Protože on sám nikdy na ostrově nebyl, rozhodla jsem se, že splním jeho přání, abych, až budu velká, ostrov navštívila.
Před rokem 1989 to nebylo možné a tak jsem v únoru roku 2014 ostrov navštívila. Nejvíc jsem se těšila na návštěvu muzea, kde je legendární známka uložena. Rozhodla jsem se, že poletím s německou CK. Odlétala jsem z Franfurktu nad/Mohanem do hlavního města ostrova Port Lauis. Let trval cca 12 hodin. Po příletu se nás ujala německá delegátka a odjeli jsme na hotelového rezortu na jihozápadě ostrova. Hotelové rezorty jsou postaveny u krásných písečných pláží.
Ostrov Mauricius leží uprostřed Indického oceánu už na jižní polokouli. Nejlépe je ostrov navštívit v zimním období, kdy teplota vody je okolo 27 st.C a teplota vzduchu 30 st.C. Ostrov tvoří cca 330 km dlouhého pobřeží plného překrásných pláží, průzračně čisté vody, pralesy, velká pole cukrové třtiny a vodopády. Ostrov patří spíše do Afriky, která je vzdálena 2000 km.
Hlavní město Port Louis má cca 1 mil. obyvatel, je zde velký přístav, ale na mně nejvíc zapůsobila zeleno-červená brána symbolizující vstup do jiného světa - do čínské čtvrti. Uvidíte spoustu malých krámků, kde si nakoupíte různé suvenýry, je zde množství malých restaurací, kde máte možnost uchutnat báječně upravené ryby. Já jsem si koupila přípravek z kořenu žen-šen, ale i malou sošku bájného ptáka Dodo (blboun nejapný). Tento pták byl léta jakýmsi "neoficiálním" logem ostrova. Byl údajně velký, vážl 18 kg , nelétal a vyhubili ho námořníci na konci 17. století. Dodo prý nebyl plachý, před lidmi neutíkal a to se mu vymstilo.
Snad nejvěší socha Budhy je právě na tomto ostrově, vedle soch menších. Asi třetinu obyval tvoří budhisté, další jsou pak muslimovvé a křesťané. Všichni žijí pospolu bez národnostních konfliktů a vzájemně se respektují. Na ostrově se velmi dobře domluvíte anglicky. Tento jazyk se vedle kreolštiny stal státním jazykem.
Nejvíce pěstovanou zemědělskou plodinu tvoří na ostrově cukrová třtina. Používá se hlavně na výrobu cukru. Měla jsem možnost spolu s dalšími účastníky zájezdu navštívit místní muzeum cukru, které je umístěno v bývalém cukrovaru Beau Plan. Cukr se vyrábí v různých druzích. Bývá místním zvykem, že když jdete k někomu na návštěvu, přinesete jako dárek právě cukr. A podle jeho kvality se hodnotí, na jakém jste společenském žebříčku. Odpad z třtiny se nazývá "bagasa" a je základem pro výrobu elekřiny. Tvoří až 14% z celkové spotřeby el. energie.
Na ostrově vznikla velká filatelistická záhada - slavná známka "Modrý Mauricius". V září roku 1847 ji nechala natisknout manželka tehdejšího guvenéra, aby ji mohla nalepit na pozvánky na ples. Místní rytec napsal na známku slova Post Office místo všeobecně přijaté formulace Post Paid, což znamená poštovné zaplaceno. Byly to vůbec první známky britské koloniální říše vydané mimo území samotné Velké Británie. Vzniklo jich tehdy celkem 500 ks. V současné době je už jen 12 známek v modré barvě. V muzeu jsem viděla i známky v barvě oranžové.
Protože jsem byla ubytována na jihozápadě ostrova v oblasti Chamarel, mohla jsem spatřit také "sedmibarevné duny". Tento přírodní úkaz vznikl pravděpodobně únikem lávy do moře. V blízkosti se také nacházejí i obrovské vodopády.
O ostrově Mauricius by se toho dalo napsat mnoho, ale mám pocit, že tak krásný ostrov je asi nutné spatřit na vlastní oči. Nikdy na těch deset dnů strávených na Mauriciu nezapomenu.
