Cítím se být mladší. Věříme tomu, nebo obelháváme sami sebe?

Chci pohodu. To je přesně ono s přibývajícím věkem. A nikdo mne jako vdovce nenapomíná nebo mne nesrovnává s aktivitami jiných mužů. I když... někdy by to asi nebylo na škodu...

:-)))))))))

Ta paní s tím krásným úsměvem na Íčku už jednou byla, tehdy jsem o ní napsal, že ten její nesymetrický úsměv může znamenat, že ještě k něčemu je, nebo že to je fotografie z lékařské knihy, jak vypadá taková mrtvice v praxi. Že jsem si na to ještě vzpomněl, tak to je se mnou ještě dobrý. Ten mozek - ten jediný “sval” funguje ještě dobře, ty ostatní hned protestují ve formě bolesti, když je chci rozhýbat. Jo - nemáte na tu paní někdo telefon, i pokec s ní by možná ty svaly přesvědčil, aby se trochu pohybovaly. :)

Vypadám tak jak se cítím. Jednou jsem dole jednou nahoře. Mám ráda pocit, když se po návštěvě kadeřnice obléknu do svého nejoblíbenějšího "modelu" a jdu třeba k zubaři nebo jen tak nakoupit nebo s Čikinou na procházku a jsem trošku jiná než ve svém obvyklém psím vycházkovém oblečení. Je to možná seniorská marnivost, možná přání cítit se dobře. Nyní chápu proč moje maminka po dosažení osmdesátin míjela zrcadla v bytě bez povšimnutí. Chtěla mít sílu prožít čas jí určený silná, krásná a zdravá. Nechtěla se nechat ovlivnit tváří v zrcadle. Asi to tak chci mít také. :-)

Na rozdíl od paní Řeřichové, je pro mě podstatnější subjektivní pocit, který je pro mě přirozenější a poskytuje mi větší možnost zasmát se sama sobě. Duchovno úzce souvisí s fyzičnem a k čemu by mi bylo, kdyby mě okolí vnímalo jako svěží, dobře vypadající, kdybych se sama cítila "podpsa".

Dobrý den, myslím si, že to není o tom, jak vypadám, kolik kilometrů zvládnu, nebo jak sportuji. Hlavní je, zda žiji plnohodnotným životem. Samozřejmě očima toho člověka a nikoliv, co na mě chrlí časopisy, televize, reklama a jiné. V každém případě se má člověk hýbat. Stačí procházky a pár cviků. Pozor, nikoliv jen, když se mi chce, ale i když jsem líný. Já mám potom z toho nádherný pocit. Když nad leností zvítězím. Co je pravidelně? Minimálně 3 x za týden. Mám kamaráda, který má 68 a dělá ještě v dělnické profesi. Někteří padesátníci to nezvládnou. Jenže ti mají nadváhu, proto to tempo nedají!!! Je to věc, kterou můžeme ovlivnit!!! Na závěr něco pro zasmání: "Pokud jde muž za ženou po schodech do 4.patra a je zadýchaný, tak má žena dveře před ním zabouchnout". Jindra

Cítit se mladší je subjektivní pocit. Myslím, že je podstatnější, jak vnímá dotyčného jeho okolí. Mám balkonovou sousedku, které je 99 let a je duševně víc svěží než někteří sedmdesátníci. Za nejsympatičtější považuji přirozenost a smysl pro humor. Takových je mezi íčkařkami hodně. :-)

:-) Mezi mrzáky na vás padá beznaděj, dokud si s nimi nezačnete povídat, bouřky se nebojíme podle blesků, ale podle hromových ozvěn, naslouchat si není tak zábavné jako rozmarné obzírání... :-)

S tím, že jsem unavená, vyčerpaná, atd. nepotřebuji chodit k lékaři. Pokud sama nevím proč tomu tak je, tak lékař už to neví vůbec. Říká se, že v důchodu nic nemusím. Nemusím pouze chodit do práce a starat se o věci, o které se už nemusím starat. Pokud chci vypadat, tak jak vypadám, jak vypadá můj dům, zahrada, rovně střižený živý plot kolem zahrady (vše co jsem si vlastníma rukama vybudovala), slovíčko "musím" jsem změnila na "chci". Ani ve čtyřiceti jsem nevypadala a necítila se tak dobře, jako v téměř třiasedmdesáti. Uchopila jsem příležitost, která mi byla dána a žiji nový život v nové zemi ♥♥♥

S druhými se nesrovnávám. Nevím, proč bych to měla dělat. Jsem se sebou spokojená, o svých nedostatcích vím. Netoužím po výkonu. Pokud můžu, dělám, co mě baví. Cítím se duševně mladší, než jsem. Jen tělo mi věk občas připomene. Nebo, když mě někdo pustí sednout v tramvaji. :-)