S vnoučaty si rozumíme více, než kdysi s dětmi. To je pocit, o kterém se nemluví

S vnukem si rozumím mnohem lépe než se synem nebo vnučkou. I v dospělosti se svěřuje se svými osobními problémy a jedním z důvodů důvodu je skutečnost, svoji mamku miluje a nechce jí působit bolest nebo starosti v okamžicích kdy se mu zrovna nedaří. Vážím si jeho důvěry a nerada bych jej zklamala. Jsou to mnohdy dost náročné a citlivé dialogy.

Dcera se třemi dětmi bydlí daleko, ale syn se dvěma dětmi bydlí 60 km od nás a to se dá zvládnout vlakem každý týden. Líbí se mi, jak se snacha se synem dětem věnují a jim se líbí, že je občas vystřídám. Děti se mají nesrovnatelně lépe, než naše děti, ale o to se všichni rodiče snaží v každé generaci. Mě se výchova vnoučat líbí, mladí se upřímně snaží nebýt ani moc přísní, ani moc tolerantní a z dětí máme radost, i když také umí zlobit. Jako každé dítě. Doufám, že nám to vydrží :-)

Proč mají děti raději dědu a babičku, než vlastní rodiče - nevíte? Protože se mezi dětmi už rozkřiklo, že děda a babička jsou jistotou lásky až do smrti, ale rodiče se jim často rozvádějí a často i kvůli blbostem a hrozí tedy od nich, že si tím prožijí trauma, které pak ale zase připraví svým vlastním dětem - příklady totiž táhnou. :)

Zeptám se jinak . Jak to je v 21.století s potomky a prarodiči ?? Media nás informují během roku o připomenutí si vzpomínce na Václava Havla nebo TGM . Ale jak je tomu v malém rodovém vzpomínání rodin na předky jež byli základem dnešních úspěchů potomků ? U mnoha rodin jsou předci o nichž se dnes nemluví a rozhodně nebyli politicky činní jako hlavní smysl jejich života. Rod Raků, Karešů, Pourů , Malinů , Kinských, Malinských, Šliků, Batů, Liebigů, Brabců, To je spíše regionální připomenutí úspěšných jedinců českých rodů. Pokud se podíváte na poslední jejich spočinutí na míetních hřbitovech mnohdy je to tristní pohled a ostuda jejich potomků . Dnes je moderní být gay nebo lesba s vyločením potomstva, je to věcí každého a rodiny. Heslo bez dětí život nemá ceny ,je dnes pozměněno, užívejte si on to Heesův Babybox vyřeší ! Není to spíše ukázka úpadku kulturnosti a svědomí !!

Pro mne jsou vnoučata veliký dar. Jsme na sebe hodně navázáni, máme k sobě důvěru, respekt, mnoho společných zájmů a aktivit. Přeji všem, aby si s vnoučaty prožili ty jedinečné chvíle od prvních krůčků až po dospělost, protože každé období má své neopakovatelné kouzlo. :-)

Když to beru podle sebe, tak na vnoučata mám samozřejmě více času, protože nemusím už chodit do práce. Ve vyšším věku už vím, že jsou pro děti jiné věci důležitější, než jsem si myslel, když mi bylo 28, přesněji - já to věděl tedy už v těch 28, měl jsem “vzorec rodiny” ze svého dětství podle rodičů, ale manželka měla (tedy neměla) jiný - její rodiče se brzy rozvedli a vítězstvím bylo už v tom, že to málo nezopakovala se mnou.:) U vnoučat už v tom mám plnou svobodu, co budeme dělat, o čem si budeme povídat, ale také i v tom, že se jim mohu věnovat, když chci - tedy mohu a nemusím. Ale jsem “pod tlakem vnuka”(7), nedivte se, on je mi více podobný, než synové. Nejraději má už dva roky konverzační hru založené na okamžité improvizaci na hloupé zloděje aut a chytré policajty, u té jsme zvládli jen s jednou návštěvou logopeda “r” i “ř”. Krásná věc - mít vnoučata . . . . .