Paní, vám to dneska sluší. Proč už muži neříkají komplimenty?

Ona vůbec živá komunikace mezi lidmi mizí, lidi sedí se svými mobily ze kterých taky častěji píší než zavolají. Když ten co sedí v tramvaji u okýnka chce vystoupit, nenamáhá se vyslovit z dovolením... Komplimenty by se měly používat ovšem jako vzácné koření, nepřepepřit.

Koupila si jednou známá šaty a potřebovala vědět, co já na ně. Měla je na sobě, patrně hledala sympatizanty, protože její nejbližší slušně řečeno považovali koupi za značně nešťastnou. Řekli ji to tedy podstatně otevřeněji. Podívala jsem se na ní. A viděla nešťastnou osůbku, která nepobrala moc krásy a pravidelně to dorazila oblečením, účesem, líčením. Nemohla jsem ji to udělat. Povídám jí, látka je velmi kvalitní a vzor decentní. To levný nebylo. Povedl se ti kousek, ve kterém můžeš na oslavu, na návštěvu i na večeři. Chudák rozzářila se a řekla, ty jsi jediná, kdo mi to nesepsul. Kdyby řekla, jak mi to sluší, to by bylo lhaní a fakt nevím, jak bych se s tím popasovala. Je to už let, co jsem ji neviděla. Třeba našla svůj styl. I když...nevím. Dnes muži komplimenty neskládají zřejmě proto, že u cizích žen by v tom byl viděn jistý záměr. U žen vlastních podpora dalšího utrácení za módu. A taky, my si svoje modely zkonzultujeme u kamarádek a prodavaček. Takže když v něčem vylezeme ven, tak to už víme a nepotřebujeme si to potvrzovat. Zejména ne cizími muži.....

Jednoho dne se žena urazí, když se podívá do zrcadla, jak je pěkně nalíčená. - Já jednou hájil přechylování cizích ženských jmen ve sportu. Když to zní dobře, ať se přidá –ová. Odpůrkyně se zděsily, že to je diskriminace rozhodovat o jménu ženy. Tak jsem jim řekl, že se ženy diskriminují tím, že odmítají koncovku –ová. Že tím se podřizují mužskému názvu, chtějí vypadat jako muži a podřídit se mužskému slovesnému vzoru. A jestli to feministkám nevadí. Tak koukaly…

Dobrý den, myslím si, že bychom měli být více pozorní a nešetřit komplimenty. Jenže jsou muži, co to neumí a jsou přitom vás mají rády. Stejně je na světě hodně chlapů, co plýtvají komplimenty, hezky se chovají, ale ve skutečnosti jsou s odpuštěním hovada. Ne slova, ale činy jsou podle mě rozhodující. Jindra

:) :) :) Paní Lenko 14:13 Jo – já jsem zažil, že dotyčná se nejdříve rozplakala a pak na mne ječela, že toho budu litovat, že má slovo u ředitele a že mi to v podniku zavaří, později (snad to byla ona) napsala mé manželce udavačský dopis, že jsem jí nevěrný. Jiná, ta byla ale opravdu hezká, ta mne zavolala, že v horních místnostech (ty se otevíraly jen na oslavách a schůzích) v podkroví praskla voda, já tam naklusal a ona tam byla nahatá a voda tekla jen normálně ve sprše a ona v ní. To bych tedy spíše zařadil mezi svádění, ale já měl strach, že upadne – sotva se držela na nohou a jazyk se jí pletl stejně jako nohy. Tehdy jsem to řešil tak, že jsem ji poplácal po zadečku a řekl, že je opravdu moc pěkná a až budu chtít mé manželce být nevěrný, že ona bude tou první. Situaci jsem nezneužil. Ona, když vystřízlivěla, tak mi děkovala a omlouvala se. Zůstali jsme kamarádi bez sexu a je to ta, o které jsem do íčka napsal příběh s názvem: „Věčná optimistka Monika“. https://www.i60.cz/emag-articles/show/28274 To bylo docela milé a ne tak obtěžující a je to varováním, že alkohol je možná za mnoha nehodami a nemusí to být jen autonehody – těch nechtěných dětí by se asi nikdo nedopočítal. :)

P. Vrba 16:29 Velmi humorné nebo zcela k pláči bývaly scénky po bujaré oslavě MDŽ.Já osobně jsem se vždy zdržela popíjení alkoholických nápojů - nechutnalo mi to nikdy - ale u nás v podniku se tradovala historka o jednom trošku opilejším pánovi,kterého pronásledovala jeho opilá vedoucí a on běhal po kancelářích,držel si vepředu ruce na svých mužských orgánech a křičel Nedám nedám!!! .... a nedal.Ona byla naštvaná,neb byla zvyklá na 100% mužskou pozornost i od podřízených a ono nic nebylo ! ,později se to proměnilo v zábavnou historku bez následků.

Asi tak pane Charváte. Možná osobní zkušenost. Moje manželka zrovna moc nemusí, když pochválím nemanželku, řečeno s klasikem:-)

Je to velká škoda, že mezi lidmi se vytratila slušnost a vlídnost. Neříkám, že mezi všemi. Asi se lépe říká, ta má zase dneska ránu, než říct je originální. Doufám, že mezi známými , ještě slušnost nezmizela, cizí jsou k sobě úplně cizí a o sblížení, kusu řeči se už nestojí. Ještě snad funguje , kdo má podobné koníčky, tak si mají o čem povídat.

Paní Lenko, popsala jste to dobře. Co je nám od někoho sympatické, tak od druhého je nám třeba až odporné. V milování je to hranice mezi krásnou rozkoší a odporným znásilněním. Zůstanu jen u toho obtěžování. Správný chlap musí rozeznat už během první věty, kdy obtěžuje a kdy baví a buď se okamžitě stáhnout, nebo se dál snažit. Ale měl jsem v životě to štěstí (smůlu), že se mnou navazovaly styk jako první často i ženy. Ty svůj neúspěch pak ventilovaly do okolí tím, že prohlásily, že jsem teplouš. :) Ano – i ženy dokáží muže obtěžovat – zejména, když se trošku „ovíní“. Nechybí pak ani „chvaty a hmaty“ do intimních míst, a často jsou pak vulgárnější, než průměrný muž.:) Kdo z mužů tady nezapomněl na podnikové oslavy MDŽ, tak mi dá určitě za pravdu. :)

Ještě jsem nad tím přemýšlela: jakž-takž jsem snesla poznámku v dobrém od někoho,kdo měl moje sympatie,ale tatáž slova od někoho,kdo mi byl ukradený mě akorát naštvala. Každý má o sobě nějaké mínění,má zrcadlo a rozum,tak nenaletí na lichotivé žvásty od někoho,kdo chce z toho akorát něco vytěžit.Tak mi jako příklad přišly (neznám to osobně,jen z četby) ty úlisné oblbovací kecy egyptských animátorů u moře,kteří cílili na evropské ženy a často se jim je podařilo tak pobláznit,že jezdily do rezortu opakovaně ,ba dokonce si některé takového mladého oblbovače vzaly....a pak litovaly!!!