Obětovala jsem se. Věta, kterou by žádná žena neměla nikdy říct
Ilustrační foto: Pexels

Obětovala jsem se. Věta, kterou by žádná žena neměla nikdy říct

9. 5. 2022

Přibývající léta přinášejí chuť bilancovat, co se v životě povedlo a nepovedlo. To, co nepovažujeme za vydařené, někdy máme sklon svádět na jiné. Nejhorší je, když časem dospějeme k závěru, že děláme pro druhé více než oni pro nás. Když k němu dojde žena, je zle.

Celý život jen skáču kolem tebe a dětí.

Obětovala jsem se rodině.

Kde já jsem mohla být, kdyby….

Ty jsi nikdy neocenil, že já jsem…

Takové věty zní v dlouholetých partnerstvích často. Slýchávají je i dospělé děti od matek. Někdy je za nimi hodně pravdy. Někdy spíše pocit, že velká část života je pryč a před námi něco, co nebude lepší.

„Překvapilo mě, jak hodně žen mluvilo o tom, že se takzvaně obětovaly manželovi, rodině a cítily se za to nedostatečně oceněné. Docela si v tom notovaly a ubezpečovaly jedna druhou, že ta či ona se obětovala víc,“ vypráví terapeutka Jana Novotná, která pracovala v různých domovech pro seniory. „Zpočátku jsem si myslela, že to souvisí s tím, že jde o ženy, které tráví stáří mimo domov, že třeba skutečně neměly funkční rodinné vztahy a příbuzní je takzvaně odložili do domovů pro seniory. Jenže vůbec ne. Rodiny za nimi jezdily, s jejich dětmi a vnoučaty jsem byla v kontaktu, měli o své babičky či matky starost. Ty dámy o nich přesto nemluvily moc hezky a připadaly mi takové ukřivděné. Možná opravdu neměly lehké životy, možná je srovnávají s tím, jak žijou mladé ženy nyní a mají pocit, že o něco přišly,“ uvažuje.

Psychiatrička Tamara Tošnerová, která se zaměřuje na problémy lidí v seniorském věku má zkušenost, že starší ženy se občas k partnerům nechovají nejlépe. „Když jde o ženy, které nebyly v manželství spokojené a třeba jejich muži byli dominantní, dávají jim to ve vyšším věku pořádně najevo, zejména tehdy, když je partner nemocný, zeslábl, ztratil v rodině hlavní pozici. Ženy jim to takzvaně vracejí,“ uvedla Tošnerová.

Jsou lidé, jejichž stárnutí provází pocit hořkosti. Pro ty, kteří přistupují k životu přesně naopak a stárnutí si spojují s větší svobodou a schopností užívat si volný čas, je to sice nepochopitelné, nicméně lidí, kteří se pasují do pozice oběti, je mnoho.

„Naše máma v posledních letech získala pocit, že svůj život asi nějak promarnila, protože nám neustále zdůrazňuje, co všechno pro nás udělala. Což nikdo nezpochybňuje, jen je poněkud otravné neustále to poslouchat,“ říká jednapadesátiletý Libor. Je velmi úspěšný ve svém oboru, takže mu jeho osmasedmdesátiletá maminka velmi často zdůrazňuje, že nebýt jí, nepodařilo by se mu to. „Já velmi dobře vím, že dbala na to, abych se učil jazyky, vozila mě na tenis, investovala do mé výchovy mnoho času a peněz. Jenže táta dělal totéž a nikdy o tom nemluvil. Máma byla skvělá máma, sice přísná a ambiciózní, prostě typická učitelka, ale velmi dobře vím, že jsem nikdy netrpěl nouzí a rodiče žili jen proto, abych něco dokázal. Však jsem jim také nechal postavit pěkný domek, přispívám jim finančně, aby v penzi nestrádali, velmi často je navštěvuju i s rodinou. Přesto nám máma nedávno řekla, že se pro mě takzvaně obětovala, že mohla víc investovat do sebe. No co na to říct?“ říká Libor.

Vy se máte, vy můžete cestovat. To já nemohla, pořád jsem jen s vámi seděla doma.

