Přestože jsme si už zvykli, že Alešovy myšlenky se občas ubírají krkolomnými cestičkami, teď na něj civíme jak telata na nový vrata. První se vzpamatoval Peťan: „Tak tohle já mám jasný, byl jsem v předchozím životě prase. Moje Anča mi to opakuje pokaždý, když uklízí.“ „Ten esoterik, ale tvrdil, že v současným žití jsme spíš protikladem toho, čím jsme byli dřív,“ upozorňuje Aleš. „No bezva,“ raduje se Peťan, „s chutí Anče oznámím, že bordelář bejt musím, protože v minulým životě jsem byl děsně čistotnej pořádníček. Pánové, já jsem možná převtělenej okresní hygienik, brrr, to je strašná představa!“
„Hele, Alešku,“ připojuje se Láďa, „protiklad taky jako znamená, že třeba kdo je teď muž, byl v minulým životě ženská? Jestli to platí, tak já jsem byl ohyzdná pitomá zlá mrcha baba, protože nyní jsem, jak jste si jistě všichni ráčili povšimnout, krásné inteligentní a charakterní dobračisko chlap.“ „No jasně, a já zase byl ženská, která každej tejden vyhrála první ve Sportce, protože teď sázím třicet let a vyhrál jsem velký kulový,“ překřikuje ho Jožka. „Jo, Hitler se převtělil v Matku Terezu a svatej Jan Nepomucký v mojí tchýni,“ přidává se Standa. Alešův výraz evidentně prozrazuje naštvanost: „Pánové, že si z týhle vážný věci budete dělat prdel jsem tak trochu předpokládal, ale že klesnete až tak hluboko, mě nenapadlo. Házeti perly sviním se holt nevyplácí.“
Já ho docela chápu, je to člověk přemejšlivej, přečte všechno, co mu přijde pod ruku a rád si ke všemu tvoří vlastní názor a závěry. Tentokrát ale klukům parádně nahrál na smeč. Naběhl si na vidle. A oni ho radostně masírujou: „Ty, Aldo, myslíš, že jsem reinkarnací toho kurevníka Casanovy, když teď mám celej život problém sbalit ženskou,“ zajímá se Fanda. „Ale jestli vlastně platí i ta změna pohlaví, tak jsem možná inkarnací nějaký pořádně výkonný prostitutky, že jo?“ „No jo, ale do jakýho pohlaví jsou převtěleni hermafroditi, když v předchozím životě byli holčičkou i chlapečkem současně,“ rozvíjí dané téma Mirek. Jožka se mezitím zabývá otázkou, zda ze sadistů se v následujících životech stávají masochistky a naopak.
Na place znějí už i fakt hodně fantasmagorické žvásty – třeba jestli nelétavý pták dronte mauricijský neboli dodo neboli blboun nejapný, kdyby býval nevyhynul, by se inkarnoval v létajícího blbouna japného nebo v chytrolína nejapného, přičemž podle Peťana je možná i varianta létající chytrolín japný. Standovi zase vrtá hlavou, zda jsou reinkarnace nějak institucionálně řízeny. Jestli třeba na to má Pánbůh nebo Matka příroda nějakou kancelář, v níž sedí referent a vyplňuje pro každýho formulář „Teď jsi byl – Příště budeš“. Není divu, on je úředníkem na berňáku. Tohle už Aleš nevydržel a prohlašuje: „Klid, pánové, vás se reinkarnace netýkají, vy jste na světě poprvé. Tak strašně chytří jedinci, kteří by se převtělili v tak příšerný pitomce jako jste vy, totiž dosud v dějinách lidstva nebyli.“
Poslouchám kecací festival a zápolej ve mně dva dojmy. Na jedný straně lituju Aleše, že si hošani z jeho seriózně míněné úvahy udělali trhací kalendář, na straně druhý jsem rád, že k tomu došlo. Tyhle pošahaný hrátky mají i něco jako osobní přesah. Tím, že – byť třeba ve srandě – uvažuju jakej jsem byl v minulým životě, si vlastně taky definuju, jakej jsem teď. Přesněji řečeno, jak sám sebe teď vidím. Docela dobrá společenská hra.
Zrovna když si Peťan se slovy „hergot, já jsem snad byl v minulým životě abstinent“ objednává další dvojku rulandského šedého, mě bůhví proč napadají slova básníka Jana Nerudy: „Já ledačím jsem byl v tom božím světě, a čím jsem byl, tím jsem byl rád.“
