FEJETON: Chvála holčičí marnivosti

Právě jsem si koupil výběrovou sadu vín ke dni otců a tak vím, že není třeba mluvit jen o ženské marnivosti. Všechny marnivé sestřenice mají moje plné pochopení. Hezký den.

Plně chápu takovouto marnivost a když mě občas popadne chuť si něco koupit na sebe, či boty, zásadně jdu sama, aby mi do toho nikdo nekecal.

Zažil jsem něco podobného v Českém Krumlově při návštěvě mé sestřenice z Austrálie. Úžasné architektonické památky ji vůbec nezajímaly, ani do zámeckého areálu nechtěla vstoupit, musela si toiž prohlédnout alespoň výlohy úplně všech obchodů v tom našem krásném městečku.

Jak já bych chtěla být marnivá! Ne, že bych nebyla, ale jsem rozhodně ten druhý typ. Tak dlouho mě vedli doma ke skromnosti, až jsem tuto svou vlastnost zařadila jako druhou nejhorší, co mám. Mám zoufale málo bot a s kabelkami na tom nejsem o moc líp. :-)

Jedna marnivá sestřenice, co si vlasy kroutila kulmou, po nějakém čase zjistila, že je na světě plno jiných věcí. Díky za pěkné čtení.

13:40 Pokud nám doma zůstane velké množství zachovalého harampádí, tak pak ty předměty klademe od sebe ve vzdálenosti přibližně 10 m (aby od jednoho kusu byl vidět další kousek) z hlavní třídy až do své chaloupky za městem. Když pak dotyčnou bytost spatříme ze vzdálenosti asi 10 m od domu a má nevyhovující parametry – je to Marfuša, tak uvedeme v činnost propadlo a skluzavku do rybníka – ty přenecháme vodníkovi za pár kaprů na Vánoce. V opačném případě – když je to Nastěnka, tak tu přivítáme a zavalíme ji po zásluze láskou a přepychem. P. S. V žádném případě jí ale pro jistotu neprozradíme, kde se spouští propadlo do rybníka. Dneska i Nastěnky jsou zlatokopky – poměry se rozhodě zhoršily.:)

Složitá situace ovšem u takovýchto žen nastává, když v manželství umřou jako první. A vdovec jen zírá na skříně plné nádherných šatů, kabátů, kabelek, bot, šperků atd. atd. Někdy dokonce ještě nepoužitých s původními cedulkami... Vždyť je škoda to vše jen tak vyhodit nebo dát do kontejneru. Ideálně bych to viděl v navazujícím příběhu pro další krásně marnotratnou krasavici. Ať jí to udělá adresnou radost!

:-) Ze zajímavé úvahy jsem trochu na rozpacích, protože marnivosti rozumím postaru jako plýtvavosti, bažení po nadbytečnosti, pýcha a ješitnost mohou a nemusí být průvodním povahovaným znakem marnivce; prostě významosloví je bujný oř, škoda, že se dnes po vzoru pana Poláka příliš nesedlá. :-)

Tak nevím, když jsem si ověřil na Wikipedii ten význam (sám jsem si ho spojoval dříve asi chybně jen s tou materiální složkou toho významu) , tak je opravdu shodný s výkladem autora článku, ale je tam ještě zajímavější pasáž o MARNIVOSTI NARUBY: „Marnivost naruby je vlastnost člověka, který má tendenci zakazovat ostatním, čeho se sám musel vzdát. To, co si on nemůže dovolit, nechce dovolit ani ostatním. Snaží se docílit sounáležitosti ostatních se svou osobou. Odborně se tato forma úhybného chování nazývá reaktivní formace.“ Konec citace. A tak jsem pojal podezření, zda ten, kdo vymyslel obsah té základní MARNIVOSTI, nebyl sám prvotně postižen tou MARNIVOSTÍ NARUBY, která u něho byla popudem, aby se pomstil pak na těch, kterým se nemohl vyrovnat a vyřídil si to tedy s nimi tím nedobrým pojmenováním těch lidí, že jsou MARNIVÍ. :) No – nevím - nevím a když za tím stojí i církev – že prý marnivost patří k největším hříchům, tak to je i vtip, nebo jen potvrzení toho pořekadla „KÁŽE VODU, ALE SÁM PIJE VÍNO“,nikde jinde neuvidíte tolik zlata a drahokamů a bohatství, jako v církevních stavbách a tedy MARNIVOSTI a i samotní církevní hodnostáři nejsou jen pyšní, ale někteří se přímo zbožštili a papežové se prohlašují za svaté rychlostí skoro jako se vyrábějí auta na lince ve Škodovce..:).

Krásné nedělní čtení pro stále marnivou seniorku, která si někdy klade laťku výš než dokáže zdárně zvládnout. Děkuji.