Retro je všechno, co bylo a co už vlastně není, nebo se říká, že je to starožitnost. Jo, já jsem také starožitná a v retru jsem vyrůstala. Ano, měla jsem retro zavinovačku, retro kočárek, pila z retro lahvičky a jedla z retro talířku se žabičkou. Moji rodiče nosili retro oblečení, tatínek kouřil retro Partizánky a já jsem mlsala mejdlíčko. K vánocům jsem dostávala retrohračky.
Později jsem nosila na hlavě retro účes, vytupírovaný do tvrdé homole. Retro nábytek a retro předměty se ale začaly vyhazovat a nahradil ho ještě horší retro umakart. S retro kořenkami jsem si dělala bábovičky na písku, až z nich zbyly jenom retro střepy.
Netušila jsem, že to jednou retro bude a že přicházím o velké peníze. Jak jsem dorůstala, tak se retro stávalo vzhledem k mému věku, stále starší, Teď, když se dívám na obrázky se starožitnými předměty a pak se dozvídám jejich dnešní cenu, tak pláči.
Nic z retro mi nezbylo a na Poklad z půdy se tedy přihlásit nemůžu. Mám jenom několik broušených věcí, které ale i když jsou retro, tak už je nikdo nechce. Kde jsou hmoždíře, staré mlýnky na kávu, krásná porcelánová, zlatě malovaná koupelnová souprava, kořenky atd.
Jo, jsou pryč a nahrazené dobovými spotřebiči a nádobím bez fantazie, tzv. spotřební. S přibývajícím věkem jsou tyto retro věci z mého mládí stále starší a kdo je ještě vlastní, tak se může jejich prodejem dobře obohatit.
Hledám po bytě, co by se retru podobalo, ale nacházím pouze věci nevhodné. Dochází mi, že už retro zůstávám jenom já a že zůstávám za dnešní dobou výrazně zaostávat. Když jsem si koupila nějakou moderní věc, včetně počítače, tak jsem šílela nad návodem, který jsem nemohla pochopit. Dnes mám tedy i počítač, ale horko těžko jsem se na něm naučila několik jednoduchých úkonů.
A teď vám napíši, co se mi stalo za hrůzu při mých pokročilých narozeninách. Moje hodné děti mi chtěly udělat radost a darovaly mi chytrý telefon. Nenávidím ho z duše a už jsem celé rodině nepravedlivě vynadala za tento pro mne nevhodný dárek. Ať dělám, co dělám, tak ten telefon se mnou nespolupracuje. Ztrácejí se mi potřebné ikonky a když se mi podaří něco vyfotografovat, tak to neumím odeslat. Ano. odesíllání zpráv se mi také nedaří. Volám starým telefonem dětem o radu, ale prý to na dálku moc nejde.
Nikoho ze starších spoluobčanů s chytrým telefonem neznám, tak je nemůžu požádat o vysvětlení. Chytrý telefon tedy leží na stole a vysmívá se mi. Ještěže mám ten starý skoro retro telefon, potože nevím, co bych dělala. Pokud staré věci mají stále větší cenu, tak se ptám.Nechcete někdo retro bábu, která ještě ví, na co se retro předměty dříve používaly. Třeba vám to pomůžu se obohatit.
No, ale omlouvám se, protože máte určitě retro člověka svého.
P.S.: Další obrázky už neposílám, protože jsou to moje retro děti, ale to je další příběh. Ono se jich totiž retro už moc netýká.
