Já chci prostě jen žít!

:-) Po bitvě není každý generálem, někdo zůstává žasnoucím vojínem. Jak čte na "své" mrtvole funebrák Frank (Deník zabijáka) One day at a time, volně Každý den žiješ znovu... :-)

Ještě dodatek, po přečtení komentářů – spíš pro ostatní, protože ty mě znáš. Jsem realista, možná s příměsí skepse. A proto nemůžu hledět vstříc radostné budoucnosti; žádná taková tam není a být nemůže. Umím se těšit z hezkých přítomných chvil a doufat v příjemné zážitky v budoucnosti nejbližší. Zpátky se nedívám vědomě, leč minulost se občas připomene sama. Je rovněž mojí součástí: díky ní i kvůli ní jsem taková, jaká jsem.

Jendo, dojal jsi mě. A rady, jak žít a jim podobné, nejen od aktivistů, velmi nemám ráda. Napřemýšlela jsem se o životě hodně, nejvíc v mládí – kdy jsem se učila žít.

Pěkné zamyšlení.

Každý z nás má svůj vlastní vnitřní vesmír. I s jeho černými dírami, obry i trpaslíky. Abert E. měl ovšem pravdu - to vše je relativní. A to je dobře ...

Milé dámy, děkuji vám za příspěvky do diskuse. Chci jen upřesnit, to, co jsem napsal. Myšlenku článku. Nejsem žádný nadšený optimista, vyhlížející ony bájné světlé zítřky, ale ani pesimista. Jsem realista a vzhledem ke svému, zatím uplynulému nelehkému životu, tvrdý pragmatik. Nechť si každý kouká, kam chce. Já se koukám všude kolem. Čím jsme dnes, tomu vděčíme své minulosti, za kterou člověk jen těžko udělá tlustou čáru. Já žiji přítomností, těším se z toho, co mi život nyní přináší, a píši. A píši. Pokud bych ve svých, zatím třinácti knihách, vzhlížel jen k budoucnosti, byly by to bláboly, které by se nedaly číst. Ale moje knihy se čtou. Možná proto, že jsem se ve své tvorbě zaměřil na více literárních žánrů. Život je krásný ve své rozmanitosti a určitě stojí za to ho ztvárnit v celé šíři. Kdo moje články čte, ten si úsudek může udělat.

Někde jsem četla, že se má žít přítomností. Žádné ohlížení zpět. Už jsem schovala i alba se smutnými fotkami! Co takhle udělat si hezký den. V mém případě to znamená zajet si k rybníku nebo jinam, kde to mám ráda. Život na mě skutečně počká. A až budu chtít, ohlédnu se na chvilku... Napsáno trefně.

Nechci se dívat zpátky ani omylem. Chci také koukat dopředu a přijímat všechny výzvy, které se mě v mém seniorském věku nabízí. Konečně člověk v důchodě nic nemusí a jen může pokud chce a má chut a sílu. At už jsou to výlety, nějaké ty brigády, výpomoc ve spolcích, hlídání vnoučat atd. Takto mě ted život snad více baví, než v produktivním věku, kdy jsem musela chodit do práce, vstávat již ve 4 hodiny ráno atd. Ted vstanu tehdy, kdy jsem vyspaná a je jedno zda je to v 6 hodin nebo v 8 hodin.

Zpátky se ohlížet nemá. Dívejte se dopředu a hlavně žijte.

Taky souhlasím. Když si konečně můžu dělat co chci a kdy chci, tak si to taky chci pěkně užít.