Lída (71 let): Jako vdova se mám lépe, než když jsem byla vdaná

Paní Lídě přeji zasoužený klidný život, a děti ať vzpomínají na otce tak jak to cítí, je vidět že dokázala děti uchránit před jeho "náladami". Věřím, že je vyléčená z mužů.Dnešní ženy si rozhodně nenechají ubližovat a to je dobře!!

Když jsem se před lety rozváděla, tak se sousedka zeptala proč to dělám, vždyť mne přece nebije... To by zkusil možná jednou a asi bych taky byla šťastná vdova. Ona je se svým "osudem" dodnes, pořád samý monokl, občas nějaká zlomenina, lehký otřes mozku, ale co by na rozvod řekli lidi? Takže paní Lídě přeji ještě hodně šťastných let v novém životě, zaslouží si to.

To mi je líto, že až tak pozdě sebe ocenila. Pravda , že my vdovy musíme žít dál a za oba.

Paní Kollinová, také nemám ráda, když mi někdo komolí příjmení a přestože se mě to týká, nechávám to plavat, nejde o život, ani o úřední doklad. Nicméně se omlouvám, že jsem 19.7.2022 11:30 opisovala :-)

Také jsem ovdověla, ale manželství jsem měla vcelku pěkné, žádné hádky ani domácí násilí. Žili jsme si dobře, z počátku půjčky, ale vše se dalo zvládnout. Máme dvě hodné dcery a vnuka. Žili jsme si takto 40 let, když zasáhlo vážné onemocnění. Nebylo pomoci, čekali jsme na zázrak, ten se však nestal. Přestože jsem byla pět let samo, nyní prožívám krásný láskyplný vztah, vážíme si každého dne, kdy jsme spolu, což jsou necelé 4 dny v týdnu. Bydlíme každý ve svém, dělí nás 60 km, ale ty nejsou překážkou. Nestydí se říct mi, že je se mnou šťastný. Na manžela jsem nezapomněla, to se ani nedá, ale musela jsem udělat rozdělení předchozího a nynějšího života. Právě láska přítele mi to vše usnadnila. Nic z toho, co paní Ludmila popisovala jsem nezažila, ale vcelku ji chápu, jak to ona cítí. Jsou muži, kteří si neváží ženy, vnímají ji jako služku, sami nic v domácnosti neudělají, ale jen kritizují a ještě dokáží být hrubý. Paní Lídě přeji, aby si nynější klid a pohodu užívala a dokázala si zpříjemnit život čímkoli, co jí osobně přinese klid a pohodu.

.. a ne Líza!!

Bez ohledu na to, že bylo na přání autorky její jméno změněno, preferovala bych její jméno Lída a Líza v diskuzních příspěvcích! :-(((

Aby "se vyrovnalo skóre", tomu by pomohlo, kdyby si každý zametal před vlastním prahem, smetí neházel k sousedovi a neřešil, jak to mají jinde. Můj otec byl "synek z chalupy", jeho otec nepil, ale chlastal první ligu. Koně už byli naučení, že denně od hospody dojeli sami domů a vše, co bylo třeba kolem hospodářství večer udělat, udělala maminka, za což dostávala pravidelnou dávku bití. Tatínek jako mladík založil kapelu (do dnes žije jeden pamětník, který u něho hrál). Nikdy v životě se alkoholu nedotkl a všichni se mu smáli, že při muzice pije kafe z melty. Celý život s maminkou tvrdě pracovali, krom nočního spánku, bez odpočinku. Nikdy jsem neslyšela, že by se rodiče hádali, natož aby jeden na druhého vztáhli ruku. Každý si z rodiny nese a hlavně uplatňuje, co mu vyhovuje. Můj první manžel nekouřil, nepil, do hospody nechodil, "on byl živitel rodiny", ale doma měl rád své pohodlí (jako jeho otec). A jak se říká "100x nic umoří i vola", tak jsme se nakonec rozvedli. Záhy po rozvodu jsme si oba našli nové partnery. On postupně 3, ale asi se mi žádná nevyrovnala, protože nakonec zůstal sám. Je to oboustranné, jak jeden ukáže, že něco umí a zastane, ten druhý toho umí využít.

Paní Lído, jak Vás chápu.....nic si nevyčítejte, JE TO JEN VÁŠ ŽIVOT. Přeji Vám od ♥, abyste si nyní užívala svůj vlastní život podle svých přestav a snů. Hodně zdraví a štěstí do všech dnů...Olina

I když se můj životní příběh vyvíjel zcela odlišně než u paní Lídy, mohu se souhlasně podepsat pod text: " Jako vdova se mám lépe, než když jsem byla vdaná."