Naši noví sousedé, Ukrajinci

Všichni chtějí pracovat?

Jo, pravda, autor je starý. Taky pochází z malého města a popisuje ubytování ve společné ubytovně 3 km od městečka. Nepíšu o Praze, kde je z Ukrajiny každý desátý a všude mraky informací. A ještě jedna odlišnost od jinak správných názorů p. Vrby. Nejen že konkrétně tady mají mnohem méně příležitostí se setkávat atd., ale mají velkou potřebu kontaktů a podnětů z českého prostředí. Všichni chtějí pracovat a – úředním jazykem – integrovat se. Avšak brzy vplout do naší společnosti a nezůstávat v nějakých národnostních a jazykových enklávách, k tomu pomůžou docela obyčejné aktivity, které popisuji. Jen s nimi ale musí přijít majoritní, česká veřejnost. Vy byste pane neuvítal, kdybyste se octl v cizině a někdo z místních vám nabídl posezení v hospodě, společnou vycházku rodin nebo dokonce oběd?

Myslím si, že ty Ukrajinky, které nejčastěji v televizi vidíme, jsou plnohodnotné ženy moderní ženy s dětmi, které se v naší Praze brzy vyznají lépe, než naši venkované a žádnou takovou péči, jaká je tu roztomile popisována, nebudou potřebovat. Je na tom popisu vidět, že je to psáno člověkem starším, který to píše ze svého pohledu staršího člověka, který se vžívá do situace, kdyby to potkalo jeho v cizí zemi. Je to milé, ale mimo mísu. Ty ženy, kterým je kolem třicítky, se seznámí se svými vrstevnicemi během půl roku prostřednictvím svých dětí a protože naše slovanské národy jsou si tak blízké vším, jazykem i kulturou i společnou historií, tak to samé bude platit už i pro děti a to samé platí pro blízkost kulturní. Má vnučka má už pět let kamarádku Ukrajinku a není to žádná „ufóňanka“. Kdo neví, že pochází z Ukrajiny, tak to nepozná, jazyk zvládla skvěle. Jasně, že je naší milou povinností těm lidem všemožně pomáhat a ukázat tak v neposlední řadě, že nejsme tací, za jaké nás považuje západní Evropa, že bereme uprchlíky a migranty, že si jen pečlivě vybíráme a rozdělujeme, protože jsme málo početný národ a nechceme zaniknout v docela jiné a dokonce nám nepřátelské civilizaci.

Já plně souhlasím se všemi různými organizovanými formami pomoci těmto potřebným lidem - samozřejmě dost podle svým možností přispívám. Ale také jsem radši pro osobní a bezprostřední pomoc, protože i mnozí z mé rodiny říkají, že organizovaná pomoc se stává "automaticky kšeftem" ? V mé velké rodině všichni pracují a mají slušné příjmy - ale už teď je zarmucuje vysoká cena energií a benzínu - všichni dojíždí za prací do vzdáleného Brna. Vnoučátka - čtyři gymnazisté si už dávno přivydělávají brigádami a zítra mi přijdou pomoct s větším jarním úklidem - na našem okrese jsou jarní prázdniny. Známí se mne ptají: Čím to je, že je máš tak pracovité a ochotné pomáhat? Protože nikdy ani oni ani jejich rodiče nedostávali nic zadarmo a také neví co je to nuda. Ti starší žijící už v manželství s malým dítětem hledají velmi těžce vhodnější bydlení - platí vysoké nájmy a jiní vysoké hypotéky. Takže se snažím přispívat i jim a také těm osamoceným důchodcům v mém nejbližším okolí, kteří celý život těžce pracovali a jejich důchod není nic moc? Možná se ptáte kde na to všechno ze svých skromných příjmů jako vdova beru? Už 22 let nemám auto, nemám psa, doma chodím teple oblečená, přes zimu mám vypnutou i malou ledničku, ještě si trochu přivydělávám a žiji velmi skromně. A protože mám od malička vštěpováno sociální cítění tak vidím kolem sebe ty potřebnější* a působí mi nemalou radost jim pomáhat a to nejen u nás, ale i v cizině - když tam jsem.

