Výlet do neznáma
Ilustrační foto: Pixabay

Výlet do neznáma

12. 6. 2022

Můj příběh se odehrál v 80. letech. Po ukončení střední školy jsem měla jen měsíc prázdnin. Tolik jsem se nemohla dočkat, až půjdu pracovat. V duchu jsem počítala vydělané peníze, co si za ně koupím, těšila jsem se, jak malá holka. Usilovně jsem hledala místo a našla. Seznámila se s povinnostmi a vše probíhalo normálně.

Jednoho dne jsem viděla na nástěnce informaci o podnikovém zájezdu do Plzně. Neváhala jsem a přihlásila se. Odjezd byl z Bruntálu v 8.00 hodin. Všichni přišli včas a už v autobuse se rýsovala prima parta. Byli jsme veselí až moc. Od sedadla k sedadlu putovala láhev vodky. Zpívali jsme různé písničky a vůbec nevnímali okolí. Mylím, že jsme to trochu přehnali. Ale to si samozdřejmě nikdo nepřipustil.

V Plzni jsme navštívili různé památky a pivovar. Pak jsme se ubytovali a na druhý den ještě domlouvali, kam se půjdeme podívat. U autobusu jsme měli volno a každý si měl nakoupit pro sebe. Měli jsme na to 2 hodiny. Poblíž stálo větší auto se 4 chlapíky, mluvili německy, a tak ještě s jednou paní jsme se s nimi dali do řeči. Trochu jsem uměla německy a tak jsme to zvládali. Fotili jsme se a dělali legraci. Nakonec se ale omluvili, že už musí jet. Nevím, co nás to tehdy napadlo, ale nabídly jsme, že pojedeme s nimi a oni byli pro. Zapomněly jsme na autobus? Dodnes mám výčitky. Byli jsme jak očarovaní a přijeli do Prahy. Zaparkovali u nějaké restaurace a všichni šli dovnitř. Byla tam šatnářka a brala oblečení. Najednou mi došlo, co s námi bude? Blížila se noc. Přepadla mě úzkost. Chtěla jsem jít za tou paní, jestli nám nepomůže, ale pak jsem si to rozmyslela. Chlapi si sedli ke stolu a nás si nevšímali. Sedli jsme si tam také. Najednou nám nebylo do řeči. Nebylo, kde se umýt, kde přespat. 

Nechali nás přespat v autě. Ráno se zase bavili jen spolu a my tam seděly, jak zmoklé slepice. Tak jsem prosila, ať nás zavezou na vlakové nádraží, že musíme domů. Tak se i stalo. Rozloučili se s námi, jako by se nic nestalo. Ale ono se stalo. V práci si nás dobírali a smáli se, kam jsme to jeli. Jenže nás smích přešel a to na dlouhé roky.... Snad jediné, co mě těší na tomto výletu do neznáma, že se to nikdy nedozvěděli moji rodiče.

 

 

 

