Je život opravdu karneval?

Velmi pěkná a velmi pravdivá úvaha. Měl jsem být učitelem, ale raději jsem z fakulty odešel. Nebylo to ale kvůli prospěchu. V životě se musíme chovat pragmaticky, i když bychom chtěli jinak.

V 70. letech jsem Pedagogickou fakultu UK vystudovala. A protože herečka nejsem ani trochu, šla jsem pracovat do ústavu fakulty zaměřeného zejména na pedagogický výzkum, tedy především psát. Krátce jsem učila na VŠE. Metodika cizích jazyků mě moc bavila. V životě se jistě občas přetváří každý – kvůli sobě nebo někomu jinému. Karnevaly nemám ráda.

Julie,děkuju za víc než zajímavou úvahu. A článek jsem si přečetla se zatajeným dechem na jeden ,, zátah".

V době, kdy jsem chodila do školy, byli učitelé bezesporu opravdoví herci, museli totiž hlásat, co jim režim, chcete-li systém velel. Jak by bylo jinak možné, že jsem na stejné téma něco jiného slyšela doma a něco jiného ve škole. Pravda pro mě bylo to, co jsem žila doma a pokud jsem se projevila upřímně, rázem jsem se, coby černá ovce, ocitla na okraji společnosti. Dávno tomu, kdy jsem bojovala, protože jsem na stará kolena pochopila, že s mojí pravdou je mi na okraji společnosti dobře.

Funguje to tak, jak to popisujete. Jinak to totiž nejde. Život je boj o přežití a bez přetvářky to bohužel není možné.