 Tyto věty před časem řekla jedna dáma svým dospělým dětem. „Já chápu, že maminka prožila mládí za socialismu, kdy vrcholem blaha bylo dočkat se devizového příslibu a jet do Jugoslávie, ale co já s tím? Když jsem jí několikrát chtěla vzít později k moři, odmítala. Teď je stará, nemocná a tak možná bilancuje a cítí lítost, že necestovala. Jako by tím ve mně ale chtěla vyvolat výčitky za to, že můj život je lepší,“ říká šestapadesátiletá Petra.

To, že má člověk občas pocit, že měl ve svém životě něco udělat jinak a lépe, je podle psychologů naprosto přirozené. Hodnocení a srovnávání ke stárnutí patří. Problém je, když v hodnocení převládá negativita nad schopností vzpomínat na to, co v životě bylo hezké, dobré, co se podařilo. Žena, která si říká, že víkendy strávené se synem na tenisových trénincích byly fajn, protože z něho vyrostl muž se smyslem pro férové chování a s dobrou fyzickou kondicí, bude mít vždy příjemnější život než žena, která říká: já jsem se obětovala, každý víkend jsem jezdila s klukem na tenis, teď z toho nic nemám, protože ho stejně už nehraje, žádné peníze tenisem nevydělal a já mohla ty prachy a čas, co jsem do něj investovala, raději dát sama do sebe.

Častěji se tento problém týká žen než mužů. Což zřejmě souvisí s tím, že ženy, které se nyní dostaly do seniorského věku, ještě patří ke generacím, pro které bylo běžné, že více domácích povinností padalo na ženy než na jejich partnery. Možná, že současné mladé ženy už takovými pocity, že jim něco takzvaně uteklo a ony se obětovaly rodině, trpět nebudou.

Někdy bilancování přeroste do fáze sebelitování a to je pak hodně špatné. Pro ty, které to postihlo, stejně jako pro lidi v jejich okolí. Tak pokud někdo u sebe začne pozorovat příznaky, je dobré zkusit je odehnat hned v jejich začátku.

psychika rodina
Hodnocení:
(5 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libuše Křapová
Martine V., často mi vaše komentáře šíleně lezou na nervy. Ale jindy vás hluboce oceňuji. Jako například zrovna teď. Klobouk dolů.
Martin Vrba
Když žena chodí do práce a pak by se měla starat o rodinu podle starého způsobu, kdy byla jen v domácnosti, tak by se na to mohl dívat jen nemilující muž. Chlap se má normálně zapojit úplně do všeho, co žena dělá pro rodinu, já to tedy tak dělal - mimo kojení. Mnozí kamarádi to hodnotili tak, že jsem „podpantoflák“, já se tomu smál a aby záviděli, tak jsem jim odpovídal, že to dostávám zpátky v takovém milování, o kterých ani nemají tušení. Nejraději jsem byl doma s děmi, když byly nemocné – na tak zvanou „ošetřovačku“. Což s nelibostí bral jeden můj vedoucí a řval na mne, abych si udělal v rodině pořádek – že s dětmi má být doma manželka. Jasně, že mi některé věci nešly tak dobře, jako je dělala manželka (například do dnes neumím tak srovnat to vyžehlené prádlo do komínku, jako ona) ale i snaha se hodnotí. Ale některé věci zase ona okopírovala ona, například při žehlení plen (dva kluci rychle za sebou mi dávalo vyniknout při 40 kusech), já si k tomu sedal na židli a do sluchátek poslouchal magneťák. Ale manželce jsem nikdy nemohl stačit, ona například vytírala celý byt ránoa večer. Jasně, že se na stáří cítí nedoceněná a že si měla raději vzít Fištu Hufnágla, ale ten by jí určitě nebyl ochoten stále vysvětlovat dokola věci našeho světa, které ona zase nechápe a nechápe. S láskou jde překonat úplně všechno a opakem je v manželství sobeckost. Nikdo nemá právo si z partnera dělat otroka. :)
Jindřich Berka
Dobrý den, skoro každá žena podle mě touží po rodině. Mít děti, manžela či partnera. Potom, ale musí počítat s tím, že úloha ženy v domácnosti je úmorná, někdy nevděčná, ale i radostná a veselá. Jako život, který je černobílý! Každý se může rozhodnout, ale potom nesmí tomu druhému vyčítat nebo litovat! Také může být žena sama a užívat. Určitě jí budou někteří muži zobat z ruky. Jenže to má druhý konec provázku. Život bez rodiny, bez dětí je podle mého názoru smutný a nudný. Je to volba. Potom jen si to musíme vyžrat. Jindra

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?