Přestože letošní zima na Jesenicku byla taková neslaná nemastná a své pověsti dala pořádně na frak, se však ani jaro nějak nemůže probrat k životu. Žluté hlavičky talovínu zimního se urputně tlačí ze země a sekundují tak sněženkám v zahradách. A když už jsou na záhonech i veselé krokusy, rozhodneme se vydat se na malý výlet.
Pojďte s námi, bude to na pohodu a nemusíte se přitom nikam trmácet, teple se oblékat.
Při jízdě vlakem přes Dolní Lipovou na Jesenicku se v tomto období pozorný cestující může pohledem z okna kochat rozsáhlým hájem kvetoucích bledulí jarních. Bledulový háj poblíž železniční zastávky byl prvotním cílem našeho putování.
Jenže když jinde bledule odkvétají, u nás se teprve tlačí ze země zelené a bílé špičky. A tak tomu bylo i v pátek 11. března. Přesto všechno jsem byla nadšená, že je krásný den, modrá obloha a sluníčko svítí jako za peníze. Opatrně jsem našlapovala a hledala alespoň nějaký fotogenický trs, který by stál za to, abych šla před ním do kolen. Taky máte ten pocit, že dolů to jde snadno, ale zpět do vzpřímeného postoje byste potřebovali přinejmenším klacek na opření a nebo nějaký šikovný zvedák?
Od bledulí jsme se přesunuli, přesně podle plánu, do kavárny, plán jsme sice takový měli, ale nebyli jsme si jisti, zda v dnešní době nějakou kavárnu najdeme. Našli. A tak jsme vešli a bylo to přesně takové, jaké to má být. V kavárničce Nostalgie na nás dýchlo teplo, voňavo a tak trochu staré dobré časy. www.kavarna-nostalgie-lipova.cz. Obsluha je milá, káva výtečná a voňavá. A nabídka zákusků víc než dostatečná.
Z kavárny jsme pokračovali do areálu znovu otevřených lázní. Pamatuji si, když jsem zde byla před lety, jaký na mě padl smutek z té opuštěnosti, z toho zmaru. Chátrající budovy se do světa dívaly špinavými okny, zcela v tichu a bez života. Zanedbaný park a nepořádek.
A dnes?! Radost pohledět. Lázně doslova vstaly z popele jak bájný Fénix. Nebudu se snažit přiblížit vám základní informace o lázních svými slovy, ale sáhnu po osvědčeném prameni. Tak tedy stručně:
Lázně Dolní Lipová byly založeny Johannem Schrothem v roce 1829. Secesní pavilonová podoba lázní, umístěných v centru obce Lipová-lázně na severním úpatí pohoří Hrubý Jeseník, vznikla na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Lázně mají dlouholetou tradici v léčbě metabolických a kožních onemocnění, obezity, onemocnění štítné žlázy, poruch metabolismu tuků a cukru a všech neinfekčních chronických forem kožních chorob. U lupenky provádějí i léčbu její obávané formy – psoriatické artritidy – postižení kloubů. Přestože se rok 1829 uvádí jako rok založení lázní ve skutečnosti byla lázeňská činnost zahájena až v roce 1837. (zdroj Wikipedie).
Zakladatel lázní Johann Schroth se narodil 11. února 1798 v nedaleké České Vsi. Byl přírodní léčitel a také současník, přítel, ale také velký rival a konkurent Vincenca Priessnitze. Otčím mu svěřil statek v Lipové a mladý Johann si brzy vydobyl pověst dobrého léčitele domácích zvířat. Přestože pomáhal za svého života nejen zvířatům, ale posléze i lidem, které uzdravoval pomocí neobvyklých metod, zemřel v pouhých 58 letech na nevyléčitelnou srdeční chorobu.
Lázně v Dolní Lipové ukončily svou činnost v roce 2013. O čtyři roky později se znovu otvírají pro léčení nemocných pod novým názvem Schrothovy léčebné lázně. Nově se v lázních léči i postcovidové a onkologické indikace.
A já z této nové historie lázní mám neskutečnou radost.
Po prohlídce areálu lázní jsme se vydali po vlastních nohách cyklostezkou do Jeseníku. Cyklostezka se točí kolem říčky Staříč a my posléze přicházíme do míst, kde si můj muž v době svého dětství hrával s kamarády na vojáky, na schovávanou, chytali ryby na pytlačku … Poslouchám vzpomínky a je nám spolu hezky i po dlouhých letech společného života.
Jakým právem se jeden člověk pasuje nad všechny ostatní a chce nám vše vzít – klidné a spokojené stáří, sny a naděje našich dětí a vnuků, životy, mír?!