FEJETON: Blešák - sanatorium duše i těla

Opět příjemné nedělní ráno s panem Polákem - virtuálně na i60. :-))) Kouzlo obyčejných věcí je nedefinovatelné. Ne každý je obdarován schopností obyčejnou věc vnímat natolik, aby jí přál, cituji pana Poláka: " Nebe spočinutí obyčejných věcí (NSOV)." Děkuji.

Opět bezva téma a skvělý fejetonek.

Lidi se zbavují věcí různě. Ptala jsem se známého, co to má za kolo, kolik stálo? Odpověděl, že nic, protože ho našel u popelnice. Na bleší trh nechodím, mám doma věcí spoustu, postupně se jich zbavuji. Pokud správa sběrného dvora dovolí, odnesu je tam. Jinak je u nás vyhlášen den, sběru komunálního odpadu. Přijede auto a nepotřebné věci slisuje.

V posledních letech se stalo zvykem, když je v kurzu minimalismus , dát nepotřebnou věc na veřejné místo u domu. Jsou to hračky po dětech, ale i drobné domácí potřeby, nebo knihy. Když to do rána zmizí, docela to potěší, že věc ještě někdo upotřebí. Začala paní,která se stěhovala do menšího bytu a minibleší trh se ujal i nadále.

:-) Bezva, sám jsem si užil před pětadvaceti lety nejlepší biják života, když jsem po chalupě sesbíranými přebytečnostmi zaházel celý kontejner a celou noc pak dojatě sledoval sousedy, jak couravým jarmarkem můj kontejner v tiché besedě rozebírají, směňují a přinášejí výměnou opravdový odpad, :-) Byl jsem za blbce... :-)

Díky za poetický fejeton. Ano, i věci mají duši. První blešák jsme zažili v Paříži před půlstoletím a byl to podobný zázrak skoro jako Eiffelovka. :-)