Mezi Čechy je více optimistů než těch, kteří se bojí budoucnosti

Dnes je těžká doba, ale na druhé straně jsem ráda, že mám spoustu věcí za sebou a nemusím je řešit. Nezávidím mladým lidem, ale dnes jim nechybí odvaha ani optimismus. Musí vše zvládnou, tak jako kdysi my...

Jsem člověk, který dokázal s pokorou přijmout fakt, že vlastní děti mají každé nějaký zdravotní problém a že je potřeba se s tím popasovat. Jsem člověk, který se po zjištění vlastní diagnózy nezhroutil a řekl si, musím zkusit zabrat. Vzdát to můžu vždycky. Jsem člověk, který si při svatbě myslel, že to jeho vlastní manželství vydrží, když se bude snažit přizpůsobit. Jsem člověk, který si po rozvodu řekl, no i žít sama má jistě svoje pozitiva. A má... Kdo to má dneska lehké. Který jedinec, která země. Pořád jsme u nás na tom líp, než někde jinde. Vypěstujeme si, vyrobíme si, máme svoje kulturní dědictví, něco jsme dokázali. Přišel covid, bylo třeba se mu postavit. Přišlo zdražení, musíme přehodnotit, co se koupit musí a bez čeho se obejdeme. Nejde o to, kolik mám. Jde o to, jak s tím umím hospodařit. Všechno je na mně. A třeba v tom zdražení jsme všichni svorně. Nějak se dál jít musí...

Kdysi platilo heslo -Přežili jsme Hitlera přežijeme rusy. Proč se bát budoucnosti když je nám více jak šedesát. Zatím nikdo se prokazatelně nestal lady Makropulos. Každý máme ve svých rukách pomyslnou svíčku svého života. Jak s ní každý nakládá takový bude mít i život. Není to jen o politicích ale i o běžných občanech. Učit a naučit se hospodařit se svým životem je věcí a dar rodiny. Není to jen o majetku ale i umění osobního hospodaření. Někdo dokáže vyžít s průměrem druhému nestačí ani mega peněz,

Řekla bych, že "NEjen mocných", stačí se dívat kolem sebe. Bát se mohu jen poznaného na vlastní kůži, nikoli toho, co si nechám do hlavy "nahučet" mainstreamovými médii. Nebyla jsem v lednu 2020 v Itálii, nežila jsem v Americe, v Rusku, ani na Ukrajině, proto nevím, kdo komu ubližuje. Ale dobře si pamatuji, co mám zažité a kdo, NE ubližoval, ale omezoval v mém životě mně. Měla jsem snad tehdy jít a dotyčnému rozbít okna, vypustit mu kolo, zabít mu psa nebo kočku? Nikdy jsem zlo neoplácela zlem a vyplatilo se mi to. "Splátka za oplátku není řešení". Největší můj nepřítel je můj strach, proto ho neživím. Není to o lidech, nýbrž o každém jednom z nás ♥♥♥

Za vším je nenasytnost a rozpinavost mocných. Bojím se války, bojím se o budoucnost svých dětí a vnoučat. Zároveň chci věřit, že lidstvo snad má ještě snahu, nedopustit naprostý rozvrat naší planety.

:-) Hej, Pražané i pražané, chopte se palcátů, sudlic, řemdihů a praků, protože Vladimíra Putina se bojím, aniž bych věděl proč... :-)

Hm,tyhlety výzkumy....Koho se asi tak ptali a kdy? Kolik bylo dotázaných? Pak se člověk dočte,že vzorek byl cca 1000 lidí a to ještě většina z Prahy.... Myslím,že tento i příští rok budou stát za ...,všechno se zdraží mnohonásobně,nejen benzín nebo nafta (brala jsem ve čtvrtek litr za 45,50 Kč),ale už teď jde kdeco nahoru.Například pepo,co bylo nedávno v akci za 19,90 tak v kaufl.chtějí skoro 44....O ostatních položkách ani nemluvě . Snad ale padnou představy o elektroautech,možná se zase začne těžit a využívat uhlí,kdoví....

https://www.youtube.com/watch?v=46S2UQp65uo jak nadčasové. Nevím, kolik lidí si před sedmatřiceti lety uvědomilo, o čem Honza Nedvěd tuto písničku napsal a procítěně zpíval. Jsem "starší šedesáti pěti let, s nižším vzděláním, tedy základním bez maturity", ale pesimistické prognózy jsem nevyslovovala. Také jsem si "na všechno kolem nás zvykla", ale také z dětství vím o čem je obyčejný život, jeho chmurná stránka, jak chutná chleba nadrobený do melty bez mlíka, jaké to je, žít bez teplé vody, bez koupelny, bez vlastního pokojíčku, bez splachovacího záchodu v bytě, se suchým záchodem na druhém konci dvora............ Jaké bude "další ráno, také nevím", ale umím být sama sebou a proto nemám strach z ničeho, mám se kam vrátit.

Současná doba neni moc radostná, ale musíme se s ní sami poprat. Hlavně, aby válečný konflikt nepřekročil další hranice.