:-) Haškova, ale nikoliv švejskovská filozofie pomoci stojí na argumentu, že člověku máme pomáhat až tehdy, když už si nemůže pomoci sám. Jinak se vám běžně stane, že chcete z dobrého srdce pomoci babce s kufrem, který ztěžka vláčí, a ta potřebná osoba vás přetáhne holí v přesvědčení, že ji chcete okrást. Současná uprchlická smršť je bohužel také surrealistickým obrazem vztahu prostých lidí ke své vlasti a logika altruismu už nyní selhává, protože odráží zápas svědomí s kšeftem. Jak pravila nunvářka Pekarová-Adamová, svoboda je cennější než zdražovaný benzín, ale svobodně tlačit auto s prázdnou nádrží se zřejmě nechystá. Přidržuji se zlozvyku pomáhat osobně a bezprostředně, protože pomoc delegovaná příspěvkem na charitu se automaticky stává kšeftem; přesto na ni přispívám.... :-)

Závidět Ukrajincům odpuštění jízdného je nesmyslné. Máme práci, důchod, dávky, nějaký příjem, jsme tady doma, bydlíme tu, svoje jízdné si zaplatíme, protože na ně máme. Samozřejmě, tolik lidí ubytovat a zorganizovat tu pro ně práci, bude problém. Nikdo z nás by s nimi určitě nechtěl měnit. Vyhnala je sem válka. Oni se o svojí vůli nerozhodli jít sem jezdit naší MHD zadarmo. Ztratili svoje domovy. Kdo může, pomůže. Nějakého doktora prostě potřebují. Nebo mají ležet nemocní, neubytovaní a hladoví na ulicích? Vždycky jsem byla ráda za to, co mám. Nezáviděla druhým ani větší platy, ani důležitější kariéru, ani drahé dovolené. Ti Ukrajinci jsou skutečně teď prostě potřební. Musíme se k tomu nějak postavit. Nic jiného nezbývá.

Některé komentáře znějí, jako bych chtěl něco vyčítat těm, kteří pomáhat nemohou. Vůbec ne. Je to jen a jen na vašich možnostech a dobré vůli. Když nemáte jedno z toho, tak to prostě nejde. Ale pozor – já je nezvu na oběd a nechci s nimi někam chodit proto, že to jsou chudáci. Kvůli tomu vůbec ne. Důvodem je, aby se dostali brzy pokud možno do normálního života a mohli myslet a dělat jiné věci, než sedět a čekat, kdo jim co s láskou nebo z povinnosti dá. Potřebují víc kontaktů a příležitostí mezi lidmi. Chceme mít ukrajinské ghetto, na které budeme ukazovat, že má jen výhody? Ti lidé by se měli integrovat, tzn. děti do školy, ženy do práce, mít vlastní příjem, organizovat si svůj volný čas, sžít se s námi. A ta zdravotní péče zdarma: oni ji mají podobnou, jako máme my všichni. Pojištění za ně platí stát, tak jako ho platí za nás. Nechceme tu mít druhořadé občany bez práce, bez kvalifikace, bez znalosti jazyka či dokonce páchající z nudy nějaké nepravosti.

Víte pane Čepelko,každá mince má dvě strany. Vím, že jste měl pocit, jak pěkně jste to vysvětlil spoluobčanům , kteří se pozastavovali nad tím, že Ukrajinci jezdí v MHD zdarma. Soucítím s lidmi které zasáhla válka, velmi ráda jsem materiálně pomohla (deky +oblečení), ale dnes jsem při cestě z práce zůstala nejprve ohromeně stát a pak došla domů pořádně naštvaná. Na poliklinice je obrovský transparent (v ukrajinštině a čj.)s nápisem OBČANÉ UKRAJINY U NÁS MAJÍ OŠETŘENÍ ZDARMA. Před dvěma lety jsem se chtěla registrovat u praktika v této poliklinice (do jejíž blízkosti jsem se přistěhovala) byl to obrovský problém. Lékařka která mě nakonec přijala, mě sice již2x ,, léčila" vždy však po telefonu. (s kašlem vůbec ani neberte za kliku čekárny pro ordinaci) Tak že mi věřte, že toto mi opravdu VADÍ (ne to, že MHD mají Ukrajinci zdarma) Na poliklinice sídlí ještě neurologie a rehabilitace na první specialistku je objednací doba cca 4 týdny a rehabilitovat se můžete přijít až za 6 týdnů!! Stejně tak, by bylo velmi vhodné, aby byty které jsou přidělovány obcí Ukrajincům dostaly např. maminky samoživitelky,(Češky) které už řadu měsíců bydlí např. v azylových domech.Jenže mám obavu, že by spousta Ukrajinek do azyl. domů nešla. (tak jako bylo pro jednu z nich nevyhovující bydlení na zámku poskytnuté M. Stropnickým a jeho patrnerem- paní chtěla jen do Prahy).

Oldřichu, já měla na mysli Radu s velkým R. ;-) Proti tvým radám nemám námitky žádné. Naopak, velmi si jich vážím. Nikdo přece nemusí dělat ani to, co nemůže, ani to, co nechce. Nečekala jsem, že moje poznámka bude pochopena jinak.

Pomáhám jak je v mých silách. V Praze je myslím o ně postaráno dobře. Do chatu Politika nechodím.