Zahrada je mojí láskou už šedesát let

Soňo, moc pěkné. Zahrady se mi líbí, ale zahradnice nejsem.

Dobrý den, fotečky jsou nádherné, hlavně ta s tou kočičkou a povídání taktéž. Já nemohla žádný příběh napsat, protože bych lhala. U nás doma se stará o zahrádku i pole manžel. Věnuje jí veškerý čas a já chodím pomáhat. Nejsme zaměřeni na květiny, ale jen na zeleninu, brambory máme na 250 metrech čtverečních.

Jen tiše závidím. Jsem člověk z bytovky, který nikdy neměl zahrádku. Jen pokojové květiny na parapetu, které občas moji "péči" nevydržely. Díky za pěkný článek i fotky.

Moc hezký článek a krásné fotky! Ať se vaší zahrádce nadále daří! :-)

Soni moc hezký článek i krásné fotky ze Tvé zahrady. Přes zahradničení je hlavně můj manžel. Přiznám se, že já se raději budu plácat v kuchyni. Na zahradě to mám ráda spíš jako odpočinek. Pomůžu když je třeba, to ano ale vždy jen chvílemi kvůli bolavým zádům.

Moc krásné vyznání, Soňo, a já to měla a mám podobně. Také jsme jako rodina zahrádku neměli a dvorek u baráku byl podobně bezútěšný a ani v bytě se kytky nevedly. Ale já neúnavně dávala zakořenit všelijaké výhonky a pěstovala okrasné kopřivy (coleus) a balzaminky a nevěstu a ženicha, dovezené od babičky. Babiččina zahrádka o prázdninách, to bylo něco! A vždy jsem si vezla domů obrovskou voňavou kytici. V koutku dvora jsem si zasadila pár rostlin, co někdo vyhodil na smeťák a později, kde jsem se zrovna vyskytovala, všude jsem měla aspoň záhonek. Dcera a zeť jsou vystudovaní zahradníci, tak když jsme začali bydlet v domku s velikou zahradou, měla jsem pomocníky a zahrada jen vzkvétala. Teď se jí ujal nejst. syn a je to krása. Taky už mě mnohé zmáhá a mužské ruky je potřeba. A na sezónně osázené truhlíky a nádoby vším možným také došlo. Moc mne těší, že je tu mezi námi takových zahradníků hodně a líbí se mi fotky z jejich zahrádek.

Soňo, krásné vyznání :-)

Lásku k přírodě jsem začala vnímat ve velmi útlém věku. V pěti letech jsem dostala na starost padesátihlavé hejno slepic v rodinné firmě soukromě hospodařícího rolníka. V sepětí s přírodou bylo práce až nad hlavu. Před šedesáti lety mi bylo 13 a když jsem jezdila vlakem na krátkodobé pobyty k tetě do Nového Boru, tiše jsem záviděla zahrádkářům v Bakově nad Jizerou, jak si "pinkají" na malých záhoncích. Dnes je všechna dřina minulost a s láskou přírodě a hlavně sama k sobě, si "pinkám" na malých záhoncích i květinových truhlících. Co mě nezabilo, to mě posílilo ♥

Soni, kytičky máš krásné, my máme zahradu v nájmu, takže takovou péči jí neposkytujeme, ale zas tak špatně na tom není. Je tam taky moc hezky. Přeji ti, aby ti to ještě dlouho vydrželo.:-)

Soni, děkuji, přeji krásné jarní dny i ty další, ať se daří :-)