Paní, vám to dneska sluší. Proč už muži neříkají komplimenty?

16:18 Není na světě člověka, který by nerad slyšel lichotku a vždy se nejde nějaký, který dokáže pochválit i ženu vašeho zrna, která touží jen a jen po pravdě a falešné kecy nenávidí: Například třeba i tím, že jí vychválí i její tak překrásný hrb na zádech až do nebes, jen zalituje, že nemá rovnou dva a to vepředu místo těch pecek od třešní, co tam má nyní. Takové upřímné lichotce by ani tato žena, která chce slyšet jen pravdu, určitě neodolala a zapýřila by se a byla by hned ruka v rukávě, protože by ji překvapil něčím nečekaným. :)

Mně byly vždy takové ty mužské rádobyvtipné a lichotivé kecy velmi protivné. Většinou se tím vyznačovali tzv. věční hledači a obšourníci,kteří se mi navíc ošklivili. Jak někdo na mě "šel" řečičkami o slušení a pod.,tak bylo na 100% jisté,že si u mne ani neškrtne. Já taky nikdy nikomu nelichotím,vždy spíš řeknu pravdu - a tu skoro nikdo slyšet nechce ( Sluší mi tyhlety šaty?? - Ne,vypadáš v tom tlustější....),nebo raději mlčím a myslím si své.

Lichocení dál probíhá, jen má svůj vývoj. V raných dobách člověka byly první náznaky lichocení v tom, že když muž přepadl ženu, když to na něj přišlo, tak ji podrazil zezadu nohy a zatáhl za vlasy do houští a pak ji dorazil lichotkou: „Holka, ty máš ale pevné vlasy, včera mi všechny u jiné zůstaly v ruce.“ A ona zjihla a tiše sténala blahem, že našla ak jemného muže. Později jí už nohy nepodrážel, počkal si, až se sehne pro malinu a pak ji šokoval lichotkou: „Ty máš ale pevné prsy“. . . . . . . . . Později muži a ženy své vztahy natolik zkultivovali, že si začala žena sama vybírat, s kým se chce seznámit, aby nedošlo k omylu. Ty s krásnýma očima se už od malička učily házet tak zvaně očkem, ti bez hezkých očí upouštěly kapesníčky před těmi správnými muži. . . . . . . . Pak tu bylo období, kdy bylo neslušné, aby se muži a ženy, kteří se neznali, které nikdo neseznámil, se na veřejnosti vůbec oslovovali. To vystřídala později zase doba, to jsem už zažil, kdy stačilo, aby muž uměl pěkně plácnout ženu po zadku ve vypasovaných džínách, muselo to správně plesknout a ona to vzala za velkou lichotku. Bodejť by ne, když ještě před 100 lety si žena nesměla kalhoty ani obléknout a ještě dříve muž kupoval zajíce v pytli, protože ji směl spatřit nahou až o svatební noci, jinak byla zahalená v tolika sukních a spodničkách, jako cibule, toho však směl předběhnou ten, který měl na ni právo první noci. Skutečnu rovnost lze spatřit v dnešní době, kdy holka po zadku plácne nesmělého muže a jde s ním rovnou na věc. A pak mu zalichotí: „Byl jsi dobrej!“ Já si myslím, že žena ocení u chlapa vždy vtip, jemnost a tvrdost, vždy tam, kdy se to hodí a když ji ten vtipálek tek pustí ke slovu, protože ona chce také ukázat, že nejen pěkná, ale i vtipná. Když se takoví dva najdou, tak si říkají takové lichotky, že jsou jen pro uši těch dvou a nikdy nehledí na dobu, ve které zrovna žijí. :)

Vždy mě potěšilo, když mě manžel, moudrý a inteligentní, pochválil, jak vypadám.

:-) :-) :-) Záznam o masách přirozeně inteligentních mužů a sebevědomých žen; ještě že ne naopak... :-) :-) :-)

Proč už muži neříkají ženám komplimenty? No přeci proto, že moudří muži s přirozenou inteligencí vědí, že sebevědomá žena o kompliment nestojí :-)

:-) Nejspíš nejde jen o vkusný či nevkusný kompliment, ale taky o odcizení a emancipaci člověka jako o postliberální průser; reprodukce jako programové připouštění jako norma... :-) :-)