Zápisky šílené zahradnice
Všechny fotografie: Jana Hošková

Zápisky šílené zahradnice

4. 7. 2022

Už před mnoha lety se ve mně zřejmě probudily geny mého praděda, který byl dle vyprávění mé maminky vášnivým a "všeho schopným" zahradníkem. Před válkou vytvořil na rozlehlé zahradě téměř "malé Versailles".

Byla tam jezírka s lavičkou k posezení, mohli jste se projít alejí pod pergolami porostlými nádhernými růžemi a kochat se rozmanitostí květin. Jenže na rozdíl ode mne měl k dispozici kvalitní půdu (za domem se rozkládala ohromná louka, kde se ustavičně pásly krávy a taky deště měl dostatek).

Jakmile začala válka, rodina se čtyřmi malými dětmi potřebovala jíst, a tak se celá ta úžasná zahrada přeměnila na zahradu užitkovou. Chudák praděd to neunesl, na zahradu se už prý nikdy nepřišel ani podívat - nedivím se.

Já, jako městské dítě žijící ve starém domě se špinavým dvorkem, jsem odjakživa toužila mít svůj dům se zahradou. To se mi splnilo až po mnoha letech, když jsme si pořídili chatu se zahradou na kopci. Zatímco dědovi se to bezvadně zahradničilo na kvalitní zemi, mně byl přidělen úhor na skále, kde vydupat něco za neustálého sucha byl malý zázrak.

Ale nevzdávala jsem to. Vrhli jsme se na budování se zápalem bojovníků. Když k tomu přičtu, že jsme oba ještě  pracovali a o prázdninách s dětmi taky poznávali cizí kraje, moc času jsme na to neměli, v podstatě jen víkendy a pár dní dovolené. O to větší byl náš elán - zkrátka zcela jsme propadli budování. 

Soused nás vždycky sledoval s obavami přes plot, jak tam šílíme a vyděšen na nás volával: Proboha, nechte už toho a jděte si taky odpočinout, vždyť se strhnete! Je fakt, že jsem tenkrát zřejmě usínala ještě dřív, než jsem dopadla do postele. Ale zahrada volala a práce na chatě taky. Když jsem poprvé stála před brankou na pozemek, zdálo se mi, že jsem se propadla do pohádky o Růžence. Všechno bylo tak zarostlé vším možným, tráva po kolena - ale bylo mi to k dispozici a byla to výzva.

Zpočátku jsem plna nadšení kupovala kdejaké rostliny a pak se divila, kam že se poděly. Buď jsem vždycky po týdnu zapomněla, kam jsem co zasadila, a tak to coby plevel opět vytrhla, nebo rostlina neunesla kruté podmínky. Jakožto správná úřednice počala jsem si vést zápisky, malovala si mapky, kde co má vyrůst. To zklamání a hněv, když mi tam nevyrostlo nic nebo něco úplně jiného, co jsem ani nedokázala identifikovat! Mé rostliny byly stěhovavé skoro jako ptáci. Jakmile jsem totiž zjistila, že se jim nelíbí přidělené místo, šup a byly přemístěny jinam (kde to obvykle bylo ještě horší). A tak jsem stěhovala a stěhovala, hnojivem nešetřila, takže něco přeci jen k mé radosti vyrostlo. A toho jsem si potom převelice vážila a bylo to náležitě opečováváno.

Jednou mne vyšplouchl jeden zahradnický dodavatel, když mi zásilku rostlin poslal těsně před velikonočními svátky, takže to všechno zůstalo za nemalou kupní cenu na zavřené poště. Navíc mi neposlali to, co jsem žádala, ale místo spousty rostlin zaslali náhražky, což bylo, jak jsem později zjistila, obyčejné luční kvítí, co jsem si mohla natrhat sama a zadarmo. Tohle kvítí se mi rozmnožilo pochopitelně nejvíc a mám ho v podstatě dodnes - aby ne, když na místě mé zahrady bývala dřív louka!

Když mi vyrostlo něco tam, kde jsem to zasadila, málem jsem kolem toho tancovala indiánský tanec radosti.

Zkrátka, má zahrada není rozhodně tou, kterou jsem vídávala ve svých budovatelských snech vyprovokovaných nádhernými barevnými katalogy. Ale ať, jsem na ní ráda a jsem osudu vděčná, že mi ji dopřál.

Dnes sleduji podobně jako kdysi náš bývalý soused naše nové mladé sousedy, jak se plni nadšení dřou a budují. Zatím to tedy u nich vypadá, jako kdyby pracovali na archeologických vykopávkách, ale čas ukáže a já to snad ještě budu moci zhodnotit, jak se s tím poprali oni.

