Seberozvoj, sebeláska, duše... Proč tato klišé mají úspěch

Každý si přece může koupit, co chce. Nikdo nemusí kupovat, co nepotřebuje. Kdo netuší, proč by se měl snažit pochopit sebe, aby chápal jiné, tomu stejně takové tituly nic neřeknou. A kdo neví, že má duši, rád vede bezduché řeči. Jitko, drž se. A pokud jde o "šejdíře" kterým jde jen o vlastní prospěch, ty najdeme všude. Nejen mezi autory ezoterické literatury.

Motivační knihy se zpravidla nepíší proto, aby někomu pomohly, ale aby na nich autor co nejvíce a rychle vydělal. Princip je podobný psaní horoskopů - napsat dané téma tak obecně, aby se v něm každý našel. Ve Spojených státech amrických jsou na psaní takovýchto knih kurzy. Nejříve byly určeny obchodníkům s realitami, byly to nejrůznější techniky prodeje, pak techniky zvládání vlastní osobnosti, seberůstu a tak dále. A když se přišlo na to, že jsou tyto knihy bestsellery, roztrhl se s nimi pytel. Došlo to tak daleko, že z některých těchto oblbovacích kníh končí lidé na psychiatrii.

Každý občas potřebuje nějakou tu berličku pro svoji stabilitu. Ať je to cokoliv, hlavně když to pomůže ke zdolávání nesnází. Jen by to neměl být fanatizmus.

SOBECTVÍ - Co o tom říká slovník: Sobectví znamená (přílišné) sledování vlastního prospěchu a zájmu, případně i na úkor druhých. Takový člověk se nazývá egoista, sobec. Příklad náznaku sobectví z mého dětství: Přemlouval jsem svou o dva roky mladší sestru, aby si přála od Ježíška auto pro panenky, že ty potřebují taky přece jezdit, protože panenek už máme dost a ona souhlasila. Už od malička jsem byl dobrý manipulátor (jako většina dětí), ale nevěděl jsem, že se to tak jmenuje. :) Já jsem se za to pak ale zastyděl, vždyť jsem ji měl tak rád, a mamince jsem řekl, aby jí koupila panenku a navíc jsem pro panenku ušil s maminkou i šaty a ona se s maminkou zase domluvila, abych dostal i to autíčko. V každém z nás je přirozeně trochu nebo více sobectví a musíme se to co nejdříve naučit ovládat nebo někteří jen zakrývat a pak se s tím ale musí umět vyrovnat naše svědomí. Někteří to zvládnou, některé svědomí žere. Jako úspěšnější se jeví ve společnosti spolupráce a tak ústupek ze své sobeckosti nemusí být vždy ústup ze slávy a z úspěchu, když se to umí náležitě dobře prodat. Ba – právě naopak. Dnes mnoho neziskovek, které pomáhají druhým se vším, na so si ani nevzpomenete, že vám to chybí, si z toho pěkně žije ve vatě. A k nim patří i ti různí autoři, kteří lidem radí jak žít a dokonce i jak správně uklízet. A já, až mi pošlete něco na konto, tak vám prozradím se svého života více i o sebelásce. Zatím jen to, co na to slovník: SEBELÁSKA je o přijetí sebe samého jako jednoho velkého celku. Bezpodmínečná láska k sobě samému znamená přijetí své tělesné, mentální i duševní podstaty bytí a to jak svou světlou, tak i temnou stránku sebe sama. Sebeláska je o tom, jaký máš vztah k sobě. Že je to jen opsané? Vždyť i ti autoři a lektoří opisují jeden od druhého. A když už je ta teorie profláknutá, tak někdo přijde s úplnou novinkou - s pravým opakem, co do nás dříve 15 let vtloukali. Ať se to táká stravy nebo duše. :)

15:01 Je to vaše pravda z vaší hlavy. Moje pravda je naprosto odlišná, ale není to nic proti vám. Každý jsme zkrátka nějaký. Nezklamal jste :-)

