Karel (67 let): Našel jsem skvělou ženu, ale pro rodinu jsem blázen
Ilustrační foto: Ingimage

Karel (67 let): Našel jsem skvělou ženu, ale pro rodinu jsem blázen

7. 6. 2022

Moje první manželství skončilo rozvodem, druhá žena mi zemřela po dlouhé těžké nemoci. Tehdy mně její odchod hodně vzal, trvalo snad dva roky, než jsem zase začal mít chuť někam chodit, mluvit s lidmi.

Z prvního manželství mám syna, z druhého dceru. Naštěstí spolu oba dobře vycházejí, což mi dělalo vždy radost. Říkával jsem si, že když už mi to v životě nevycházelo ve vztazích, děti se mi vyvedly. Bohužel, to, že drží pohromadě a rozumějí si, se teď obrátilo proti mně. Společně totiž syn i dcera došli k závěru, že jsem se zbláznil a odsuzují mě.

Seznámil jsem se se zajímavou ženou. Je dcerou mého kamaráda. Setkali jsme se náhodou při jednom posezení v restauraci, kam jsem občas chodíval s bývalými spolužáky z vysoké. Jeden několikrát přišel s dcerou. Byla po rozvodu, občas s námi poseděla u vína. Říkal mi poté, že měla divné manželství, ten její dokonce skončil v kriminále, zůstala sama s dcerou.

Pak jsme se jednou potkali ve vlaku, oba jsme mířili na výlet do Beskyd. Ona byla sama, já byl sám. Zjistili jsme, že rádi chodíme po kopcích, tak jsme si neplánovaně dali společnou trasu. Byl to jeden z mých nejhezčích výletů. Povídali jsme si, vůbec mi nepřipadalo, že je o jednadvacet let mladší. Zjistili jsme, že chodíme na stejná místa, na stejné horské chaty, jen jsme se tam nikdy dříve nepotkali.

Začali jsme vyrážet do hor společně. Jednou mi oznámila, že zařídila, že můžeme přespat v chatě její kamarádky, od které si ji občas půjčuje. Opékali jsme buřty, byl to pěkný večer. Já byl nervózní,  k ničemu nedošlo, nebyl jsem si jistý, jak náš vztah bere. Při loučení mě pak na nádraží  políbila a já už byl ztracený.

Když se to dozvěděl její táta, tedy můj kamarád, řekl, že nám vztah přeje. Ulevilo se mi, bál jsem se, že se naštve. Horší to bylo s mými dětmi. Asi po půlroční známosti jsem se rozhodl, že jim Katku představím. Pozval jsem je na oběd, uvařil jsem, seznámil jsem je. Bylo dusno. Bylo jasné, že se jim zdá mladá. Ona totiž vypadá výrazně mladší než ve skutečnosti je, obléká se hezky, je štíhlá.

Bylo to hodně trapné pro všechny.

Katka pak řekla, že jsem to neměl dělat, že jsme vztah nemuseli zveřejňovat. Jenže já jsem na ni pyšný, já ji mám rád, já se nechci skrývat.

Časem mi došlo, že si o ni moje děti myslí, že je zlatokopka. Že ji jde o můj domek, možná o úspory, které mi zbyly z prodeje firmy, kterou jsme kdysi spoluzaložil. Já stále pracuju, dělám poradce v jedné stavební společnosti. Katka je účetní a rozhodně se jí nevede špatně, má hodně klientů, svůj byt, své auto. Náš vztah je rovnocenný, férový, jedině divný může být ten věkový rozdíl.

Syn mi řekl, že bych si měl dát na Katku pozor. Ptal jsem se, jak to myslí. Řekl, že si o ní něco zjistil, ale odmítl mi říct co. Přijde mi to nefér. Jestli něco špatného ví, ať to řekne. Dcera se tváří nasupeně, přestala mi telefonovat, přestala mě navštěvovat. Když jsem se jí jednou ptal, kdy se s vnoučaty zastaví, řekla, že mě nebude rušit, že mám určitě v plánu trávit čas zajímavěji. Je jízlivá, ironická. Syn mi v hádce řekl, že jsem starý blázen.

Chápu, oni si myslí, že jsem se zbláznil do mladé ženské a odmítají si připustit, že by mohlo jít o normální vztah.