 

 

 

hobby zahrada
Hodnocení:
(5.1 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Hošková
Díky za ocenění a popisy všech vašich zahradnických snah, jsem ráda, že v tom nejsem sama ! Manžel, skoro jako každý mužský, neoceňuje květiny, nýbrž vše, co je k jídlu. Takže na zahradě hlavně zeleninu, pro kterou tu tedy vážně nemám místo, ani podmínky. Takže jsem čekala, jak dopadnou jeho snahy. Zasadil si pálivé papričky do květináče. Na náš miniaturní kompost pak dýni - na mou jedovatou poznámku, kamže ta dýně asi poroste, byl nerudný. Tak jsem byla radši zticha. Letos je opět čas plžáků. Večer začnou vylézat a velice se zaradují, cože se to na naší zahradě objevilo k snědku. A tak se vrhli na všechno, co bylo nacpáno na kompostu. Dokonce si troufli i ožrat květy opečovávané dýně, ze všeho ostatního zbyly jen lodyhy. Ale světe div se, na papričky si netroufli - asi že jsou pálivé, či co, jsou přenášeny sem a tam hned poránu a něžně opečovávány. Samozřejmě mnou teda rozhodně ne. Já mám na starosti dost jiných věcí, než přenášet ustavičně papričky po zahradě.Zatím tam pořád visí, no uvidíme...:-))
Blanka Lazarová
Docela jsem se nasmála a taky si vzpomněla na to , když mě manžel nutil na chalupě, která měla maličkou zahrádku, něco pěstovat. Zpočátku byla půda odpočatá a vyrostlo pár brambor velikosti mé hlavy. Ale to bylo vše. Byli jsme na dovolené a když jsme přijeli, rostlo tam cosi velkého, mě tak po prsa a identifikovala to až sousedka. Bylo to jako stromek s hlavičkou a hádejte, co to bylo. Květák. Velmi brzy manžel pochopil, že tudy cesta nevede. Na zasazené skoro zralé jahody mi začali házet cosi ze střechy a to byla poslední kapka. A tak se z toho stalo místo pro odpočinek, pro děti ráchání ve vaničce a občas jsme si tam postavili ping pongový stůl nebo děti stan. Tak skončila moje kariéra zahradnice. Howk.
Daniela Řeřichová
Paní Jano, jak já se ve Vašem vyprávění poznávám. Prožila jsem pěkné dětství v domě se zahradou. Ne, že by mě bavilo věčně rýt a okopávat, ale vztah k půdě mám. Řízením osudu jsme s mužem postupně rekonstruovali tři chalupy . Vždycky jsme neodolali pokušení mít vlastní bio zeleninu. Jaká to byla poezie, když na zahradě létaly stovky bělásků. Do té doby, než jsme zjistili, že jim chutná naše zelí. Ředkvičky se skvěly obrovskými natěmi a v zemi byly nitě. Atd... Resumé – všude jsme vysázeli jen keře a původní venkovské květiny, žádné túje, udělali jezírko a radost je celoroční. Nejen z květin, ale i z ptáčků, žabiček, motýlů.
Soňa Prachfeldová
Každý nemá ty ideální podmínky pro špičkovou zahradu. Zato ta radost, že se dokáže i z toho mála něco vykouzlit. A hlavně je to naše dílo. A hlavně koníček. Kyticky jsou krásné a určitě celá zahrada. Kdo propadne zahradničení má postaráno o zábavu i práci. Hodně radosti Jani přeji.
Jana Jurečková
U nás doma si zahradu i pole dělá manžel. Já mu jen pomáhám. Nemá tam květiny, ale zeleninu, mrkev, petržel,celer, zelí, červenou řepu, fazolky, hrášek, cibuli, česnek, rajčata,papriky, feferony, Já hlávkový salát, cukety, okurky, hokaido a brambory. Práce je kolem toho hodně. Zrovna dnes jsem mu říkala, že se udře, ale on na to nereaguje. Já si pěstuji gazánie, petůnie, karafiát a rostlinku zvanou Honzík.
Naděžda Špásová
Jano, v podstatě jsem na tom podobně. My máme zahradu v nájmu, je z kopce a do kopce. Už to taky neřeším. Zeleninu jsem vzdala už před lety, vždycky to co vyrostlo, něco sklidilo a my jsme to nebyli. Tak jen sekáme trávu, kytky nechávám růst jak chtějí, ale přiznávám, že zpustnout ji nenecháme. Vaše kytičky jsou krásné. :-)
Eva Mužíková
Takovéto články mám moc ráda. Vaše úsilí přineslo ovoce, jen tak dál...
Elena Valeriánová
Jako byste psala i o mých zahradnických zkušenostech, v mnohém se poznávám :-) Pěkný článek a je podle fotek vidět, že jste dobrá zahradnice.
Hana Šimková
Mám podobné vzpomínky, bohužel už na časy minulé. Dnes už nevlastním zahrádku žádnou. Jestli jsou to Vaše květiny na obrázcích, tak jsou krásné.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?