Ilustrační foto: Pixabay

Duše stromů nás chrání před video a audio terorem dnešní doby

22. 4. 2022

Lesy. Parky. Aleje. I sóloví jedinci. Jednoduše – stromy. V jejich blízkosti, stínu či větvovém gaučingu lze nejen tiše polemizovat se svým vnitřním „já“, ale i bez výčitek si můžeme dopřávat vymanění z digitálního a multikulturního šílenství, které ze všech stran na nás útočí.

příroda stromy

Autor: Jana Mesarčová

Hodnocení:

(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marie Ženatová 22.4.2022 12:12

Díky moc za výborný článek. Tiché lesy jsou skutečně našimi nejlepšími léčiteli*

Helena Štěpánková 22.4.2022 09:22

Ano, také je mi krásně v tichém lese...

Zpět na homepage Zpět na článek

Za stromem leckdy stojí historie a osobitý příběh. Které stromy obdivoval Bedřich Smetana či Bohumil Hrabal?

Při procházce člověk občas natrefí na mohutný, vzrostlý strom a napadá ho otázka, jak starý asi může být a kdo ho zasadil. Ne vždy je jednoduché dopátrat se odpovědi, ale jsou stromy, jejichž příběh známe, a dokonce o nich psali slavní spisovatelé. Některé z nich soutěží v anketě Strom roku.

Redakce