Katka se trápila a svěřila se mi, že mou dceru kontaktovala. Pozvala ji na kafe s tím, že by si promluvily. Dcera ji odmítla. Řekla jí, že si s ní nemá co říct. Je to neslušné a moc mě tím zklamala. Možná náš vztah nevydrží, možná Katce časem začnu připadat starý, ale co na tom? Kolik vztahů vyšumí a nic se neděje? Teď je nám spolu dobře a nechápu, proč si děti berou právo mluvit dospělým rodičům do jejich života. Já jim nikdy nehodnotil jejich partnery, respektoval jsem, koho si vybrali, chovám se k zeťovi i snaše slušně, mám je rád.

Dozvěděl jsem se, že syn dokonce řekl mé mamince, která je velmi nemocná a žije v domově pro seniory, že jsem si nabalil mladou holku. Máma to vůbec nebyla schopná pochopit, stále se mě vyptává, je z toho zmatená. Její duševní stav už není dobrý, vždyť ona ještě nepochopila ani to, že zemřela má žena, tak proč jí syn říká takové věci? Nechápu.

Naše rodina se rozklížila. Děti, na kterých mi tak záleží, mě zatratily. Chápu jejich nedůvěřivost, ale přijde mi to vůči mě nefér. Copak každý člověk nemá právo na hezký vztah, na štěstí, na lásku bez ohledu na věk?

 

(Jméno pisatele i dalších osob vystupujících v jeho vyprávění byla na jeho přání změněna - pozn. redace)

 

 

 

 

