Svatba s velikostí XXL bývá důvod k panice a stresu. Jenže mnohdy zbytečně

Já se své doktorky na ty noční jogurty a banány neptám. Ta by mi dala. Jenomže nespat a ještě mít hlad, víte, jak je potom ta noc dlouhá? A strašit tlusté nemocemi a nevěrou, znám plno štíhlých, kteří mají zdravotní a partnerské problémy taky. Není to pravidlo. Jsou k tomu víc sklony. To ano. Moje doktorka mi na zvýšený cukr mrkev zakazuje, že je sladká. A moje zubařka taky. Že je tvrdá. Někdy by se člověk skutečně nejradši neviděl. Ani tom zrcadle. Už jsem jednou dokázala sjet níže na váze o dvacet pět kilo za rok a půl. Ovšem ... jinak se hubne ve čtyřiceti, jinak v šedesáti.

Paní Evo Kopecká, já mám daleko k panu Dolečkovi, který u nás propagoval správnou výživu a přímo na sobě jsem si vyzkoušel, jak si člověk může „pokazit“ postavu. Každý jsme jiný, já jsem si postavu zkazil až v manželství a paradoxně to bylo velkým pocitem štěstí. Krásná žena, dvě hezké děti – kluci – moje kopie, změna zaměstnání za sedavé - úředník, tam pravidelné a skvělé obědy – vyhlášené moučníky, večer zase teplá večeře – minutky. Manželka mi uvařila minutku – chtěla se pochlubit, že to umí, dala mi to na velký talíř, sobě jen na desertní talířek a já jedl a ona se na mne koukala jako na svatý obrázek. Já dojídal i po dětech jejich krupicovou kaši, pak jsem zase začal vařil já – taky jsem se chtěl pochlubit i manželčiným kamarádkám, že to zvládnu (dávaly jí rady, že mne nemá rozmazlovat – že ony by to nedělaly - rozvedené a samoživitelky – málem nás rozvedly :)) musel jsem ochutnávat při vaření – porce jsem si nehlídal a za rok jsem měl o 16 kg více a kamarádka, která mne ten rok neviděla, mne nepoznala. Tak jsem musel hodně změnit, atd. . . . . Jo – a ještě něco k těm nočním nájezdům do lednice. Koukám na hokej – NHL z USA a Kanady a i na US Open – na tenis a tak jsem se zeptal své krásné doktorky na cukrovku, zda bych si směl něco malého k tomu „sportu“ slupnout. Nééé – maximálně se msíte spokojit s mrkví. Dokonce pochopila i můj vtip, když jsem jí na mrkev řekl, že já jsem ale pořád ještě mužem. A o tom to je, ať je někdo tlustý nebo hubený, tak to tolik nevadí, ale bohužel s obezitou přichází i nemoci a někdy i nevěra partnera. . . . .

My ženy ve věku to nemáme lehké. Kdybychom v noci spaly, určitě bychom neměly hlad a určitě by nás ten hlad nehnal do ledničky. Nemůžeme říct, že bychom jedly velké porce nebo nezdravé věci. Jsme poučené, co je a není zdravé. Jíme ale ve špatný čas. Rodina, pracoviště, má na nás své nároky. Nezbývá nám čas a energie na sebe samotné. Ano, umíme si představit dosyta se ráno vyspat, dát si zdravou snídani, po ní ranní procházku po pobřeží, poslechnout a přečíst si, co nás baví a zajímá, poté lehký oběd, odpolední cvičení, setkání s kamarádkami v bazénu a zdravý salát k večeři. Den, týden i měsíc bychom uměly strávit podle svých představ a žít zdravě. Kdyby to záleželo jen na nás....Realita je bohužel jinde. Naši pomoc potřebují stárnoucí rodiče, dospělé děti, nároky v práci rostou a náš důchodový věk se zdá být tak daleko. Do toho nějaký vlastní neduh. A aniž bychom snad na tom měly nějaký zvláštní podíl, ta naše kila navíc si nás prostě najdou. To je celá filosofie. Ještě před patnácti lety jsem vážila tolik, co na gymplu. A oblékla i stejnou velikost. Kdeže ty předpředpředloňské sněhy jsou.... Namítnete, že si člověk na sebe má udělat čas? My to všechny víme. Copak o to. Ale i přesto se dělíme na almary s osudem smířené a s vlastní váhou vyrovnané, dále na věčné sportovkyně, narvané v působivých oblečcích, zastánkyně drastických diet, z nichž okolí vyšiluje, a konečně pohodové baby se životním nadhledem, se kterými je i přes kila, věk a v řadě případů negativní životní zážitky i legrace. Taky nevěřím, když se kouknu do zrcadla. A velice nostalgicky vzpomínám, když jsem šla po městě a ve výloze zahlédla štíhlou holku s culíkem. Překvapilo mě, že jsem to já. Jindy jsem si vyjela na kole. Míjelo mě auto plně mladých kluků. Otočím hlavu směrem k nim.... jasně, přidali. Cyklistka zezadu dvacet, obličej pětačtyřicet, a v něm pobavený úsměv...jo, hoši....taky se dočkáte.... Pane Vrbo, svět není jen černý nebo bílý...má i plno jiných odstínů....

Tak nějak se mi nelíbí ty kratší délky sukní a dost rozšířené sukně,než aby trochu zakryly kila ,tak spíš rozšiřují. Někdy se zkrátka s tou siluetou neudělá nic,už jen ta velká prsa opticky rozšiřují.

