Volné pokračování předcházejících příběhů o Martě.
Marta se na dovolenou těšila. Potřebovala se hlavně na chvíli dostat z každoddenního stereotypu. Petr sice s dovolenou v lázních souhlasil, ale žádné velké nadšení nedával najevo. Možná by radši strávil volné dny v dílně nebo na zahradě. Společně si vybrali týdenní pobyt v lázních v Třeboni. Marta s představou, že v lázních bude pečováno o její tělesnou schránku a ve volných chvílích si užije procházky v krajině plné rybníků či návštěvu historické části města, zámku a krásného parku. Petr nikdy nebyl ani v Třeboni ani v lázních. Nezbylo mu než souhlasit, že i pro něj mohou mít lázeňské procedury nějaký přínos. Často ho bolívalo koleno a po nemocech prodělaných během poslední zimy se cítil občas nezvykle unavený. Nějak ten týden v lázních prostě vydrží. Jedinou důležitou věc, kterou budou muset ještě před dovolenou udělat, je zabezpečit chod firmy během jejich nepřítomnosti.
Tentokrát bych to měla s Petrem probrat předem, pomyslela si Marta. V poslední době si všimla, že Petr některá její rozhodnutí ve firmě nepřijímal úplně s nadšením. I když se třeba dodatečně ukázalo, že ta rozhodnutí byla na místě. Zkusí ho tedy do procesu rozhodování vtáhnout a dozvědět se jeho případné námitky včas. Martiny úvahy však přerušil vibrující mobil na stole. Chvíli měla pokušení vyzvánění ignorovat. Na displeji viděla, že jí volá Jindřiška. Určitě jí bude vyčítat, že dnes nepřišla do bazénu. A to je to poslední, čím by se teď chtěla a měla zabývat. Pak jí ale došlo, že bude jednodušší ten telefonát rychle vyřídit. Jindřiška je usilovná a zkoušela by volat tak dlouho, dokud by se nedovolala. A nebo by za ní dokonce mohla přijít i do firmy. A tomu je nutné se vyhnout. Asertivita nikdy nebyla Martinou silnou stránkou. Dlouhé minuty poslouchala Jindřiny stížnosti a nářky, než se jí podařilo hovor ukončit. Byla znechucená a naštvaná sama na sebe, že si s bývalou spolužačkou vůbec něco začala. V koutku duše jí sice bylo Jindry líto, ale s jejími názory naprosto nesouhlasila. A navíc se v její přítomnosti začínala cítit i nepříjemně.
Petr kupodivu nebyl v údržbě, ale seděl ve své kanceláři. Marta k němu vpadla ještě rozrušená z hovoru s Jindřiškou.
“Potřebuju na chvíli azyl, musím se vzpamatovat z telefonu s Jindrou.” vysypala ze sebe překotně, ale Petrovi bylo z jejího výraz jasné, že to nebude jediný důvod jejího příchodu.
“Proč tu Jindru prostě nepošleš k čertu, když tě pořád tak vytáčí.”
“Lituju dne, kdy jsme se potkali. Ale uzemnit ji neumím a zbavit se jí taky neumím.”
“Tak to máš opravdu dilema. Ale nikdo to za tebe stejně nevyřeší.” uzavřel to pragmaticky Petr a čekal, co dalšího přijde na řadu.
“Potřebovala bych nějakou dobrou zprávu. Máš?” změnila Marta směr hovoru.
“Když mě najdeš sedět tady, tak všechno klape. Žádný malér, žádné rozbité mašiny, žádné hádky. To je jako zpráva dost dobrý, ne?” reagoval Petr pohotově a zároveň zkoumal Martin obličej s nadějí, že z něj pozná, proč za ním přišla.
“Jestli ti to nestačí, tak zkusím ještě pochválit Marka. Je šikovný a pracovitý, občas přijde i s dobrým nápadem. A u lidí má taky respekt. Jsem rád, že jsem na něho vsadil. Brzy bude schopný mě plně zastupovat.”
“A přesně kvůli tomu jsem tady. Chtěla jsem s tebou probrat Elišku, tu studentku, co u nás už třetí měsíc pracuje. Postupně jsem ji seznámila s celým provozem firmy, s lidmi, s nezbytnou administrativou a nejdůležitejšími předpisy. Z počátku byla taková nevyhraněná, jen poslouchala a přikyvovala. Pak jsem přišla na to, že chápe rychle a myslí jí to. Občas měla dobrý nápad, někdy jen změnila drobnost, ale začalo to fungovat líp. A sem tam rozcupovala moje staré zavedené postupy a navrhla radikální změnu. Prostě vidí to svýma mladýma očima. A navíc párkrát předvedla, že umí dobře jednat s lidmi. Má u nich přirozený respekt. Teď má ve škole po zkouškách, do konce prázdnin by mohla chodit na delší úvazek. Chtěla bych, aby mě zastupovala během naší dovolené. A tebe by mohl zastupovat Marek. Prostě si je trochu vyzkoušíme.”
A bylo to venku. Proto tedy Marta za ním přišla! Petr ale v podstatě s jejím návrhem souhlasil. Přece v době internetu není problém, aby měli přehled o tom, co se ve firmě děje. Záleží jen na tom, do jaké míry budou chtít situaci ve firmě monitorovat. A nějaké dobré nástupce si vychovat stejně musí. Tak proč to s Eliškou a Markem nezkusit?
Rozhovor s oběma mladými zaměstnanci proběhl docela hladce a dokonce byl i místy konstruktivní. Marta s Petrem jim docela podrobně popsali, co od nich očekávají. A také zodpověděli všechny jejich dotazy. Porozumněli si, dohodli se. Pak byla na řadě méně příjemná věc - bylo třeba vysvětlit dispečerce, proč tentokrát nebude Martu zastupovat během její dovolené. Zatím to bylo nepsané, ale dodržované pravidlo. Tento delikátní rozhovor nechal Petr na Martě s pocitem, že nemusí být u všecho. A Marta si do toho kyselého jablka musela kousnout! Při rozhovoru s dispečerkou použila všechna fakta, která si předtím dlouho rovnala v hlavě. Prostě potřebuje schopnosti těch dvou mladých lidí otestovat trochu pod tlakem. Aby si zkusili jednat a rozhodovat samostatně a zodpovědně. Žena na židli proti ní jen zarytě mlčela. Rozhodnutí sice musela vzít na vědomí, ale svou nelibost skrýt nedokázala. Tolik roků ve firmě dře a nakonec ji předběhne ta mladá a rozjívená holka, která je tu jen pár týdnů! Martě se však ulevilo, když měla ten nepříjemný rozhovor za sebou. Teď může dovolená skutečně začít.
V neděli tentokrát nevyspávali. Brzy ráno naložili svá zavazadla do auta a vyrazili do Třeboně. Čekala je docela dlouhá cesta, ale na silnicích byl v dopoledních hodinách docela klid. Vysočinou projeli bez zastavení. Marta by sice ráda viděla svá vnoučata, ale delší zastávku mají naplánovanou až při zpátečni cestě. Do Třeboně dorazili krátce po poledni. Zaparkovali auto a na recepci lázní dostali klíče od pokoje dostali prakticky okamžitě. Vyjeli výtahem do nejvyššího patra a když vstoupili do pokoje, Petr jako první otevřel balkónové dveře. Oba vstoupili na balkon. Uvítal je nádherný pohled na okolní krajinu protkanou rybníky a silueta města.