Můj příběh vztahy a sex
Autor: Redakce
Hodnocení:
(4.5 b. / 30 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Martin Vrba
Paní Skopanová, ale tak nezněla ta polemická otázka. Ta byla o tom, zda kdyby Putin se rozhodl si vzít zpátky to, co bylo ujednáno ve smlouvě na konci války, kdy si vítězné mocnosti rozdělili Evropu, že by si nárokoval tedy například polovinu NSR - bývalé NDR a tedy i vliv na východní Evropu (a i svět), kdy by si chtěl znovu rozmístit svou armádu v pozicích bývalé NDR, zda by šly USA a ostatní svět s Ruskem do konfliktu, kdyby to Rusko vyhrotilo "Buď to tak bude zase zpátky, protože jste nesplnili dohody, kdy Gorbačov odevzdal bez boje NDR Německu (pro to se asi Německo tak vehementně snaží - snažilo zůstat v konfliktu Rusko x Ukrajina chladné), nebo se na ty pozice vrátíme válkou a třeba i atomovou válkou, zda by ten svět ustoupil nebo společně s Ruskem tu planetu zničil? Rusko dalo najevo to, že si nehodlá nechat spustit zase celou zem a proto zaútočilo první, protože se cítilo už zase v pozici před akcí v polovině roku 1944 Barbarossa, kdy bylo i přes uzavřenou smlouvu s Německem jím napadeno. Tak to vidí totiž většina Rusů, proto má Putin podporu . . . . . . .
Olga Škopánová
Pane Vrba právě proto, že nevěřím žádným smlouvám nevěřím ani že by Putin dodržel to, co by se ujednalo. Právě, že my máme zkušenost s odstoupením Sudet Hitlerovi nemůžeme něco podobného připustit na Ukrajině. Musíme jí podporovat všemi prostředky a proto dík USA, VB a dalším státům za každý dodaný tank či raketometr. Ukrajina bojuje i za naši svobodu.
Renata Klepárníková
Nedá mi to, abych nereagovala. Před více než čtyřmi lety jsem se seznámila s pánem, byl třetím rokem vdovec, sedmdesátník. Já před rozvodem, o třináct let mladší. Pán má dceru (ode mě také o 13 let mladší) a jednu vnučku, dnes už po maturitě. Z jejich strany cítím velkou žárlivost. Za dědou se staví zřídka a téměř vždy, když u něj nejsem já. Pokud jsem svědkem nějakých hovorů, tak to je většinou v duchu: "No, za mámy jsi tohle nedělal... Víš, jak jste s mámou dělali tohle, byli támhle..." Můj přítel má i svůj okruh přátel, možná spíš známých. Občas mi vypráví, co spolu s manželkou a přáteli prožívali. Se mnou ale z jejich kola jaksi vypadl. A když se někde náhodou potkají, tak se přítel dozví, že "se za ním chtěli zastavit, ale že nás nechtěli rušit..." Někdy mi připadá, že jak dcera, tak i kamarádi čekali, že se jako vdovec bude trápit, ale on ne! On znovu žije!
Martin Vrba
Omluva za chyby - zkopíroval jsem sem původní neopravený text.
Martin Vrba
Paní Skopanová, k vašemu z 08:55 - To moje z 12:39 bylo myšleno přeci ironicky. A k vašemu z 12:41- To samozřejmě udělá každý rozumný člověk, že si vyslechne názory jiných lidí a určitě v prvé řadě svých pokrevních příbuzných - dětí. Ale může to být tak, že mu radí dobře a bezelstně - tedy bez postranních úmyslů, nebo s postranními úmysly ve svůj prospěch. A tak je to i v těch mezinárodních vztazích, kdy vy v nich spoléháte na uzavřené smlouvy a nevíte, že i tam platí, že košile je bližší, než kabát, že mnozí sledují jen okamžité své zájmy a že nás spojenci "vyšplouchli" a nechali nás na pospas Německu - protože v té době neměli chuť jít do války a chtěli se na ni prý lépe připravit. Ale zkuste se vžít sama do pozice, jak byste se rozhodovala v pozici ministra obrany USA a měla uzavřenou smlouvu například s Burundi (má přibližně stejný počet obyvatel jako ČR). Šla byste ji bránit, kdyby ji napadl stát, který má atomové zbraně ve stejném poštu a kvalitě jako vy - v USA ? Mýlíte, že byste to prosadila u svého lidu? A pro USA nejsme o nic více - než ta Burundi. Mám sestru v USA a jen málo lidí tam i vysokoškolsky vzdělaných vůbec tuší, kde by mohla ČR být - někteří si nás pletou s Čečenci, někteří se Slováky a Slovinci a jejich prezident si plete dokonce Ukrajince a Íránce a možná už i malou s velkou stranou.:) A taková průměrná Američanka hlavně chce, aby jí prala pračka a v létě klimatizace a měla plnou velkou dvoukřídlou lednici a určitě by pro Česko - stejně jako pro tu Burundi nechtěla položit život v atomovém konfliktu, ba dokonce ani život jejího psíka by neriskovala pro nějakou zem, o které nic neví a není pro USA vůbec důležitá. :)
Olga Škopánová
Líbí se mi jak se někdo durdí jako puberťák, že jemu přece nikdo nebude mluvit do života, moudrý člověk vyslechne názory svých nejbližších a popřemýšlí o nich. Ušetří si tak mnohá zklamání.
Eva Kopecká
První polovinu života nám kazí rodiče, a tu druhou děti......ty rodiče snad člověk poslouchá ochotněji... říká si, až budu dospělý,budu si dělat všechno po svém. Přijdou děti,člověk se jim uzpůsobuje, vyrostou, a začnou nám mluvit do života....
Olga Škopánová
Pane Vrbo nemám pocit a soudím podle svých dcer, že by mladší ženy měly méně předností, nebo, že by dokázaly méně oslňovat. Spíš to bude tím, že starší muži podlehnou iluzi, že s mladší ženou lze zastavit stárnutí a dalších 20 let být ve všech aspektech ještě Jura.
Magda Škodová
Tak nevím, kdo je větší zlatokop/ka, jestli děti nebo přítelkyně. Podle příspěvku je Katka samostatná a soběstačná, ale děti mi tak nepřipadají, když je trápí tátovy úspory a domek. Vidím to teď u sousedky - několik let po rozvodu si našla přítele, vymanila se z područí despotických rodičů, a scény začala dělat dcera. Průběžně vyhrožovala sebevraždou, útěkem z domova apod. když se matka s přítelem ihned, ale ihned nerozejde. Ten tento teror nevydržel a vzdal to. V současné době je matka stará, nemocná a dceru prý přád jen obtěžuje. Ta mi nedávno řekla, že si taky mohla někoho najít a nezůstávat sama... Krátká paměť?
Jan Zelenka
Nevím, proč bych i jako senior nemohl žít život po svém. Nikomu do toho nic není, ani rodině. Mám podobný osud, jako onen pán. A jsem spokojen.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.