Podobně rozdílný přístup se dá vysledovat i v tom, jakým způsobem se lidé staví k užívání léků. Jedna část se jim vyhýbá a jsou ochotni nějaké polykat až poté, co je vystrašily vážné zdravotní obtíže. Druhá část jich radostně zobe desítku každý den, žádají po lékařích další – přečetli si o nich na internetu – a ještě si k tomu něco přikupují v lékárnách.
Státní ústav pro kontrolu léčiv zveřejnil zprávu, podle které Češi během několika posledních let nevyužili a vrátili zpět do lékáren léčiva za více než miliardu korun, přičemž se dá předpokládat, že mnohem více lidí léky prostě vyhazuje do odpadu. Částečně za tímto plýtváním stojí ochota některých lékařů léky předepisovat, i když by to třeba nebylo nutné, částečně to, že mnozí lidé trvají na tom, aby nějaký ten prášek dostali. Nemalá skupina lidí obchází různé specialisty, od nichž někdy dostávají léky založené na stejné bázi. Jsou i takoví experti, kteří záměrně lékaře neinformují jaké léky berou. Co kdyby jim nějaký ubral, že? To by bylo špatné.
„Například pacienti trpící hypertenzí by měli svého praktického lékaře a všechny ambulantní specialisty vždy a přesně informovat, jaké léky užívají. Tím se výrazně sníží riziko předávkování, pokud by více lékařů předepsalo lék s podobným účinkem,“ říká lékař Miroslav Souček a dodává: „Právě u vysokého krevního tlaku mohou být následky nesprávného užívání léků velmi nepříjemné, dokonce život ohrožující.“
Jenže, existuje početná skupina lidí, která je přesvědčena, že když jim lékař nic nepředepíše, je to špatný lékař.
„Šetří. Je mi to jasné, snaží se ušetřit, aby to měl dobré u pojišťovny. Proto mi nechce napsat to, co mi paní doktorka psala vždycky,“ tvrdí třiasedmdesátiletá Alice, která chodila desítky let ke stejné praktické lékařce, ale ta odešla do penze. Její ordinaci převzal jiný doktor a Alice je s ním hrubě nespokojená. „Dokonce mi řekl, že k němu chodím příliš často, že k tomu není důvod. Řekla jsem mu, že až mu bude přes sedmdesát, taky bude chodit k doktorovi často. On na to, že prý doufá, že nebude. Je to nezdvořák,“ trvá Alice na svém.
V jedné rodině nedávno vyšlo najevo, že padesátiletý Milan bral tolik léků, až kvůli vysokému tlaku skončil v nemocnici. „Bylo mu špatně, tak si bral dvojnásobné dávky. Prostě si to tak sám naordinoval. K tomu si dával dvakrát denně aspirin, prý jen tak, preventivně, protože si někde přečetl, že to je zdravé. No já málem zešílela, když se na to přišlo. Stydím se, že můj manžel je takový trouba, ohrožuje sám sebe a vlastně celou rodinu, která je na něm závislá,“ vypráví jeho žena Jana.
Podle zprávy Evropské komise patří Češi k rekordmanům v počtu návštěv lékařů. Podobně často navštěvují praktiky i různé specialisty Maďaři a Slováci. Mnohem méně pak například Rakušané a Švédové. „Počet návštěv však nemá vliv na zdravotní stav populace. Průměrný věk dožití obyvatelstva ve Švédsku a Rakousku je vyšší než v České republice,“ komentoval zprávu lékař a vědecký pracovník Svatopluk Býma.
Někdy časté návštěvy lékařů způsobuje to, že praktičtí doktoři nemají dostatek kompetencí k předepisování určitých léků a používání určitých přístrojů, takže musejí pacienty posílat ke specialistům. To pak způsobuje, že lidé často běhají sem a tam a mají pocit, že nedělají nic jiného, než takzvaně chodí po doktorech. Ovšem početné skupině lidí právě toto vyhovuje.
„Tak jak jsi dopadla?“
„Ale, ona mě vůbec neposlala ke specialistovi.“
„Tak to mě jo, mě hned hnala na endokrinologii i na měření osteoporózy.“
„Tam jsem byla před půl rokem a chtěla jsem znovu, ale říkala mi, že není důvod, že mě tam pošle až za rok. Taky mi řekla, že moje znaménka jsou v pořádku, že s nimi nemusím na kožní, ale já tam stejně půjdu, já jí nevěřím.“
„Ukaž! No tak to je jasné, to jsou přesně takové ty, co z nich je rakovina. Člověk si musí dneska všechno vyhádat, všude na něho kašlou.“
V posledních letech je trendem, že se lékaři snaží vzájemně informovat, sdílet záznamy a zamezit nevhodným kombinacím léků či vícenásobnému předepsání léků na tutéž nemoc. Jenže zatímco lékaři jásají, pokud se jim podaří společnými silami léky nakombinovat tak, aby jich člověk měl co nejméně, někteří lidé se tím naopak cítí být tak nějak ošizeni. Vždyť mít doma mističku plnou tabletek různých barev a velikostí je tak hezké.
A je to i dobrý námět k nezávazným hovorům.
„A na co všechno berete léky?“
„Na všechno. Hlava, tlak, srdce, klouby, na spaní, k tomu nějaké ty vitamíny a doplňky, však to znáte. A je to čím dál dražší, vůbec nevím, jak to budu zvládat.“
„Přesně tak, teď jsem nechala v lékárně tři stovky a příští týden budu potřebovat zase něco. Je to hrůza.“
„Já už nedělám nic jiného, než pořád běhám po doktorech.“
„To já taky.“