Jak se vám vylézá z vany? I tato otázka se skrývá pod zkratkou ADL

Děkuji za optání, zatím dobře.

Před lety jsme vyměnili vanu za sprcháč kvůli nemocnému otci, potom se hodil i pro matku a teď jsem ráda, že pro mne se přestavěl na "bez vaničky". S artrózou bych ani do té vaničky nevstoupila. Ale člověk nemusí být starý, stačí si zlomit nohu a máte problém třeba vyjít po schodech.

Je to rozhodně k zamyšlení.

"Většina lidí na to kašle a není na stáří připravena." Naše maminka se "trápila" a proto se připravila. Nechala vybourat vanu, postavit prostorný bezbariérový sprchový sprchový kout se sklopným sedátkem i madly. Byla připravena na časy nemohoucnosti. Ještě v plné síle ji stihla mozková příhoda a veškeré přípravy, coby bezvládně ležící dva roky, jí byly k ničemu. Proto jsem v 07:53 napsala, co jsem napsala.

Dobrý den, je třeba dopředu počítat s tím, že je lepší mít sprchovací kout než vanu. Loni jsem si ho pořídil. Také stoličku, kde až nebudu pořádně stát, si v klidu sednu a osprchuji. Také bytelné madlo kvůli vstávání a sedání. Většina lidí na to kašle a není na stáří připravena. Tak jak v životě se s ničím netrápí a nejsou připraveni. Je potřeba načíst nějakou literaturu a zjistit, co nás čeká. To abychom se potom nedivili. Na závěr mám takové krédo. Chtěl bych zemřít doma mezi blízkými. Je to také příklad pro děti, že to patří k životu. Jen ne v domově. Samozřejmě, když se o sebe nepostarám, tak tam půjdu rád. Jindra

O sprchovém koutu namísto vany jsem uvažovala před patnácti lety, hlavně kvůli manželovi. Myšlenkové pochody, ve smyslu "až jednou....." jsou zrádné, neboť pohodlí je to, co nám brání být aktivní. "Těžko na cvičišti, lehko na bojišti". Šikovný řemeslník má sprchový kout v případě nutnosti do týdne hotový, tak "proč stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko". Do dnes nelituji, že sprchový kout ani po patnácti letech, kdy jsem o něm uvažovala, nemáme. Co já vím, třeba ho jeden ani druhý nebudeme potřebovat :-)

Domácnost zvládám dobře i o svoji osobu se postarám, ale kdyby se mi podařilo do vany vlézt, tak už z ní nikdy nevylezu. Ještě že mám sprcháč.

Je mi 62 a sprchový kout jsem si pořídila před pár lety, kdy jsem se smekla a skončila v koši na prádlo. Byla to nešťastná náhoda, nikoli motorická indispozice. Zavčasu jsem uznala, že sprcháč je jasná volba. Oproti tomu babička ve svých 82 letech o něm teď začala přemýšlet. To považuji za skutečně opožděné. Už jej měla dávno mít. Jenomže lidé si o tom rozhodují sami.

Mám vanu a i sprchový kout. Sprchuji se většinou ráno a vanu si napouštím nejraději večer. Z vany "lezu" normálně, ale pro jistotu jsem si do ní nechala zabudovat madla.To pro případ, že bych třeba měla s vylézáním nějaký problém.