Máňa říkala, že žádná válka není. Vysvětlit realitu je někdy těžké
FOTO: Pixabay

Máňa říkala, že žádná válka není. Vysvětlit realitu je někdy těžké

23. 4. 2022

Válka na Ukrajině vyvolává v rodinách stejné situace, jaké se odehrávaly v době pandemie covidu. Vždy se najde někdo, kdo nevěří zprávám, médiím a čerpá informace ze sociálních sítí, od kamarádů, od kolegů.

Když prodavačka ze supermarketu řekne, že záběry z války jsou zinscenované a zakrvácení uprchlíci jsou herci, nemálo lidí jí věří víc, než reportérům, kteří vysílají přímo z míst bojů. Zkresleným či záměrně nepravdivým zprávám někteří lidé podléhají silně a bývá tomu tak z různých důvodů.

Někdy je za tím prostá neschopnost poradit si s přemírou informací. Někdy kombinace nedůvěřivosti a podezíravosti. Někdy touha odlišit se od většiny a vyvolat v okolí i sám v sobě dojem, že vím něco víc než ostatní, že jsem součástí jakési skupiny vyvolených. Někdy se však jedná o naprosto přirozenou reakci na nejistotu, strach. Jak se ukázalo v době pandemie, právě rozdílný přístup ke zpracovávání informací může společnost hodně rozdělit a poznamenat.

Těžkou pozici v této době mají velmi staří a nemocní lidé, kteří nejsou schopni informace třídit, získávat.

„Někteří se v souvislosti s tím, co se děje, cítí bezmocně a je na místě pomáhat jim, aby se se situací dokázali vypořádat. V seniorech může současná doba vyvolávat větší míru obav než v mladších lidech,“ říká Veronika Maslíková, která vede institut Dementia, který se zabývá poradenstvím i praktickou pomocí rodinám pečujícím o někoho s Alhzeimerovou chorobu či jiným podobným onemocněním. Ale bezradní se často nyní cítí i senioři zdraví, zejména ti, kteří sami pamatují 2. světovou válku nebo ji dobře znají z vyprávění svých rodičů, blízkých. „I když se jejich obavy mohou zdát přehnané, neznevažujme je. Je mezi námi hodně lidí, kteří vyrůstali v době, kdy válka byla běžným tématem, mnozí si ji z dětství pamatují,“ připomíná Veronika Maslíková.

V jedné ostravské rodině nedávno došlo k hádce kvůli tomu, že čtyřicetiletý Jan řekl své sedmaosmdesátileté babičce, že na Ukrajině žádná válka není, že to, co vidí v televizi, je nahrané. „Babička je sice v dobré kondici, ale přece jen ji zprávy o válce znepokojují a my nevěděli, jak s tím naložit. Jestli s ní o tom mluvit nebo před ní nezapínat televizi. Navíc byl náš praděda zemřel v koncentráku, 2. světová válka naše předky dost poznamenala. Nechtěli jsme tedy babičku znepokojovat tím, co se děje,“ vypráví vnučka zmíněné ženy. A pokračuje: „Jenže bratr jí navyprávěl, že je to celé nesmysl, situaci zlehčoval. Ona se pak dívala na zprávy a úplně se zhroutila, když viděla ty hrůzy. Došlo mi, že je chyba před ní něco zastírat a vyvolávat v ní zmatek, aby nevěděla čemu věřit. Bylo to od nás hloupé.“

Lidé mají někdy tendenci přistupovat ke starým rodičům a prarodičům podobně jako by to byly děti. Chlácholit je, rozptylovat je, chránit je před vším nepříjemným a zlým. „Zamlčování faktů nakonec nikomu neprospěje. Mnohem důležitější je pohovořit si osobně v klidném prostředí, vyslechnout si pocity, obavy, vzpomínky. Mluvit na rovinu,“ uvádí se ve zprávě společnosti Dementia, kterou vydala jako pomoc lidem, kteří nevědí, jak o současné situaci komunikovat v rodinách. „Rozhodně ale doporučujeme se rozhovorům o válečném konfliktu nevyhýbat. Pokud o tom babička či dědeček nemluví, neznamená to, že nezažívají velký strach,“ uvádí Veronika Maslíková.

A tady jsou další zásady, které odborníci doporučují:

- Nelžete, nezatajujte fakta.

- Když o válce mluvíte, snažte se nacházet pozitivní momenty. Například mluvte o tom, jak lidé obětavě pomáhají uprchlým ženám a dětem i zvířatům, jak se podařilo někoho zachránit a podobně.

- Zajímejte se, odkud třeba stará maminka či táta informace čerpá. Jestli z řetězového mailu nebo z televizních zpráv nebo třeba od sousedky Máňi, která přišla na kafe a říkala, že…

Říká se, že krize lidi dovede spojit. Na jedné straně to vypadá, že to tak je. Lidé posílají peníze,  snaží se pomáhat sami podle svých sil. Podobné to bylo v době pandemie. „Ano, na jedné straně krize lidi spojuje. Ale můžeme si po pandemii říct, že jsme se spojili, zkultivovali, posloucháme názory druhých? Spíše jsme se radikalizovali. Ujistili jsme se o vlastní pravdě, ať už šlo o to, zda nosit nebo nenosit roušky, zda se očkovat nebo ne. K žádné velké diskusi a následnému objímání nedošlo. Neumíme být trpěliví, chybí nám schopnost zastavit se, poslouchat,“ říká farářka Martina Viktorie Kopecká.