Můj příběh vzpomínky
Hodnocení:
(4.9 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Helenka Vambleki
V mládí uvažujeme jinak a nebezpečí si nepřipouštíme. Naštěstí výlet dopadl dobře a obě jste se vrátily v pořádku domů.
Hana Šimková
Blbosti jsem v mládí také dělala, ale tahle byla dost veliká. Buďte rády, že jste to přežily.
Naděžda Špásová
V mládí člověk blbosti dělá, taky jsem jich pár zažila, je to poučení do budoucna.
Jana Šenbergerová
Že jsme dělali v mládí hlouposti, to si asi nejvíc uvědomíme, až máme vlastní děti. Dodneška jsem ráda, že o některých mých nic nevěděla moje maminka. O své dcery jsem se kupodivu nebála, protože jsem věřila, že si poradí stejně jako kdysi já. Asi jsme měly všechny velmi zdatné anděly strážné. :-)
Martin Vrba
Vždyť se ale ve skutečnosti moc nestalo, pokud vynechám tu blbost - nasednout k někomu neznámému do auta a neoznámit spoluúčastníkům, že máte vlastní “program” a s kým odjíždíte. Ale to se dělo v té době na celém světě - autostop byl velice oblíbený způsob dopravy mladých. A určitě za každým autostopem nebylo znásilnění nebo dokonce vražda. Ti muži si vás ani moc nevšímali, to bylo určitě lepší, než kdyby si vás “všímali moc” a vám to nebylo příjemné - žádných dotěrností se nedopouštěli, nechali Vás přespat ve svém autě - také tím dost riskovali a a že je alkohol svinstvo - to je známá věc. Jednou, když mi bylo asi 19 let, tak jsem s AUTOMO REVUE odjel na celý měsíc testovat autokempy a tábořiště po celé České republice s motoristickou redakcí. Bylo nás jen 8 lidí - malý štáb - já (dělal jsem v ČST rekvizitáře) tam neměl žádné rekvizity, ale mým úkolem bylo jen obstarávat pro všechny jídlo a vařit v přívěsu pro nás - za tři dny z nás už vyla sehraná parta a někdo přišel s nápadem, že oslavíme 20. narozeniny naší klapky a bylo potřeba zajet pro alkohol. Byl jsem vyslán s jedním závodníkem, který měl Renault-Gordini do nějaké nejbližší hospody. Kdo to auto zná, tak ví, že to byla čest, se s takovým autem svést, tak jsem rád jel. Když jsme se v autě bavili, kolik toho alkoholu máme koupit, tak jsem mu řekl, že já alkohol nesmím, protože jsem po žloutence. S tím on zapadl do hospody a nevycházel. Když jsem asi po půl hodině za ním přišel, tak jsem zjistil, že se totálně za tu chvíli ožral, tak jsem ho dotáhnul k autu a on si ale správně sedl na mé místo a řekl, že budu řídit já a otevřel na straně řidiče dveře a dal mi klíčky a se síťovkou plnou lahví rachotil okolo auta na druhou stranu. Já jsem to místo řidiče prozíravě tedy obsadil, aby ho náhodou nenapadlo jet, ale když jsem mu řekl, že řidičák nemám, tak mi řekl, že to nevadí, že jeho vozí většinou ti, co řidičák nemají. On byl sice závodník, ale tím by se v té době neuživil, tak byl učitelem v autoškole. A já jsem se nechal zblbnout a vyjeli jsme. Jel jsem ve tmě s rozsvíceným celým stromečkem (tehdy tyto auta měla třeba i 8 světel a bylo v nich vidět jako ve dne ). Asi po kilometru jízdy asi zapomněl, že jsem začátečník a nejdříve jako z legrace mi začal přidávat plyn a “pomáhat” v zatáčkách i s volantem. Jízda se pořád zrychlovala, až jsme se ocitli mimo vozovku v příkopu. Ale to auto mělo tak silný motor, že jsem ho zpátečkou na silnici vrátil a dojel do našeho lesního kempu. Mezi tím už ale on tvrdě usnul. Tak jsme ho odnesli do stanu. Ráno si z toho nic nepamatoval a když jsem mu to vyprávěl, tak mi řekl, že jsem ho neměl poslouchat a nejet s ním. Já už to také věděl, ale pod tíhou té situace a ve snaze řídit takové krásné auto, jsem tu blbost udělal, i když jsem byl naprosto střízlivý. Pak jsme se skamarádili a on mě několikrát nechal tím autem projet - to už v době, kdy mi zařídil plnohodnotný kurz v autoškole, ale zdarma. Jo - tak tomu říkám - udělat blbost - mohlo to dopadnou moc špatně - to auto jezdilo i do kopce 150 Km/hod. https://www.youtube.com/watch?v=3r8fy-PiHOU
Zdenka Soukupová
Souhlasím s Hankou, i když jsem chtěla napsat, že to byla odvaha veliká.
Hana Šimková
No, blbost to byla veliká.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 52. týden

U tradic zůstaneme i na přelomu roku 2024 a 2025. Kvízové otázky tohoto týdne se budou týkat tradic novoročních.