No – ono platí jedno přísloví, paní Caklová, také dobrý den. Komu není shůry dáno, ten v apatyce nekoupí! Což je vlastně to samé jako o těch genech, a tak když si myslíte, že jste něco vyčetla z těch knížek, tak jste to zase jen ale vydolovala sama v sobě. To znamená, že jste to v těch genech stejně někde měla - máte, protože schopnost něco poznávat – učit se, tak k tomu – k té genové výbavě také patří i když to ve vás není nějak moc ukotvené. Jste velice rozkolísaná a v těch knihách potřebujete a hledáte oporu možná do způsobů řešení, do kterých se vám ale moc nechce – máte v sobě pnutí – vedete neustále sůj vnitřní boj. Tak proč ne, když vám to pomáhá. Někomu stačí třeba i amulet – dětská hračka – nůž rybička v kapse a hned se cítí lépe silnější. Ale já jsem se snažil učit hrát na harmoniku, ale nešlo to, protože jsem nebyl vůbec schopen od sebe rozeznat jednotlivé tóny. Neměl jsem k tomu vlohy – schopnosti, ale měl jsem v sobě například schopnosti malovat a vést ostatní kamarády v nějaké činnosti, později i zaměstnance a nemusel jsem se to moc učit, to mi šlo, tak jsem byl vedoucí a ne harmonikář a harmoniku jsem jen rád poslouchal a podřízení měli rádi mne a poslouchali mne (prý) také docela rádi. :)

Dobrý den! Osobně genům nepřikládám takovou váhu, jak je jim vědeckou obcí přisuzováno. Každý člověk je jednotlivec, který zraje, vyvíjí se, ale ne každý si uvědomí, připustí sám sobě, že dělá něco špatně. Kolik já v životě potkala lidí, kteří to se mnou "mysleli dobře" :-) a kde dnes všichni jsou? V současnosti, už čtvrtý měsíc, prožívám těžké období a dobře, díky moudrým knížkám, vím, že mi tuto situaci nikdo druhý nepřivodil, byla to jen moje volba. Není sobec jako sobec a není sebeláska jako sebeláska. Byly doby, kdy jsem žila v iluzích jak mi druzí ubližovali a dnes vím, že nejvíc jsem ublížila sama sobě a to díky absenci sebelásky a sobectví. Dnes se těmto dvěma atributům pracně učím v moudrých knížkách. Každý člověk je jednotlivec s různými zkušenostmi a pokud vím o čem čtu, tak nikdo pro mě není "ezošmejdem".

Dobrý den, samozřejmě geny hrají svou roli, ale člověk zraje a uvědomuje si, co dělá špatně. Takže ty vrozené nedostatky dokáže v sobě potlačit a naopak zdůraznit nebo zapracovat na těch svých přednostech, ale znovu to podstatné, musí chtít!!! Jindra

Všechny tyto knihy tu jsou jen za účelem zbohatnutí těch chytrých autorů na těch hloupých čtenářích, kteří nejsou spokojeni sami se sebou. Každý se nějakým rodíme a pak se během života moc neměníme. Už na svých dětech jsem poznal, že je každý kluk trochu jiný. Každý syn ma kousek ze mne, kousek po mamince a i strýček je tam zastoupen, hlevně, že ne soused. :) A každý člověk se sám rozvíjí podle sebe a svým způsobem a rodiče mu v tom mohou být jen trochu nápomocni, že například toho dravějšího trošku mírní, aby z něho nevyrostl neurvalec a toho bázlivého podporují, aby nebyl příliš plachý a dokázal se prosadit. Geny ale hrají naprosto rozhodující roli. Z beránka vlka neuděláš a obráceně to nejde také, ale obojí jde do určité chvíle předstírat, tam by ta kniha mohla pomoci, ale když dojde „na věc“, jde opravdu do tuhého, tak se pak třeba i pozná, že i pouhý voják má ve své torně maršálskou hůl a generál zklame. Podívejte se na ukrajinského prezidenta Zelenskeho, ukázalo se, že komik a herec má ve své množině dovedností - ve svém hereckém rejstříku i vážnější role. Zda z něho více mluví Stanislavskij nebo to v něm opravdu bylo vrozené – v genech – to se dozvíme později. Zatím s časem roste. Pamatujete na Tymošenkovou, také ji vytvořili po způsobu hereckých hvězd a dneska o ní není slyšet ani slovo. A co ta ukrajinská pilotka hrdinka Nadija Viktorivna Savčenková , která prošla všemi demokratickými televizními studii Evropy, aby ji pak nechala jako na povel, všechna studia v archivech zapadnout prachem, když se začala projevovat tak, jak to nevyhovovalo mocným světa. Tolik politických kotrmelců, kolik jich provedla, by ani svém Mi- 24 neudělala. To si přečtěte sami: https://cs.wikipedia.org/wiki/Nadija_Sav%C4%8Denkov%C3%A1 A myslím si, že pan Zelenskyj je ze stejného těsta a že se můžeme dočkat i toho, že nás i on zaskočí nějakou piruetou. :) Zda to má vyčtené z knížek nebo po tatínkovi, se asi z dnešního rozhovoru na ČT24 po 20. hodině taky nedozvíme. :)

Titulní snímek mě ruší, spíš bych s ohledem na zvýrazněné nohy s potěšením prohlížela kresby Ivana Mládka na téma obrácená perspektiva.