Tělo je pouze oblek Duše, ale toho jsem si plně vědoma až dnes. Mnozí lidé své neduhy svádějí na dědičnost. Maminka byla vysoká 172 cm, její váha, co pamatuji, se pohybovala kolem 130 kg a podprsenky nadměrné velikosti si musela dávat šít. Tatínek byl celý život štíhlý 180 cm vysoký a vtipálci si ze mě dělali legraci, že jsem celá maminka, jen výšku a prsa mám po tatínkovi. Štíhlá až hubená jsem byla, dokud byla spokojená moje Duše se svým "oblekem", jen jsem si toho tehdy nebyla vědoma. Po Vánocích 2007 jsem s hrůzou zjistila, že vážím 109 kg a zcela to korespondovalo s mojí teorií o spokojenosti, tedy spíše nespokojenosti mojí Duše s životem, jaký žiji. Z obav o své zdraví a s vírou v odbornost obezitologů, jsem začala s jejich doporučeními hubnout a docílila váhy 83 kg. Po čase odborné argumenty přestaly platit a moje váha začala opět stoupat. Obezitologii jsem opustila, vrátila se na cestu svojí Duše a k její spokojenosti změnila žebříček hodnot. Dnes vážím 80 kg a cítím se jako zralá krásná žena se svými klady i zápory.

No vidíte, pane Vrbo, a vy jste mě teď rozesmál. V žádném případě jsem neměla v úmyslu vás rozplakat. Znám dost žen, které naberou kila i po lžičce vody (to je samozřejmě nadsázka), a i kdyby se ztrhaly, přibírají. A pak jsou takové, kterým chutná i za cenu kil navíc. Zkusil jste někdy vy běhat kolem prázdného stolu, až byste zhubl? Možná byste se divil, že by vám pak chutnalo ještě víc. Polehčujících okolností jsem si všimla. Jedna z nich mi určitě nechybí. Ten palec dolů není za to, co si myslíte, ale za to, jak to prezentujete. Nepřejte si vědět, co bych napsala, kdybych byla baculka. :-) Přesto vám přeji hezké dny a noci.

Jo – tak to jste mne rozplakala, paní Šenbergerová.:) :) Já, když jsem si bral svoji ženu a ukázala mi svou matku, tak mne přímo poprosila, abych ji začal mlátit, kdyby se tak rozežrala jako její máma. A mlátit jsem ji nepotřeboval, sama se hlídala a to každé kilo na víc šlo hned dolů. Po porodech nepřibrala ani kilo, naopak zhubla. Těch lidí, kteří mají obezitu jako nějakou poruchu metabolismu, je v populaci ve skutečnosti jen promile – nejčastěji je to návyk už z domova na špatné stravování. Jednou jsem se dal do řeči s jednou krásnou baculkou a ta řekla, že kdyby měla takového chlapa, který by ji tak držel a podporoval, že by mu byla vděčná, tak nevím – ta by mi dala určitě i palec nahou. :) A pak, Vy jste si nevšimla, že beru v úvahu ty polehčující okolnosti – oči – úsměv – smysl pro humor.:) Vždyť i taková Lewinská nebo světoznámá kuchařka Nigela nepatří mezi štíhlé a miluji obě.:) Nigela - ta je doslova mistrně světa ve hře s očima. https://www.youtube.com/watch?v=6fkM4NBivLM

Každý z nás musí žít v nějakém těle, bez něho by to dost dobře nešlo. Čím dřív se s ním ztotožníme, tím líp pro nás. Platí to nejen pro baculaté i hubené. Velkou část života jsem měla opačný problém. Ač jsem dělala, co se dalo, byla jsem v očích ostatních hubená jako žingle, vyzáblina, chcíplina, hubeňour. Mnozí mi to i takto slovně dávali vědět. Mohla jsem snídat, obědvat i večeřet šlehačkové dorty, bůček pěkně prorostlý a jíst do sytosti. Pokud jsem si chtěla koupit něco na sebe v konfekci, musela jsem do oddělení dětských oděvů. Nakonec jsem došla k závěru, že jsem, jaká jsem a jsem ráda, že vůbec jsem. Tak ať je i baculkám dobře na světě, když mají kam jít, aby si koupily, v čem se mohou cítit dobře. Pane Vrbo, vy dnes ode mě máte palec dolů.

Jasně, že mám rád ženy štíhlé, protože když si chlap vezme takovou ženu za ženu domů, tak z ní se mu pak stane almara, která neprojde dveřma. Ale existují u mne ještě výjimky a to jsou oči a úsměv (a taky trochu smysl pro humor – například u Haliny, ale tu bych honil tak dlouho kolem prázdného stolu a trápil ji hladem, že by zhubla). Když žena ztloustne, jako tato zpěvačka skupiny Hermes House Band - její bývalá skvělá postava je vidět na obrázcích za ní, a má takto krásné oči a úsměv, tak jí uberu klidně i 20 kg v hodnocení. Viz videa na íčku (nepodařilo se to tam umístit – škoda, že to nejde tedy alespoň tam zrušit – kazí to dojem ) tak musíte kopírovat link a přes You Tube : https://www.youtube.com/watch?v=Ot_Mb5wXXIY&list=RDOt_Mb5wXXIY&start_radio=1 A ještě jedna moje zkušenost ze svatebních hostin a obřadů, čím okázalejší, tím manželství dříve končí, asi se manželům stýská po novém obřadu a nové hostině a snad i vztahu. :)