Ano, přesně to je cesta, jakým způsobem mohou rodiny zvládnout situaci, kdy cítí, že někdo má strach a neumí se se současnými hrůzami vypořádat. Přitom mnohdy stačí málo. Třeba si sednout s devadesátiletou babičkou a vyprávět si o strachu z toho, že se konflikt rozšíří i na další území. Když u toho paní ucítí pochopení, podporu a ujištění, že podobný strach jako ona mají i její blízcí, že na něm není nic divného, že rodina bude vždy držet pohromadě a i ty nejtěžší situace zvládne, bude to pro ni lepší, než když jí vnuk řekne: „Hele, babi, nedívej se na zprávy, jednak tomu nerozumíš a jednak, kdo ví, jak to je, vždyť třeba žádná válka není.“

psychika válka
Hodnocení:
(4.7 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Martin Vrba
Paní Skopalová, vůbec jste nepochopila význam mého sdělení z 15:12, tak ať se s Vámi trápí někdo jiný z našeho kolektivu. Děkuji za výměnu názorů a přeji Vám hezký den.
Olga Škopánová
Pane Vrba je zde opět nepatrný rozdíl ona místa z vašeho Spieglu se terčem útoku USA nikdy nestala, kdežto Ukrajina se už druhý měsíc brání agresorovi a je naivní si myslet, že Putin nepůjde dál pokud bude mít tu možnost.
Lenka Kočandrlová
Vadí mi,že se z nás starších a pamětníků někteří snaží udělat pre-dementy a budoucí alzheimeráky....namísto aby nastavili uši a poslechli si dobré rady a neocenitelné zkušenosti. Také jsme se učili ruštinu,čili nic nebrání přečíst si něco i od pramene a nečekat na předžvýkaná rádoby moudra z jezera splašků,kam dotekla voda poznání k nepoznání promíchaná propagandou.
Martin Vrba
13:37 Paní Skopanová, tak to se mýlíte, když jsme dodávali zbraně například do Vietnamu, tak jsme byli nepřítelem USA a nevím, zda se k vám někdy dostala do ruky mapka, kde byla označena místa úderů amerických atomových raket odpálených z NSR, která vyšla ve Spieglu. Bylo na nich naše hlavní město, stejně jako Brno, přehrady, atd. A pokud je vám známo, tak naše země žádnou láskou k Rusku nepřekypuje a kdyby měla takové možnosti, jako má Rusko, tak by soudě podle výroků některých politických rusobijců, už Rusko neexistovalo. Pouštění hrůzy na nepřítele patří k folkloru každé propagandy.:)
Martin Vrba
Každá válka, která se narodí - je a bude vůl tím větší, jak daleko od jejího konce budeme vnímat její důsledky v historii. Rusko v té na Ukrajině je v ní viditelný viník – to tu válku porodilo, to je nesporné a prosté, ale nic nikdy nezačíná v tu chvíli, kdy je nám to předloženo v televizi, a ani když se dítě narodí a opustí lůno a poprvé zapláče. Všechno má někde svůj původ – důvod - počátek. Dítě – a ani válka se z ničeho nic nenarodí, matka je vždy jistá – u války na Ukrajině je to Rusko, to porodilo válku, ale u dítěte to vždy začíná jen za přítomnosti otce (otec je nejistý bez testu DNA) a to už před 9 měsíci a problém je v tom, že my nejsme dobře informování o tom, kdo je vlastně tím otcem této narozené stále plačící války na Ukrajině. Rusko – matka války, tvrdí, že byla znásilněna někým, kdo se nyní k tomu dítěti – k té válce nehlásí. Moc bych si přál, aby někdo provedl ty „testy DNA“ potenciálních otců, kteří se na nynější matce prý vystřídali při jejím znásilnění a dneska tvrdí, že se matka sama oplodnila a a nyní porodila válku a že to dítě – ta válka je jen její vina! Já jen vím, že v Rusku dokázali rozdojit i kozla, ale že by se koza sama oplodnila a porodila - tak to je novinka – ale v Rusku je všechno je možné. :)
Hana Řezáčová
Souhlasím s paní Ilonou - naše země není ve válce ... A souhlasím i s výrokem bývalého premiéra Paroubka, který jsem dnes zaznamenala na Seznamu : "...tady je války chtivá vláda ..."
Olga Škopánová
Pane Vrba v tom je ovšem nepatrný rozdíl, protože Putin všechny země, které dodávají zbraně Ukrajině považuje za nepřátele, my máme jedinou kliku, že je zatím plně vytížený na Ukrajině. Vy jste nečetl jeho výhrůžky?
Martin Vrba
10:19 Paní Olgo Skopanová, kdybychom se měli řídit jen podle toho, že jsme ve válce, protože někam dodáváme zbraně, tak to bychom už válčili nepřetržitě minimálně od Rakousko-Uherska. Až do doby humanistického prezidenta Václava Havla jsme totiž patřili ke světovým zbrojařským velmocem a naše zbraně jsou i dnes ve výzbroji mnoha zemí celého světa ještě dnes.
Jana Kollinová
No jo, Máňa je všude! :-(
Olga Škopánová
Jen aby Vás Putin těžce nevyvedl z omylu.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 51. týden

Advent a vánoční zvyky v Česku i ve světě. To bude tématem vědomostního kvízu tohoto týdne.