Naše strastiplná cesta k moři

Napínavé vyprávění s dobrým koncem. Foto v úvodu překrásné.

Paní Vlaďko, děkuji za hezký vzpomínkový článek. Věřím, že po tak strastiplné cestě, kterou popisujete, se stal Váš první pobyt u moře nezapomenutelným. Já jsem Černou Horu navštívila až v roce 2010 a její pobřeží považuji za jedno z nejkrásnějších v Evropě. Ovšem způsob cestování se během uplynulých desetiletí zcela změnil.

Hezké vzpomínky na moře. Procestovali jsme autobusem skoro celou Evropu. Bylo to prima, večer jsme u videa usnuli a ráno už jsme byli stovky km od domova. Jsem asi divná, v letadle a autě se bojím.

Strastiplná cesta, dobro došli. Taková cesta by mě také odrovnala. Ale ten cíl stál za to.

Konec dobrý, všechno dobré. Moře je opravdu láska na celý život. Fascinuje mě, jak si pamatuješ detaily. Já jsem byla jako navigátor úplně neschopná.

Dík Dano, za mlada to bývalo opravdu lepší.

Vlaďko, to se Ti nedivím, že jsi na cestování k vysněnému moři ani po letech nezapomněla. Byl to skutečně "nářez". Děkuju za hezké čtení a ještě chci dodat, že Ti to doopravdy seklo. :-)

Velice poutavý cestopis Vlaďko. Hlavně že konec byl dobrý.

Směrodatný je vždy závěr. Hlavně, že se vám to vydařilo. Naše první cesta počátkem osmdesátých let byla do NDR na Balt. V řízení jsme se se ženou střídali, dovolená byla skvělá a stihli jsme si ještě prohlédnout Berlín.

To tedy byla anabáze :-))