FEJETON: Když ony jsou tak krásné. A byly moc drahé. Přece je nevyhodím!

Nedávno mi řekla kamarádka, že nepůjdeme na procházku, protože má nějaké vyřizování. Využila jsem tento čas k vyklizení své skříně. Měla jsem velké předsevzetí co nejvíc věcí vyřadit. Ale bylo mi to nějak líto. Nakonec byla na hromádce jedna stará noční košile. Třeba se někomu bude hodit. Nebyla roztrhaná ani zalátaná a tak jsem se s ní rozloučila. My ženy jsme prapodivné stvoření. Máme plné skříně a když někam chceme jít neumíme si vybrat. Perfektní postřeh, děkuji.

Čím to, že mi to velmi silně připomíná moji osobu. Jak já se slaďují, když jdeme na zábavu a najednou jako bleskem obléknu něco úplně jiného. Chlap to má bez komplikací. Bezva článek.

Jo almara plná oblečení a já nemám co na sebe??? Skvělý fejeton. Děkuju, pobavila jsem se. :-D

Pani Pieterove se omlouvam i za redakci za pravopisnou chybicku a doufam a dekuji, ze ostatni ctenarky byly nad veci.

Podařilo se mi shodit deset kilo a mám nakoupeno, ted budu nosit vše co se v posledních letech zmenšilo v pračce a sušičce hodlám si to užít, páč jsem dva roky nikam nesměla jako odmítač náhubku.

“splívavou sukni” ??? Redaktoři neznají vyjmenovaná slova?

Velmi vtipný článek, myslím, že přesně vystihuje pocity nás žen. Díky za něj!

Mám z oblečení několik oblíbených věcí, se kterými se stále nemohu rozloučit. Nevyrostla jsem z nich, bohužel mi ale říkají, že se při příštím praní jistě už rozpadnou. Shánět za ně takové, které by se mohly stát stejně oblíbenými, se mi asi sotva podaří. Tak asi vyberu něco z těch málo nošených a budu doufat, že se mi dodatečně zalíbí. Některé pak rozdám nebo donesu do sběrného kontejneru na charitu, což občas dělám.

Moc pěkné:-))) není nad to, zakoupit si jednu malou skříň, fakt :-)

Některé oděvy si nechávám na památku už od dětských let. Mezi skvosty patří plášť na ruční práce do první třídy ušitý od maminky s vyšitým monogramem na kapse (byl to můj první návrh oděvu), pak manželčiny šaty, které si ušila podle mého návrhu, kde jsem jim namaloval kulaté razítko v průměru 45 cm na přední část poštovní razítko BOSTON 260 56 i s tou nedokonalostí otisku, také mám schované první džíny, které byly ušité od bráchy (bylo mu 17) a byly z bílé džínoviny, takové v Praze měl tehdy málokdo a ozdobou mé sbírky je i kanadský svetr od sestry z USA, na který si našetřila ze svého stipendia k mým 18 narozeninám. I svým dětem jsme schovali několik kousků, které šila manželka. Občas ty věci vytáhneme při rodinné sešlosti a vzpomínáme při tom stejně, jako při prohlížení fotografií. Měl jsem jednu kamarádku, která si léta schovávala jedny džíny, které už nenosila ven, ale používala je jen k tomu, aby se do nich oblékla u zrcadla jednou za 14 dní - byl to signál, že když jí nešel dopnout knoflík, tak se začala postit. Jo - je dobré si nechávat oděv z mnoha různých důvodů. :)