vedlejších pracovních poměrech kvůli majetkovému vyrovnání, obstát v náročném koníčku, na stáří pomoci lidem, kteří mi ten život dost ztrpčili atd. Vždycky šlo o starost a práci na měsíce a roky. Nechává mě klidnou fakt, že má soused nové fáro, že byl příbuzný zalevno v Americe, že někdo je známý, má veliký dům, atd. S pousmáním se podívám na sociální sítě, kde lidé, o nichž jsem si myslela, že jsou celkem normální, se se zářným úsměvem vyfotí prakticky všude, kam vlezou. V pondělí na Šumavě, v pátek v cizině, další týden na víkendovém pobytu. Pokud toto je jejich smysl života, ukazovat světu, kde všude byli, doplnit to rádoby trefnou poznámkou a vyžívat se v tom, budiž jim to přáno. Tato honba za atraktivitou vlastní osobnosti je mi úplně cizí. Mám svůj obyčejný život, pár lidí, co je ráda vídám, dělám, co mě baví a pokud mám říct něco k otázce štěstí, pak jsem šťastná, že některé věci mám za sebou. Ten život mi utekl v samé práci a starostech. A protože toho hezkého nebylo mnoho, tím víc si každé hezké chvíle vážím. Pustím si večer starý oblíbený film, vím, že jsem dnes udělala něco užitečného, jsem ve svém, mám to tu, jak chci já, no a jsem spokojená. Nemám pocit, že o něco přicházím, když nejsem jinde. Na nějakém atraktivním místě, abych si tam udělala selfíčko s někým známým. Takže asi tak....

štěstí?co je štěstí,muška jenom zlatá,,,,nebo tak nějak

Bohužel z mých očekávání a ideálů se většinou stávaly iluze a štěstí fatou morgánou. "Lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše." a tak dávám přednost maličkostem :-)

Děkuji za zajímavé informace. To koukám. Sledovat, je-li někdo šťastnější než já. Učit se být šťastným podle příruček. Měřit štěstí. Štěstí má přece nespočet podob. Jsem ráda, že mě nikdy nenapadlo se tímto zabývat.

Měřit štěstí nějakými parametry je nesmyslné. Každý vnímá štěstí jinak. Je to abstraktní pojem. Souhlasím s paní Caklovou. V genech to není. Vyvíjí se v průběhu lidského života. Jak už jsem psal ve své glose o štěstí, zveřejněné zde, na íčku v říjnu loňského roku - cituji: "Rodí se z našeho vnímání světa, z našeho očekávání, ideálů i z drobných maličkostí, ze kterých se náš život skládá. Životní události nás postupně formují a dlouhodobě ovlivňují".