FEJETON: Když ony jsou tak krásné. A byly moc drahé. Přece je nevyhodím!

Počtení na dobrou noc je prima.Mužský se k tomuhle vyjádřil přesně jako mužský.Zjistila jsem,že jsou v okolí lidé,kteří sledují co máte na sobě,ne že ne.Hezky jste popsala ty ženské starosti.

Tolik věcí jsem rozdala, tolik mi jich ještě zbylo. Jen se do nich nevejdu. Že bych začala držet dietu? Nikdy jsem to nezkusila. Pokusit se můžu. Prostě s některými kousky se mi nechce loučit. Džíny a triko to jistí. Do doby, než koupím lístky do divadla nebo na koncert..ach jo.

Nelpím na věcech...ale s některými se rozloučit je skutečně hodně těžké. Tehdy nebyly chytré telefony a neměla jsem ještě foťák. Aspoň vyfotit jsem si je měla. Jednou jsem viděla v butiku sukni, ta tedy byla. Malá mi byla. A jednou mi známá nabízela svetr, ale já neměla zbytečné peníze. Obě věcičky byly styl patchwork, na tu dobu to bylo skutečně Něco. Dneska taky ale, jak zaváháte, věc je pryč a už se neobjeví.

Asi se nenajde moc žen, které by vám nerozuměly. Ať se snažím sebevíc, vždycky mi zbudou ve skříni věci, do kterých se už nevejdu, nebo je nemám kam nosit. Čas od času je vytáhnu, ale nakonec se pokochám a vrátím je, abych se o vymístění pokusila zase někdy příště.

Když jsem byla mladší a štíhlejší, oblékání mi zabralo víc času. Dneska zásadní otázkou není, co si vezmu. Dámy vědí a znají, jak se ptám. Do čeho se vejdu. Věci, o nichž předpokládám, že je již zbytečné mít doma, jsem rozdala zdarma příbuzným, kamarádkám, kolegyním. Byly velice zachovalé, teda ty věci, byly přijaty s nadšením a já byla ráda, že jim slušely a že jim poslouží. Vzpomínám si na některé své kousky, které jsem unosila doslova do vyhození opotřebováním. A lituji je, neměla jsem je nosit. Měla jsem si je schovat a vyhradit jím ve skříni čestné místo. Byly to například krásné nízké černé sandály značky La Halle. Roztomilé lehoučké sportovní baleríny Vagabond. Sukně ze sekáče, béžová s kytičkami, šitá So pruhů ve stylu patchwork. Šaty taktéž z druhé ruky, černé s kytičkami. Sedly jako ulité. Tričko černě lemované vzor duha, s vykrojenými rameny. Všechny ,,holky" se mě ptala, odkud ho mám....obchudek už neexistuje, bylo za hubičku. Ach v moje věcičky....jak jste mi slušely.

Moc hezký fejeton se sympatickou sebeironií. Obrázek jako u nás doma. Také mám nabouchanou skříň, přestože každoročně vyřazuji a dávám do Sue Ryder. Módu sleduji, v naší rodině se rádi hezky oblékáme a máme kam nosit. Kultuře odívání by se měly učit děti odmala, aby dokázaly rozlišit vhodnost oblečení pro různé příležitosti. :-)

Honzo, věř, že tohle jako muž nemůžeš pochopit.

To jsou starosti! Já mám pár hadrů a to mi stačí. Peníze raději použiji na něco užitečnějšího. Ale chápu, že dámy mají jiné myšlení.

Jano, přesně tak :-) Ráno tedy nelítám, ale také se jen ploužím. Navíc už mne naštěstí nic lítat nenutí. Ale ty krásné drahé věci ve skříni - já do nich jednou určitě zhubnu!

Mám dvě nabouchané skříně a problém úplně stejný jako Vy. Bohužel nikam nechodím a tak to moje krásné oblečení je ve skříni stále. Přece nebudu chodit v drahém kostýmku po městě se psem. Večerní šaty mám troje, ale na ples už nechodím. Otevřu vždy některou skříň, pokochám se a zase ji zavřu, Vím, že bych to měla protřídit a něco vyhodit. Víte ale jak to bylo drahé.?